Talent jako genetická "vada" aneb Vládnou světu mutanti?
Když Armstrong zvítězil sedm krát za sebou na Tour de France, lidé v jeho příběhu viděli obrovskou píli, talent, odhodlání a mnozí i skvělé plíce. Tehdy na Eurosportu cyklističtí odborníci vysvětlovali, že podle nějakých měření dovedou ty jeho mnohem lépe okysličovat krev než běžné plíce (a svaly následně tento kyslík efektivněji využívat). To se ještě nevědělo, že Armstrong byl okysličen spíš "bonusovou" dávkou vlastních, předtím uskladněných červených krvinek, prostřednictvím EPO.
S plícemi to mohlo už dopředu vypadat na velice slabé odůvodnění, jelikož jeden z největších běžců na dlouhé tratě v dějinách, Haile Gebreselassie, měl astma. Jo, astmatici nejsou jen ti brýlatý tlouštíčci osvobození od těláku, ale i 27násobní světoví rekordmani (i když se člověk ptá, jestli to není spíš mínus a proč na ten nejrychlejší rekord potřeboval 27 "mezirekordů" a nemohl jej zaběhnout rovnou).
Zatímco překvapí to, že 17 procent cyklistů na Olympijských hrách v Pekingu byli taky astmatici, může šokovat, že tito tvořili až 29 procent cyklistických medailistů. Světová anti-dopingová agentura samozřejmě dělala výzkum této podezřelé korelace, ale nenašla žádný vztah mezi astmatickými léky a vyšším výkonem. Výhoda těchto sportovců snad spočívá v tom, že se jejích organismus, od mala navyklý na nižší příjem kyslíku z plic, naučil s tímto lépe hospodařit.
Tohle je jen jeden menší, úvodní příklad toho, jak vrozená, geneticky zabudovaná "vada" zvýhodňuje skupinu lidí. V případě astmatu a vytrvalostních sportů se ale nejedná o tak silnou vzpruhu jako u dalších sportů a oblastí lidské aktivity, například výzkumu nebo politiky. Když se člověk lépe podívá na skutečně "vyčuhující" lidi, zjistí, že v překvapivém množství případů nejde ani tak o ohromnou lidskou píli, jako spíš o pár zmutovaných genů. Jo, bůh hází kostkami a někomu to prostě padne.
Sportovní mutanti
Astma nebyl ten nejlepší příklad a z nikoho ještě automaticky neudělal vítěze. Zatímco astma má kdekdo (slyšel jsem, že i autor tohoto článku - a taky běhá půlmaratóny, i když někdy chrčíc jak buldoček), ty skutečné legendy jsou v podstatě opravdoví mutanti, jako z filmů od Marvelu. Asi nejlepšího fotbalistu historie Messiho stvořila fyzika. Konkrétně níž položené těžiště těla z důvodu rozdílné rychlosti růstu (od té doby, kdy si jej v deseti zakrslého převzala Barcelona a naordinovala účinnou léčbu, rostl mu už hlavně jen trup). Díky němu má zcela jiný rozsah pohybů s míčem.
Samozřejmě má geniální mozek, umí prý současně vnímat víc hráčů na hřišti než většina fotbalistů (kteří v mnoha případech nejvíc sledují samých sebe - je s podivem, že CR7 vedle permanentního vnímání každého svého vlasu a beďaru ještě zbývá pozornost pro další hráče). Má skvělou kopací techniku, schopnost číst a předvídat hru a nevím co ještě (nebude to ale přehled o splněných daňových povinnostech). V každém případě by se mu ale omnoho hůře kráčelo do síně slávy, kdyby měl prostě nohy o něco delší...
K dalšímu mutantu netřeba jít moc daleko. Vzdálenost mezi Barcelonou a Madridem umí španělský vlak zvládnout za stejnou dobu, jako třetinovou vzdálenost mezi Prahou a Brnem EC Jaromír Hašek. A v hlavním městě Španělska nás na nádraží bude čekat obří podobizna dalšího z největších fotbalistů (a zároveň i narcisů) planety, historie a nevím čeho všeho. Ronaldo má taky nepochybně i další sportovní přednosti a je komplexním fotbalistou s obrovitou vůli (z tréninků prý musí chodit jako poslední, v tomto asi soupeří s paní uklízečkou). Ale to, co z něj dělá Ronalda, víc souvisí s molekulární biologií.
Nelze si nevšimnout, že mu většina gólu létá nějak divně. Ano, projektilní dráhu porážející zákony fyziky se ještě, navzdory nespočetným snahám, jiným fotbalistům napodobit nepodařilo. A půjde to velice těžko, jestliže v členku nebudou mít o jednu kost navíc. Ne, neotevírejte anatomický atlas, nenajdete jí. Má jí, díky genové vadě, jen Ronaldo, a proto mu míče létají jinak než vám (bez té kosti by proti vám neměl šanci).
V průběhu minulý týden probíhajících mistrovstvích světa v atletice ukončil vrcholovou závodní kariéru další historicky-celoplanetárně největší, Usain Bolt. Ano, měl jinou psychiku (nekontrolovanému smíchu někdo říká šílenost), měl jinou techniku, uměl doběhnout pokažený start (s reflexy měl trochu problémy). To vše by z něj ale neudělalo legendu, kdyby nebylo další maličkosti, a to skoliózy.
Jo, největší sprinter všech dob měl silně abnormální kurvaturu (volný překlad z britského webu) páteře. Jeho trenéři v dětství z jeho cepování neměli zcela čisté svědomí, ale když ty časy byly tak hezké... Zatímco ostatní sprinteři jsou pravítka, Bolt není ani tolik bleskem, jako spíš odskakující pružinou.
Hypermutant
Největší z největších legend jsem si nechal na závěr. Historicky nejvíc zlatých olympijských medailí má plavec Michael Phelps. Olympiáda je už docela vysoká úroveň, schází se tam tisíce nejlepších sportovců z celého světa, člověk by proto řekl, že tam už bude i docela široká konkurence genových mutantů. Tak proč 23krát nikdo nedokázal porazit právě tohoto rozmazleného Amíka, co rád jezdí pod vlivem alkoholu a občas se nechá vyfotit s marihuanovým bongem v ruce?
Protože všechny mutanty překonává ne jedním, ale rovnou trojitým zmutováním. Je to, jako kdybyste zkombinovali Spidermana, Batmana a Supermana do jednoho "megahrdiny". Jako kdyby vás jednoho nepovedeného večera nepoštípal jen chemicky upravený pavouk, ale i radioaktivní netopýr a navíc ozářil kryptonit. Výsledkem by byl hypermutant, jakého nezná ani komiksový svět. Jen ten reálný, sportovní...
Michael Phelps je tím, o čem sní každý dospívající klučina při sledování komiksových filmů od Marvelu. První a snad nejdůležitější Phelpsova mutace jsou ploutve. Jinak se jeho dlouhá chodidla a dlaně nedají nazvat. Zatímco jiní plavci plují s lidskýma rukama a nohami, Phelps tak činí s přírodní potápěčskou výstrojí. Dalším takovým technologickým vylepšením jeho plavecké mašiny je disproporční poměr rozpětí paží k tělesné výšce. Phelps má své ploutve připevněné k prodlouženým pádlům, čili zatímco zbylé člunky v plaveckém bazénku hezky vedle sebe proplouvají, Phelps vepředu lítá na svých plachtách.
Třetí "mutace", která se vám při plavání hodí, je širší ohyb ramen. Jestli jste na Youtubu viděli toho kluka, co si se spojenýma rukama přejde ponad hlavou, za zády až k nohám (a bylo vám z toho při večeři nevolno), tak jedním takovým je Michael Phelps. Měl kloubní "vadu", která mu dovoluje mnohem větší ohyb. Zatímco jiným plavcům jdou z trupu taková malá vesla s omezeným pohybem, Phelps je vybaven dvěma otočnými lodními šrouby (výrazně vetší délky). Teď si to v hlavě vše zkombinujte a spíš se ptejte, proč těch medailí nemá ještě víc (no protože místo trénování mohl jezdit opilý autem a nasávat z bonga, pořád je to dobrý výkon na huliče-ochlastu).
Genová vylepšení nabývají zcela nový význam při možnostech jejích umělého vytváření, které už klepou na dveře. Ve sportu se, vzhledem k užšímu propojení jednotlivých fyzických atributů na specifické genové sekvence a obrovským penězům, které se v něm točí, dá očekávat velice rychlá aplikace nejnovějších znalostí genového inženýrství. Někteří vědci si myslí, že na úrovní DNA "upravení" sportovci už na stadionech tajně pobíhají, jelikož technologie už existují a jak z příkladu dopingu víme, soutěživost ráda obětuje i vlastní zdraví. Při nezavedení přísných omezení (nebo nemožnosti jejích vymáhání) lze očekávat nahrazení sportovních soutěží vědeckými soutěžemi a název "Biologická olympiáda", který známe ze střední školy, získá opravdový smysl.
Mozkoví mutanti
Teď se přesunu do oblasti lidí, kteří se živí hlavou (tedy tím, co je v ní - ať se fotbalisté, a sportovci obecně, nezlobí). Tu ale, vzhledem k osobnímu traumatu z toho, že sám jsem podobně nezmutoval, zkrátím výklad na pár odstavců. Analogie tělesné genové mutace, zlepšující sportovní výkony, existuje i u "knihomolů" (akademiků, vědců, lékařů, právníků) a obecně "myslí činných" lidí (politiků, manažerů). Tu ale dva následující přírodní zlepšováky nefungují přímo a i když nositele dotyčných genů výrazně zvýhodňují (minimálně ve statistických poměrech vzhledem k zbylé populaci), jedná se o nepřímou podporu. Krom toho jsou to výhody vedlejší, a zatímco udělat zkoušku a seminárku vám výrazně ulehčí, skutečně vysokou inteligenci nedovedou nahradit.
V intelektuální oblasti tedy genová obyčejnost není tak silným alibi pro ne ty nejúspěšnější, jakým může být u neelitních atletů. Navzdory tomu vám v kariéře genová vzpruha dopomůže do té míry, že zatímco v širší společnosti má první "mutaci" kolem 5 procent lidí (2-10 u pre-adolescentů), mezi akademiky jí, podle odhadů a v závislosti na oblasti (pomůže víc biologům než filosofům), v některých oborech může mít až deset krát větší množství, tedy polovina výzkumníků. Jedná se o fotografickou paměť. Když jsem seděl s doktorandkou přírodních věd a v hlavě "listovala" textem, který jsem měl někde na internetu a ona si jej předtím doma "sejfla", rychle jsem pochopil, jak výrazně pomůže v akademické kariéře.
Současně jsem si ale uvědomil, že mně by až tolik nepomohla, jelikož zákony jsou otázkou plurality interpretací a navíc nenahradí přesvědčování a rétorické finty. Filosofie s pamětí nemá moc společné a pro jasné, kritické myšlení je spíš nutné si hlavu "očisťovat" od nánosů a zbavovat se zbytečností, než ji zatěžovat tunami trivialit (filosofové jsou spíš racionalisti, než empirici jako přírodovědci). Ve filosofii může méně být více, ale všude jinde, kde platí opačný poměr (tedy v 99 procentech jiných oborů) vám fotografická paměť dopomůže do akademických kruhů (nedovedu se ale zbavit pochybností o tom, že oblast, ve které má polovina lidí fotografickou paměť, skutečně zahrnuje ty nejinteligentnější...).
Dalším "zmutováním", které vám velice pomůže, i když v ještě silnějším smyslu "sekundárně", než je tomu u fotografické paměti, je zvláštní genová "vada", díky které vám stačí jen dvě nebo tři hodiny spánku denně. A to bez toho, aby vám méně spánku následujícího dne snižovalo kognitivní schopnosti. Jste tak plně funkční, jelikož mozek si stihne vše uspořádat a zregenerovat se mnohem rychleji, než je tomu u většiny lidí. Není nutné nic vysvětlovat, stačí si představit, že máte o pět hodin delší den.
Stihnete přečíst víc knih, zařídit víc věcí, napsat víc článků, udělat víc práce, získat víc znalostí, naučit se víc jazyků (snad si i najít víc "internetových přátel" na opačné straně planety). Je to vlastně zlatý grál všech ambiciózních lidí, až natolik, že někteří takhle žijí i bez této genetické podpory (není to dobrý nápad). Tuto "vadu" má prý jen 2 procenta obyvatelstva, ale kdybyste šli seznamem šťastlivců, bylo by tam výrazně vyšší procento politických, vědeckých a jiných "celebrit". Jen namátkou: Leonardo da Vinci, Isaac Newton, Voltaire, Thomas Jefferson, Napoleon, Nikola Tesla, Thomas Edison, Margaret Thatcher, Hillary Clinton (rozumíte už slavnému volebním spotu prezidentské kampaně, v němž o třetí nad ránem pohotově zvedá pracovní telefon?) anebo ...Donald Trump!
Nemusíte smutnit, ani o několik hodin delší den nepomůže člověku, který není nejinteligentnější. Všechny tyto výhody jsou podmíněné dalšími přednostmi, a to v omnoho větší míře než je tomu u tělesných mutací. Trump to sice dotáhl na realitního magnáta a prezidenta Spojených států, ale nikdo to nepřipisuje jeho intelektuálním schopnostem a sečtělosti (v průběhu voleb navíc skupina investorů vypočetla, že kdyby Trump své peníze od taťky investoval do dluhopisů, byl by teď bohatší). Těch pět hodin, co dostal navíc, věnuje prý televizi (lze se domnívat, že to nebude Bergman ani Altman).
Důkazem toho, že větší IQ, intelektuální kultura, případně něco duchovnějšího navíc, jsou pořád i ve vědecké a politické oblasti tím hlavním aktívem, jsou i "největší z největších". Albert Einstein se prý bez svých tradičních deseti hodin spánku na moc nezmohl. Descartes zase nejraději měnil západní civilizaci z vyhřáté postele nebo při denním snění. Ronald Reagan sice není nejlepší příklad vrcholného vzmachu lidského intelektu, ale jako vůdcovi svobodného světa se mu proti komunismu bez odpoledního šlofíka taky moc dobře nebojovalo, stejně jako Churchillovi proti fašismu.
V oblasti duševní práce budou, naštěstí, platit jiné zákony, než u sportovců, a tak nemusíte klesat na duchu. I když vám nějaký ten zmutovaný gen docela pomůže, jeho nepřítomnost vás až tak moc neochuzuje, jelikož vyšší "duchovno" přichází odjinud. Když si v duševní oblasti uděláme myšlenkový experiment s podobným "kombinovaným hypermutantem", jakého jsme potkali ve sportu, a spojíme menší potřebu spát s fotografickou pamětí, ve výsledku dostaneme ...počítač. Takový zpřed dvaceti let, respektive spíš mluvící prohlížeč textových souborů s fotoaparátem na elektrické napájení. A ten přebírat Nobelovku tak brzy nebude.
Kdyby jste navíc neměli potřebu spát, jako geneticky podmíněnou vlastnost by jí asi zdědilo i vaše potomstvo. A umíte si představit, že by jste neměli klid ani těch osm hodin, co spí, a nejen přes den, ale i celé noci by vám vaše ratolesti pobíhali po domě a po hlavě? Když se nad tím člověk zamyslí, evoluce asi věděla, proč si 98 procent lidstva raději na těch osm hodin schrupne...
Nesouvis. pozn.: Všiml si někdo, že Cristiano Ronaldo, když ho po útočních akcích detailně zabírá kamera, používá obří velkoplošnou obrazovku na stadionu jako zrcadlo na úpravu účesu? Jen tak bokem...
S plícemi to mohlo už dopředu vypadat na velice slabé odůvodnění, jelikož jeden z největších běžců na dlouhé tratě v dějinách, Haile Gebreselassie, měl astma. Jo, astmatici nejsou jen ti brýlatý tlouštíčci osvobození od těláku, ale i 27násobní světoví rekordmani (i když se člověk ptá, jestli to není spíš mínus a proč na ten nejrychlejší rekord potřeboval 27 "mezirekordů" a nemohl jej zaběhnout rovnou).
Zatímco překvapí to, že 17 procent cyklistů na Olympijských hrách v Pekingu byli taky astmatici, může šokovat, že tito tvořili až 29 procent cyklistických medailistů. Světová anti-dopingová agentura samozřejmě dělala výzkum této podezřelé korelace, ale nenašla žádný vztah mezi astmatickými léky a vyšším výkonem. Výhoda těchto sportovců snad spočívá v tom, že se jejích organismus, od mala navyklý na nižší příjem kyslíku z plic, naučil s tímto lépe hospodařit.
Tohle je jen jeden menší, úvodní příklad toho, jak vrozená, geneticky zabudovaná "vada" zvýhodňuje skupinu lidí. V případě astmatu a vytrvalostních sportů se ale nejedná o tak silnou vzpruhu jako u dalších sportů a oblastí lidské aktivity, například výzkumu nebo politiky. Když se člověk lépe podívá na skutečně "vyčuhující" lidi, zjistí, že v překvapivém množství případů nejde ani tak o ohromnou lidskou píli, jako spíš o pár zmutovaných genů. Jo, bůh hází kostkami a někomu to prostě padne.
Sportovní mutanti
Astma nebyl ten nejlepší příklad a z nikoho ještě automaticky neudělal vítěze. Zatímco astma má kdekdo (slyšel jsem, že i autor tohoto článku - a taky běhá půlmaratóny, i když někdy chrčíc jak buldoček), ty skutečné legendy jsou v podstatě opravdoví mutanti, jako z filmů od Marvelu. Asi nejlepšího fotbalistu historie Messiho stvořila fyzika. Konkrétně níž položené těžiště těla z důvodu rozdílné rychlosti růstu (od té doby, kdy si jej v deseti zakrslého převzala Barcelona a naordinovala účinnou léčbu, rostl mu už hlavně jen trup). Díky němu má zcela jiný rozsah pohybů s míčem.
Samozřejmě má geniální mozek, umí prý současně vnímat víc hráčů na hřišti než většina fotbalistů (kteří v mnoha případech nejvíc sledují samých sebe - je s podivem, že CR7 vedle permanentního vnímání každého svého vlasu a beďaru ještě zbývá pozornost pro další hráče). Má skvělou kopací techniku, schopnost číst a předvídat hru a nevím co ještě (nebude to ale přehled o splněných daňových povinnostech). V každém případě by se mu ale omnoho hůře kráčelo do síně slávy, kdyby měl prostě nohy o něco delší...
K dalšímu mutantu netřeba jít moc daleko. Vzdálenost mezi Barcelonou a Madridem umí španělský vlak zvládnout za stejnou dobu, jako třetinovou vzdálenost mezi Prahou a Brnem EC Jaromír Hašek. A v hlavním městě Španělska nás na nádraží bude čekat obří podobizna dalšího z největších fotbalistů (a zároveň i narcisů) planety, historie a nevím čeho všeho. Ronaldo má taky nepochybně i další sportovní přednosti a je komplexním fotbalistou s obrovitou vůli (z tréninků prý musí chodit jako poslední, v tomto asi soupeří s paní uklízečkou). Ale to, co z něj dělá Ronalda, víc souvisí s molekulární biologií.
Nelze si nevšimnout, že mu většina gólu létá nějak divně. Ano, projektilní dráhu porážející zákony fyziky se ještě, navzdory nespočetným snahám, jiným fotbalistům napodobit nepodařilo. A půjde to velice těžko, jestliže v členku nebudou mít o jednu kost navíc. Ne, neotevírejte anatomický atlas, nenajdete jí. Má jí, díky genové vadě, jen Ronaldo, a proto mu míče létají jinak než vám (bez té kosti by proti vám neměl šanci).
V průběhu minulý týden probíhajících mistrovstvích světa v atletice ukončil vrcholovou závodní kariéru další historicky-celoplanetárně největší, Usain Bolt. Ano, měl jinou psychiku (nekontrolovanému smíchu někdo říká šílenost), měl jinou techniku, uměl doběhnout pokažený start (s reflexy měl trochu problémy). To vše by z něj ale neudělalo legendu, kdyby nebylo další maličkosti, a to skoliózy.
Jo, největší sprinter všech dob měl silně abnormální kurvaturu (volný překlad z britského webu) páteře. Jeho trenéři v dětství z jeho cepování neměli zcela čisté svědomí, ale když ty časy byly tak hezké... Zatímco ostatní sprinteři jsou pravítka, Bolt není ani tolik bleskem, jako spíš odskakující pružinou.
Hypermutant
Největší z největších legend jsem si nechal na závěr. Historicky nejvíc zlatých olympijských medailí má plavec Michael Phelps. Olympiáda je už docela vysoká úroveň, schází se tam tisíce nejlepších sportovců z celého světa, člověk by proto řekl, že tam už bude i docela široká konkurence genových mutantů. Tak proč 23krát nikdo nedokázal porazit právě tohoto rozmazleného Amíka, co rád jezdí pod vlivem alkoholu a občas se nechá vyfotit s marihuanovým bongem v ruce?
Protože všechny mutanty překonává ne jedním, ale rovnou trojitým zmutováním. Je to, jako kdybyste zkombinovali Spidermana, Batmana a Supermana do jednoho "megahrdiny". Jako kdyby vás jednoho nepovedeného večera nepoštípal jen chemicky upravený pavouk, ale i radioaktivní netopýr a navíc ozářil kryptonit. Výsledkem by byl hypermutant, jakého nezná ani komiksový svět. Jen ten reálný, sportovní...
Michael Phelps je tím, o čem sní každý dospívající klučina při sledování komiksových filmů od Marvelu. První a snad nejdůležitější Phelpsova mutace jsou ploutve. Jinak se jeho dlouhá chodidla a dlaně nedají nazvat. Zatímco jiní plavci plují s lidskýma rukama a nohami, Phelps tak činí s přírodní potápěčskou výstrojí. Dalším takovým technologickým vylepšením jeho plavecké mašiny je disproporční poměr rozpětí paží k tělesné výšce. Phelps má své ploutve připevněné k prodlouženým pádlům, čili zatímco zbylé člunky v plaveckém bazénku hezky vedle sebe proplouvají, Phelps vepředu lítá na svých plachtách.
Třetí "mutace", která se vám při plavání hodí, je širší ohyb ramen. Jestli jste na Youtubu viděli toho kluka, co si se spojenýma rukama přejde ponad hlavou, za zády až k nohám (a bylo vám z toho při večeři nevolno), tak jedním takovým je Michael Phelps. Měl kloubní "vadu", která mu dovoluje mnohem větší ohyb. Zatímco jiným plavcům jdou z trupu taková malá vesla s omezeným pohybem, Phelps je vybaven dvěma otočnými lodními šrouby (výrazně vetší délky). Teď si to v hlavě vše zkombinujte a spíš se ptejte, proč těch medailí nemá ještě víc (no protože místo trénování mohl jezdit opilý autem a nasávat z bonga, pořád je to dobrý výkon na huliče-ochlastu).
Genová vylepšení nabývají zcela nový význam při možnostech jejích umělého vytváření, které už klepou na dveře. Ve sportu se, vzhledem k užšímu propojení jednotlivých fyzických atributů na specifické genové sekvence a obrovským penězům, které se v něm točí, dá očekávat velice rychlá aplikace nejnovějších znalostí genového inženýrství. Někteří vědci si myslí, že na úrovní DNA "upravení" sportovci už na stadionech tajně pobíhají, jelikož technologie už existují a jak z příkladu dopingu víme, soutěživost ráda obětuje i vlastní zdraví. Při nezavedení přísných omezení (nebo nemožnosti jejích vymáhání) lze očekávat nahrazení sportovních soutěží vědeckými soutěžemi a název "Biologická olympiáda", který známe ze střední školy, získá opravdový smysl.
Mozkoví mutanti
Teď se přesunu do oblasti lidí, kteří se živí hlavou (tedy tím, co je v ní - ať se fotbalisté, a sportovci obecně, nezlobí). Tu ale, vzhledem k osobnímu traumatu z toho, že sám jsem podobně nezmutoval, zkrátím výklad na pár odstavců. Analogie tělesné genové mutace, zlepšující sportovní výkony, existuje i u "knihomolů" (akademiků, vědců, lékařů, právníků) a obecně "myslí činných" lidí (politiků, manažerů). Tu ale dva následující přírodní zlepšováky nefungují přímo a i když nositele dotyčných genů výrazně zvýhodňují (minimálně ve statistických poměrech vzhledem k zbylé populaci), jedná se o nepřímou podporu. Krom toho jsou to výhody vedlejší, a zatímco udělat zkoušku a seminárku vám výrazně ulehčí, skutečně vysokou inteligenci nedovedou nahradit.
V intelektuální oblasti tedy genová obyčejnost není tak silným alibi pro ne ty nejúspěšnější, jakým může být u neelitních atletů. Navzdory tomu vám v kariéře genová vzpruha dopomůže do té míry, že zatímco v širší společnosti má první "mutaci" kolem 5 procent lidí (2-10 u pre-adolescentů), mezi akademiky jí, podle odhadů a v závislosti na oblasti (pomůže víc biologům než filosofům), v některých oborech může mít až deset krát větší množství, tedy polovina výzkumníků. Jedná se o fotografickou paměť. Když jsem seděl s doktorandkou přírodních věd a v hlavě "listovala" textem, který jsem měl někde na internetu a ona si jej předtím doma "sejfla", rychle jsem pochopil, jak výrazně pomůže v akademické kariéře.
Současně jsem si ale uvědomil, že mně by až tolik nepomohla, jelikož zákony jsou otázkou plurality interpretací a navíc nenahradí přesvědčování a rétorické finty. Filosofie s pamětí nemá moc společné a pro jasné, kritické myšlení je spíš nutné si hlavu "očisťovat" od nánosů a zbavovat se zbytečností, než ji zatěžovat tunami trivialit (filosofové jsou spíš racionalisti, než empirici jako přírodovědci). Ve filosofii může méně být více, ale všude jinde, kde platí opačný poměr (tedy v 99 procentech jiných oborů) vám fotografická paměť dopomůže do akademických kruhů (nedovedu se ale zbavit pochybností o tom, že oblast, ve které má polovina lidí fotografickou paměť, skutečně zahrnuje ty nejinteligentnější...).
Dalším "zmutováním", které vám velice pomůže, i když v ještě silnějším smyslu "sekundárně", než je tomu u fotografické paměti, je zvláštní genová "vada", díky které vám stačí jen dvě nebo tři hodiny spánku denně. A to bez toho, aby vám méně spánku následujícího dne snižovalo kognitivní schopnosti. Jste tak plně funkční, jelikož mozek si stihne vše uspořádat a zregenerovat se mnohem rychleji, než je tomu u většiny lidí. Není nutné nic vysvětlovat, stačí si představit, že máte o pět hodin delší den.
Stihnete přečíst víc knih, zařídit víc věcí, napsat víc článků, udělat víc práce, získat víc znalostí, naučit se víc jazyků (snad si i najít víc "internetových přátel" na opačné straně planety). Je to vlastně zlatý grál všech ambiciózních lidí, až natolik, že někteří takhle žijí i bez této genetické podpory (není to dobrý nápad). Tuto "vadu" má prý jen 2 procenta obyvatelstva, ale kdybyste šli seznamem šťastlivců, bylo by tam výrazně vyšší procento politických, vědeckých a jiných "celebrit". Jen namátkou: Leonardo da Vinci, Isaac Newton, Voltaire, Thomas Jefferson, Napoleon, Nikola Tesla, Thomas Edison, Margaret Thatcher, Hillary Clinton (rozumíte už slavnému volebním spotu prezidentské kampaně, v němž o třetí nad ránem pohotově zvedá pracovní telefon?) anebo ...Donald Trump!
Nemusíte smutnit, ani o několik hodin delší den nepomůže člověku, který není nejinteligentnější. Všechny tyto výhody jsou podmíněné dalšími přednostmi, a to v omnoho větší míře než je tomu u tělesných mutací. Trump to sice dotáhl na realitního magnáta a prezidenta Spojených států, ale nikdo to nepřipisuje jeho intelektuálním schopnostem a sečtělosti (v průběhu voleb navíc skupina investorů vypočetla, že kdyby Trump své peníze od taťky investoval do dluhopisů, byl by teď bohatší). Těch pět hodin, co dostal navíc, věnuje prý televizi (lze se domnívat, že to nebude Bergman ani Altman).
Důkazem toho, že větší IQ, intelektuální kultura, případně něco duchovnějšího navíc, jsou pořád i ve vědecké a politické oblasti tím hlavním aktívem, jsou i "největší z největších". Albert Einstein se prý bez svých tradičních deseti hodin spánku na moc nezmohl. Descartes zase nejraději měnil západní civilizaci z vyhřáté postele nebo při denním snění. Ronald Reagan sice není nejlepší příklad vrcholného vzmachu lidského intelektu, ale jako vůdcovi svobodného světa se mu proti komunismu bez odpoledního šlofíka taky moc dobře nebojovalo, stejně jako Churchillovi proti fašismu.
V oblasti duševní práce budou, naštěstí, platit jiné zákony, než u sportovců, a tak nemusíte klesat na duchu. I když vám nějaký ten zmutovaný gen docela pomůže, jeho nepřítomnost vás až tak moc neochuzuje, jelikož vyšší "duchovno" přichází odjinud. Když si v duševní oblasti uděláme myšlenkový experiment s podobným "kombinovaným hypermutantem", jakého jsme potkali ve sportu, a spojíme menší potřebu spát s fotografickou pamětí, ve výsledku dostaneme ...počítač. Takový zpřed dvaceti let, respektive spíš mluvící prohlížeč textových souborů s fotoaparátem na elektrické napájení. A ten přebírat Nobelovku tak brzy nebude.
Kdyby jste navíc neměli potřebu spát, jako geneticky podmíněnou vlastnost by jí asi zdědilo i vaše potomstvo. A umíte si představit, že by jste neměli klid ani těch osm hodin, co spí, a nejen přes den, ale i celé noci by vám vaše ratolesti pobíhali po domě a po hlavě? Když se nad tím člověk zamyslí, evoluce asi věděla, proč si 98 procent lidstva raději na těch osm hodin schrupne...
Nesouvis. pozn.: Všiml si někdo, že Cristiano Ronaldo, když ho po útočních akcích detailně zabírá kamera, používá obří velkoplošnou obrazovku na stadionu jako zrcadlo na úpravu účesu? Jen tak bokem...
Od mileniálů k Desateru
Fiala potvrdil pevnou českou vazbu na USA. Babiš před pěti roky udělal to samé
Havlíček volá po dohodě s Putinem, chce "plán B". Postoje Ukrajinců ho ale nezajímají
Ficovi vydrží vstřícný postoj k Ukrajině, dokud se mu bude hodit, píše list
Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil obžalobu státu: Nepružný, líný a zastaralý
