Mohl podle Arendtové Marx za komunistický totalitarianismus?
Odpověď na otázky, jestli je vhodné stavět Marxovi v jeho rodišti sochu a účastnit se jejího odhalování ve vyšších politických pozicích, závisí na odpovědnosti Marxe za totalitární důsledky jeho myšlení. I když filosofové upřednostňují oddělování myšlenek od jejich praktického uskutečňování, jedna z nich (spíš politická teoretička než filosofka) šla i v této otázce, jak to u ní bývalo zvykem, opět proti většině...
Ještě předtím, než Hannah Arendtová odkryla banální podstatu nacistického zla, se věnovala původu totalitarianismu ve stejnojmenné knize obecně. Začátkem padesátých let se rozhodla toto své studium aplikovat na tehdy ve světě bující komunistický totalitarianismus a plánovala napsat knihu Totalitní elementy v marxismu. Hledali byste jí ale marně, jelikož nikdy nebyla dokončena a z její přípravy nám zůstaly jen menší, do nedávné doby většinou nepublikované fragmenty. Jedním takovým, týkajícím se naší otázky z názvu, je text From Hegel to Marx, který vyšel ve sborníku převážně nezveřejněných statí The Promise of Politics.
Tak jen velice stručně a obecně. Podle Arendtové leží totalitarianismus v samotné podstatě Marxova myšlení a nebyl tak jen formou jeho politického provedení pozdějšími následovníky (i když jej, na druhé straně, přímo nezapříčinilo). Mezi levicově smýšlejícími současníky rozšířená teze o „jen špatně uskutečněných správných myšlenkách“ nepostihuje povahu Marxovy filosofie, která směřuje k totalitarianismu tím, že:
1) jednou nohou už stojí v moderní ideologii v tom smyslu, že i když ještě vychází z určité sociologické deskripce, odpoutává se už od zkušenosti a dialektickým vyvozováním se začíná uzavírat do „logiky ideje“, kterou má skutečnost „následovat“,
2) zvýrazňuje dynamický rozměr skutečnosti a zákony pohybu, vývoje a neustálé proměny („zákon dějin“) směřují proti každé stabilitě, na které stojí právní a zakotvená společnost a
3) aplikuje na filosofii tzv. „Feuerbach thesis“, podle které nemá svět jen vysvětlovat, ale i jej měnit - nejen odkrývat podstatu dějin, ale i určovat budoucnost v jejich smyslu (tedy paradoxně jí „historizovat“).
Marxova odpovědnost není jen na čistě filosofické úrovni z toho prostého důvodu, že úmyslně zcela vyvrátil existující filosofickou tradici, která stála na teoretickém postihování skutečnosti a tím, že samotnou praxi vytlačila na okraj svého zájmu, postavila filosofii a politiku do vzájemné opozice. Jelikož Marxovo myšlení stojí na jejich úzkém sepětí a filosofii přikládalo účel politiku měnit, by tak obviněnému bylo teoreticky možné přičíst úmyslné zavinění komunistické totality ve smyslu dolus, nejen culpa (nedbalost). Jelikož ale příčinnou souvislost mezi Marxem a totalitním komunismem dokázat nejde a pravděpodobně ani neexistuje (možná tak v rovině podněcování k trestnému činu), vyvázl by u soudu asi i bez podmínky a veřejně prospěšných prací.
Absence přímé odpovědnosti ale nic nemění na tom, že stavět Marxovi sochu by pravděpodobně nedoporučoval minimálně jeden z největších „expertů“ na totalitarianismus, jelikož ten byl zakódován už v jeho myšlení.
Ještě předtím, než Hannah Arendtová odkryla banální podstatu nacistického zla, se věnovala původu totalitarianismu ve stejnojmenné knize obecně. Začátkem padesátých let se rozhodla toto své studium aplikovat na tehdy ve světě bující komunistický totalitarianismus a plánovala napsat knihu Totalitní elementy v marxismu. Hledali byste jí ale marně, jelikož nikdy nebyla dokončena a z její přípravy nám zůstaly jen menší, do nedávné doby většinou nepublikované fragmenty. Jedním takovým, týkajícím se naší otázky z názvu, je text From Hegel to Marx, který vyšel ve sborníku převážně nezveřejněných statí The Promise of Politics.
Tak jen velice stručně a obecně. Podle Arendtové leží totalitarianismus v samotné podstatě Marxova myšlení a nebyl tak jen formou jeho politického provedení pozdějšími následovníky (i když jej, na druhé straně, přímo nezapříčinilo). Mezi levicově smýšlejícími současníky rozšířená teze o „jen špatně uskutečněných správných myšlenkách“ nepostihuje povahu Marxovy filosofie, která směřuje k totalitarianismu tím, že:
1) jednou nohou už stojí v moderní ideologii v tom smyslu, že i když ještě vychází z určité sociologické deskripce, odpoutává se už od zkušenosti a dialektickým vyvozováním se začíná uzavírat do „logiky ideje“, kterou má skutečnost „následovat“,
2) zvýrazňuje dynamický rozměr skutečnosti a zákony pohybu, vývoje a neustálé proměny („zákon dějin“) směřují proti každé stabilitě, na které stojí právní a zakotvená společnost a
3) aplikuje na filosofii tzv. „Feuerbach thesis“, podle které nemá svět jen vysvětlovat, ale i jej měnit - nejen odkrývat podstatu dějin, ale i určovat budoucnost v jejich smyslu (tedy paradoxně jí „historizovat“).
Marxova odpovědnost není jen na čistě filosofické úrovni z toho prostého důvodu, že úmyslně zcela vyvrátil existující filosofickou tradici, která stála na teoretickém postihování skutečnosti a tím, že samotnou praxi vytlačila na okraj svého zájmu, postavila filosofii a politiku do vzájemné opozice. Jelikož Marxovo myšlení stojí na jejich úzkém sepětí a filosofii přikládalo účel politiku měnit, by tak obviněnému bylo teoreticky možné přičíst úmyslné zavinění komunistické totality ve smyslu dolus, nejen culpa (nedbalost). Jelikož ale příčinnou souvislost mezi Marxem a totalitním komunismem dokázat nejde a pravděpodobně ani neexistuje (možná tak v rovině podněcování k trestnému činu), vyvázl by u soudu asi i bez podmínky a veřejně prospěšných prací.
Absence přímé odpovědnosti ale nic nemění na tom, že stavět Marxovi sochu by pravděpodobně nedoporučoval minimálně jeden z největších „expertů“ na totalitarianismus, jelikož ten byl zakódován už v jeho myšlení.
Otevřený dopis Janu B. Graubnerovi, arcibiskupovi pražskému
Video jako důkaz, Němcová chlastala s Putinem, hecuje Babiš davy. Tohle jsou fakta
Čech v Anglii: A čím se mám bránit?
Ekonomika lásky: více svobody, ale méně vztahů a větší samota
Zelenskyj láká kluky do armády, česká stopa na Ukrajině a dochází Rusům dech?
