R.I.P. „právní“ profese
Ten vyselektuje administrativní činnost, úřední obchůzkařství a jednodušší myšlenkové aktivity, od vyšších kognitivních schopností, vnímání širších souvislostí, dalších společenskovědných znalostí a osobních vztahů s klienty (které jsou ale jen nadstavbou, jelikož „customer service“ spočívá v hlubší odbornosti, a klienti by nejraději docenty), a profese se opět stane expertní. A i akademici pochopí, proč vznikly univerzity z právnických fakult.
Snad pod každým, kdo viděl úroveň jen současných neuronových sítí, které se navíc dál bleskově vyvíjejí, se totiž zatřásla zem a následujících několik dnů musel přehodnocovat budoucnost (i když některým to jen potvrdilo, co již dlouho věděli). Ti nad 130 snad ale mohou zůstat v klidu, měli by mít alespoň 5 let na přípravu.
Reflexe bude, navíc, oboustranná, a to, co platí pro jednotlivce, platí i pro celé společnosti – přežijí ty, které budou mít mozky (ne percentil 5-10, ale 1-2). A jelikož i headhunteři upřednostňují inteligenci z jiné oblasti, která se doučí, může to, naopak, způsobit úprk a jít dokonce proti zaměstnavatelům, kteří bez opravdových mozků či expertů nemusí mít již v očích zaměstnanců budoucnost. Generace Z ale může být kvůli odvratu od pojmového myšlení v obří nevýhodě, a jelikož jde duševní práci dělat do pokročilého věku a důchod v jejím případě v podstatě neexistuje, i věková výhoda se stírá a obecní poučka o technologickém zvýhodnění mladších se, paradoxně, obrací (právo je „odvozovací“, a navíc multidimenzionální, logický systém a nespočívá, většinou, jen v internetovém vyhledávání zákona či judikátu, který se na případ prostě nalepí).
A pokud se to zdá být dystopické, ve skutečnosti to může být utopické, jelikož jeden z nejpopřednějších právníků (s nejvyšším oceněním Tier/Band 1 v mezinárodních žebříčcích Chambers a Legal 500) řekl v osobním rozhovoru (vzhledem k obecnosti a anonymitě to tady snad jde říct), že se tím, dokonce asi z praktických důvodů, s partnery již zabývali. A přišli na to, že se právnické činnosti nerozdělí na poloviny, ale dokonce na třetiny.
A, podle něj, nejen, že spodní třetinu přebere počítačový software (přičemž vrchní zůstane lidem), ale „uprostřed se navíc udělá vakuum“, a dané činnosti se buď zjednoduší pro počítače, přebere je administrativní pracovníci anebo zcela vymizí. A navíc se tak stane „ještě v těchto 20tých letech“ (i když „stane se“ nedefinoval – jestli začne, projeví se či završí...). Tedy, podle jednoho z „kapitánů právního průmyslu“, ne polovina právníků do 10 let, ale teoreticky až dvě třetiny do 7-8 let, navzdory tomu, že to se zdá již trochu přehnané.
Na závěr snad není nutné uvádět, že společnosti nezkrátí pracovní dobu svých právníků na polovinu a nebudou je v poledne pouštět domů...
Týždeň