Československo se stalo obětí psychopata
1) Vědomí, že s 15 miliony lidí zatočil jeden psychopat* (minimálně v hovorovém významu), je tak nedůstojné, že jej všichni vytěsnili. Federaci nerozdělili Slováci (“plně intencionálně“, viz 2) a 3) níže), ani Češi, ale jeden vesnický podnikový právník, aby získal zcela volné pole pro své nekalosti. Jelikož podstatou každého etnonacionalismu je vyhnat „áčka“, izolovat společnost, začít jí skákat po hlavě a postupně stáhnout ke dnu.
2) Polovina voličů východní části federace nikdy nevěděla, co chce, jen že to je silný Vůdce (i kdyby to měl být Kačer Donald a jeho volebním programem zabránění gentrifikace Kačerova) a myslí si jen to, co jim řekne, že si mají myslet – včera to byl Národ, dnes Sociální spravedlnost, zítra Katolictví (omezená vůdcovská fantasie si vyžaduje recyklaci témat). Podle Globsecu totiž 56 % věří v desinformace a konspirační teorie, a tím pádem na objednávku i jakékoliv absurditě.
3) Bratislava ležela kilometr od Železné opony, 60 kilometrů od jedné z největších západoevropských metropolí a všichni sledovali rakouskou televizi. Když se 5letý autor vrátil ze školky, nekoukal ČST, ale Am Dam Des a pak amerického Alfa. Ta opona byla (a pořád je) uvnitř východní části federace a Blava je západnější, tedy v té době i profederativnější, než Praha, společně i s 10procentní maďarskou menšinou a rozsáhlým, vzdělanějším demokratickým souostrovím, rozprostírajícím se v rozbouřených východních mořích, plných bájných prehistorických příšer. A ta se začíná dokonce již i rozlévat do Rakouska, a ještě i samotné hlavní město tak utíká na Západ...
Zkrátka, smůla.
______________________
* Navíc asi i bipolární – po "velikém budovateli národa" se často zvykla v jeho "tmavých obdobích" se zákonitou pravidelností slehnout zem, a i ve své vysoké funkci býval najednou na několik dní nezastižitelný (mezi lidmi pak vznikaly mýty, že si chodí po instrukce do Moskvy anebo má utajované nemovitosti, které si nakradl). Jen aby se pak na veřejnosti opět objevil ten bezprostřední, nadšený, zapálený "vůdce", který inspiroval spolupracovníky inovativními nápady a energií způsobem známým z manické fáze (podle svědectví spolupracovníka, „po celodenních jednáních byl schopný o půlnoci zasednout ke studiu materiálů předkládaných vládě a ráno překvapovat ministry lepší znalostí problematiky, než měli samotní šéfové rezortů“ nebo „po dvanáctihodinovém vedení jednání nasedl do auta a přímo do televizní kamery přednesl svůj proslov bez jakékoliv přípravy a po návratu pokračoval v jednáních“), zvýrazňujíc někdy svoji mučednickou roli odpíráním si spánku a jídla. Podobně uměl nadchnout i své příznivce na pravidelných, emocemi nabitých setkáních, na kterých manifestoval své obětování se dobru národa, který zase, reprezentovaný několika stovkami nespokojených důchodců, na oplátku dýchal jen za svého vůdce. Nejsmutnější na jeho pseudoemocionálních výlevech lásky k národu je, že mohly mít reální podklad, v důsledku bipolární afektivní poruchy s kratšími cykly (u něj snad ve spojení s dalšími poruchami). Místní psychiatři nepochybovali o tom, že se jedná o osobnostně porouchaného politika, vyjádřili se tak dokonce i v temných dobách v devadesátých letech (Fedor Gál: „...kedysi v roku 1998 - nepamätám si to už presne - sa veľké fórum psychiatrov vyjadrilo k jeho duševnému zdraviu. Zo slovenských psychiatrov tam bol tuším MUDr. Jozef Hašto a MUDr. Péter Hunčík a zverejnilo svoje stanovisko tuším vo svojom odbornom periodiku.“ Psychiatr Péter Hunčík na iDnes v roce 1998: „Už delší dobu je všeobecně známo, že [...] je psychicky labilní osobnost, která jedná neadekvátně situaci. Dál nemohu pokračovat, protože dál je to už diagnóza.“) a otázkou je jen to, jaký psychopatologický koktejl příroda namíchala.
(Toto je trochu zbytečný blog pro dodržení pravidla Kodexu blogera o publikování alespoň jednou za 4 měsíce, a autor se opět odmlčí, pokud nepřijde něco opravdu podstatné.)