Lidé s úsporami se čím dál zoufaleji ptají, kam své peníze schovat před nynější mohutnou inflací tak, aby aspoň neztratily reálnou hodnotu.

Stručná odpověď by mohla znít, že je to téměř nemožné, tedy aspoň za předpokladu, že nechceme – a to většina drobných investorů jistě nechce – podstupovat masivní riziko ztráty. Najdou se totiž projekty, které dopředu naznačují možnost výnosu přes deset procent (například mnoho investic provedených na dostatečně velkou páku, tedy na dluh), všechny jsou ale spjaté s vysokou mírou rizika naopak hluboce negativního výnosu. Hodí se tedy spíš pro velmi zkušené a dobře informované investory.
Naštěstí je požadavek překonání takto vysoké inflace zbytečně tvrdý. Bavíme-li se totiž o úsporách, jde obvykle o peníze, u kterých neplánujeme konkrétní využití (studium, auto pro podnikání a podobně) v nejbližších měsících. Spíš jde o peníze našetřené „pro strýčka Příhodu“, který může přijít – v podobě například tornáda nebo dlouhodobé pracovní neschopnosti – zítra, ale třeba taky až za deset let.
Určitě je chyba takovouto částku držet na běžném účtu, nebo dokonce doma v hrníčku: toto jsou nástroje vhodné pouze pro ukládání částek, u kterých tušíme využití v nejbližších dnech. Další sumu ve výši několika málo měsíčních příjmů je dobré držet na spořicím účtu, kde jsou peníze pořád ještě okamžitě k dispozici, ale už nesou přece jen nějaký zaznamenání hodný úrok. Na inflaci, a to i obvyklou (natož tu nynější), tento úrok většinou sice nestačí, ale to je cena právě za onu možnost okamžitého výběru a za prakticky nulové riziko ztráty.
U všech úspor nad uvedené dvě sumy (na běžném a na spořicím účtu) dává většinou smysl držba v jiné, rizikovější nebo méně pružnější (anebo obojí) a díky tomu v průměru výnosnější podobě. Například široký akciový index nese v dlouhém období (před odečtením poplatků podílovému fondu) v průměru kolem devíti procent. Pokud tedy teď vložíte peníze do široce rozloženého akciového podílového fondu, je z dnešního pohledu slušná šance, že už zhruba za tři roky se ocitnete v reálném plusu.

(původně vyšlo v Hospodářských novinách)