Nemyslím si, že Andrej Babiš vydává pokyny o tom, co mají MF Dnes a Lidové noviny psát. Dlouhá léta strávená v těsné blízkosti médií, z nichž některá jsem mohl poznat i zevnitř, mně však brání uvěřit tomu, že způsob současného mediální grilování premiéra Sobotky se děje samospádem či náhodou. Vede mne k tomu nikoli zveřejnění celé kauzy, což pokládám za svaté právo každého média (jen tak na okraj: policie začala případ vyšetřovat v červenci 2011, MF Dnes se k publikování informací ze spisu dostává po třiceti měsících). To, co je mi podezřelé, je timing, neboli načasování kauzy OKD a její prezentace.

Poprvé se případ objevil na stránkách MF Dnes v pondělí 27. ledna („Sobotkův strašák“, „Černé zlato za pakatel“, „Na počátku byl podpis pana ministra“), shodou okolností právě v okamžiku, kdy vrcholil spor Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky o místo náměstka ministra financí.

Pak byl celý únor klid, až znovu 5. března se na první straně MF Dnes objevuje titulek „Pádný důkaz. Stát v OKD zahodil miliardy korun.“ Pádným důkazem byl podle Tomáše Syrovátky názor z policejního spisu. Opět zcela náhodou toto zveřejnění přichází po konfliktu Bohuslava Sobotky s Andrejem Babišem. To když Andrej Babiš přetáhl do vedení pražské ANO bývalou členku ČSSD Radmilu Kleslovou, Sobotka se nechal slyšet, že hnutí ANO v Praze začali ovládat lidé napojení na kmotry TOP 09 a ODS. Vznikla z toho diskuse o kmotrech, do které se zapojil i prezident Zeman.



Pak byl zase měsíc klid až do čtvrtka 3. dubna, když přišla další mediální palba („Premiérův stín“, „Sobotkův úřad věděl, že doly prodal levně, nic neudělal“), která pokračovala i další den („OKD: Policie šla i po Sobotkovi. Neúspěšně“). A znovu jakoby náhodou tyto bulvarizující a útočné titulky přicházejí ve chvílích zostření vztahů mezi premiérem a jeho ministrem financí. Minulý týden totiž Sobotka na tiskovce komentoval kritické názory europoslankyně a členky výboru pro rozpočtovou kontrolu Ingeborg Grässleové výroky, podle nichž by bylo dobré, kdyby Babiš své podnikatelské aktivity ukončil, aby se nedostal do střetu zájmů: „Nejčistší by bylo, kdyby si vybral, jestli bude podnikatel, nebo politik, a vybral si roli politika.“ Na tyto výroky Babiš reagoval dosti nevrle, dokonce nevrleji, než na zmínky o dokumentech StB týkající se jeho osoby.

K tomu se přidal koaliční spor o financování zdravotnictví a také o státní podporu při utlumování Dolu Paskov, v němž chce OKD letos ukončit těžbu. Tedy další vyhrocená situace. V takové souvislosti každá informace zpochybňující morální profil politika a jeho integritu dostává charakter účelového jednání a nátlakové akce, na což včera Sobotka reagoval slovy: „Je potřeba si uvědomit, v jakých médiích se tato informace objevuje. Jsou to média, která vlastní pan Babiš, který je naším koaličním partnerem (...) Čili já myslím, že si to nelze vykládat jinak, než že pan Babiš využívá i tento nástroj k tomu, aby zvýšil tlak na koaličního partnera.“

Já se domnívám, že Sobotkovo obvinění Andreje Babiše není zcela oprávněné, a že by mělo být vedeno jiným směrem – do redakce MF Dnes a k jejímu vedení. Komentář šéfredaktorky Sabiny Slonkové „Sobotka v šachu“ je plný paradoxů. Na jedné straně se Sobotka vyzván, aby se k situaci „postavil čelem,“ na straně druhé se zde říká, že "jeho osobní provinění se v celé kauze zatím neprokázalo,“ což silně kontrastuje se způsobem prezentace textu v MF Dnes včetně titulků, které o Sobotkově vině nepochybují. Zcela nejasná je pak výzva: „Přichází další okamžik, kdy se v Česku stanovuje hranice, za kterou politici nesmějí jít.“ Jak to Slonková myslela, ví sám pánbůh.

O tom, že novinář má být pátračem a vyšetřovatelem ve prospěch veřejnosti, nikoli však prokurátorem a soudcem, ví dnes každý elév, a Slonkové by to snad někdo mohl občas připomenout. Kromě toho – kdyby ze Strakovky a z ministerstev měli vypadnout všichni, kdo se nenamočili nebo nebyli zataženi v minulosti do nějakých jánabráchystických kšeftů, zely by asi tyto kanceláře prázdnotou,. Případ PromoPro a kdysi čistého disidenta Vondry budiž ilustračním příkladem. Není snad důležitější to, jak se daný konkrétní člověk chová dnes? Vždyť na tomto argumentu je postavena obhajoba všech minulých činů Andreje Babiše, kterého MF Dnes kupodivu nechává na pokoji, přestože Slonková pod mezititulkem „Proč o tom píšeme“ zdůvodňuje motivaci MF Dnes: je třeba podrobit vedení vlády „detailnímu zkoumání, aby čtenáři věděli, kdo do funkce premiéra nastupuje (...) a zda nemá slabé místo.“

Před dvěma měsíci, když byla na Sobotku vystřelena první salva, jsem v Louči napsal: „Mohu se sice mýlit, ale mám takový neblahý pocit, že problémem našeho veřejného života už nebudou jen hypotékoví poslanci, ale také hypotékoví novináři, tj. takoví, co si nemohou dovolit přijít o dobře placené místo. Jak si mám vysvětlit, že Tomáš Syrovátka, který za celých patnáct let nenapsal jedinou řádku o privatizaci OKD, v pondělí 27. ledna se stal na tuto záležitost expertem.“

Sabina Slonková ve svém komentáři sice píše, že „reportér Tomáš Syrovátka věnoval privatizaci OKD poslední tři měsíce své práce.“ Stačí nahlédnout do monitoringu tisku, aby člověk zjistil, že tentýž novinář stihl v uvedené době věnovat se také kauze Barták, situaci v BIS, obvinění expremiéra Nečase, Ivo Rittigovi, kabelkám a šperkům Jany Nagyové, žalobci Grygárkovi a dalším věcem. Že by tedy tři měsíce usilovně pátral v terénu a v archivech jenom o případu OKD, lze tedy pochybovat.

Právě Tomáš Syrovátka by mohl posloužit jako model hypotékového žurnalisty. Třicátník v nejlepších letech, rodina, děti. Od příchodu do Prahy v roce 2001 postupně vystřídal řadu redakcí (Super, Blesk, Impuls, MF Plus, Večerník Praha, Šíp), než na jaře 2008 zakotvil v MF Dnes. Dokážu si představit jeho situaci, stejně jako situaci jeho šéfů, kteří překročili čtyřicítku a propracovali se do nadprůměrně honorovaných pozic v redakci. Předpokládám, že Sabina Slonková i Jiří Kubík jsou už za vodou, ale podle mého odhadu jejich mladší kolegové ze svých hypoték splatili sotva úroky. Komu by se chtělo odcházet? Jak prokázat lidem nového majitele, kteří zasedli v kancelářích Anděl Centra, že nás podnik potřebuje, a že by nebylo dobré nás střídat?

Třeba tím, že dokážeme být vnímaví k jeho situaci a k jeho potřebám. Samozřejmě, že všechny naše činy, všechna redakční rozhodnutí racionálně zdůvodníme a podpoříme argumenty veřejného dobra, tezemi o hlídacích psech demokracie a o službě veřejnosti. Jenomže lid obecný není hloupý. I kdyby všechno, na co jsem upozornil, byla jenom náhoda a shoda časových okolností (mám na mysli timing a rasanci útoků v titulcích i textu), od odpovědného šéfredaktora bych očekával, že se k případu postaví poněkud jinak, než to učinila Sabina Slonková, tj. že se bude snažit rozptýlit – ať už zdůvodněním, jiným časováním kauzy nebo vyváženější formou textu a titulků – podezření, že MF Dnes v probíhající hře politiků hájí dres svého majitele.

Důvěra veřejnosti je jedním z nejcennějších statků každého média, je to hodnota, na které lze stavět i ekonomický úspěch. Deník MF Dnes se v devadesátých letech etabloval – také díky zahraničním majitelům – jako list, který zvláště u domácích politických a ekonomických sporů měřil všem stejně, byť to měření dělal z liberálně pravicových pozic (na ty levicové tady máme jiné deníky). Bylo by škoda tuto důvěru ztratit. Všechny listy, které se daly na cestu posluhování svým majitelům, většinou na to doplatily. Ať už to byl deník Práce kladenského Stehlíka, nebo periodika Sebastiana Pawlowského. Proto cesta, na kterou by se MF Dnes ve snaze zalíbit se svému majiteli mohla vydat, by byla cestou nebezpečnou. Neboť s důvěrou čtenářů by se nemělo zahrávat. Kromě toho pro ty kvalitní redaktory a reportéry, kterých je v MF Dnes pořád ještě dost, by byl takový konec dosti nespravedlivý.

P.S. Dnes ráno, když už jsem text dopsal a opravil, jsem našel na titulní straně MF Dnes titulek „Kauza OKD je citlivá i pro ANO a ODS.“ Vedení redakce tedy asi samo pochopilo své pochybení, šláplo na brzdu a bulvárnímu Syrovátkovi přispěchal na pomoc zkušenější a rozumnější Jan Němec. Jak se dalo čekat, na druhé straně listu nalezneme hlučné dementi: „MF Dnes články nikdo nediktuje,“ se kterým v zásadě souhlasím.