Nemají doma olympijské medaile, ale není jich v naší historii zase tolik, abychom je mohli vymazat z paměti. Patří jim čtvrtá, pátá a další skvělá "horší" místa v soutěžích ZOH. Dostali se do první desítky a od stupňů vítězů je dělily často maličkosti. Letos k nim přibyli sdruženář Pavel Churavý (5.), skokan Antonín Hájek nebo sjezdař Ondřej Bank (oba 7.).

Připojili se ke svým slavným předchůdcům, mezi nimiž hrají první housle sdruženáři Tomáš a Milan Kučerové. Otec Tomáš skončil v roce 1968 na olympiádě v Grenoblu čtvrtý a v Sapporu 1972 šestý. Dokonalou rodinnou sbírku těch dalších skvělých "horších" míst zkompletoval v Naganu 1998 jeho syn Milan. Skončil pátý.


Těsně za "bednou" zůstali v individuálních disciplínách běžkyně Paulů (Sarajevo 1984), taneční pár Řeháková - Drastich (Lake Placid 1980), skokani Matouš a Jaroslav Balcar (Innsbruck 1964 a 1976) nebo biatlonista Masařík (Nagano 1998). Pátá byla v Albertville biatlonistka Adamíčková. Necelý kilometr před cílem jela ještě druhá. Sakala si doletěl v Lillehammeru 1994 na skokanském můstku pro sedmé místo.

Dvojice Zeman a Resl si vysáňkovala šesté místo v Innsbrucku 1976 a osmé v Lake Placid 1980. Víc k "vzteku" bylo horší umístění, od bronzu dělily Zemana a Resla před 30 lety přibližně tři a půl desetiny vteřiny.

Možná někoho z výše vyjmenovaných reprezentantů mrzí ten pověstný vlásek k medaili dodnes. Ale vzpomínám na ně stejně rád jako na ty, kteří se na stupně vítězů dostali.

A vím najisto o jednom lyžaři, pro něhož i sedmé místo na olympiádě znamenalo velkou výhru. V Calgary 1988 ho získal sdruženář Miroslav Kopal "Mydloch" z Vlastiboře.

Současný servisman českého reprezentačního týmu vyhořel jako závodník v roce 1987 na mistrovství světa. Po pádu na běžecké trati vletěl do ochranné sítě a mrskal se v ní jako kapr. A ne a ne se z ní vymotat. Jeho tragikomický karambol tehdy obletěl snad všechny televize světa.

Kopal na začátku další sezony vypadl z národního družstva. A zůstal celý smutný v Čechách, když jeho bývalí kolegové odjeli v listopadu na tradiční přípravu k severnímu polárnímu kruhu. Ale na rozdíl od jiných let tam zoufale chyběl sníh a strašně mrzlo. Skoro se nedalo trénovat.

Ve stejné době napadla v Krkonoších spousta sněhu a Kopal na perfektní trati v okolí Luční boudy nabral formu i pohodu. A vysloužil si úplně jasnou nominaci na ZOH v Calgary.

Na medaili mu jeho výkony sice nestačily, ale i díky němu se český závod sdružený pyšní ojedinělou kolekcí těch dalších skvělých "horších" míst. Tedy ještě jednou - čtvrté, dvakrát páté, jednou šesté a jednou sedmé místo v individuálních závodech. Řekněte sami - Není to paráda?