Když se řekne „utopie“, německý filozof Karel Marx je určitě jedno ze jmen, které se každému v souvislosti s tímto termínem vybaví. Duchovní otec „dějin třídních bojů“, Komunistického manifestu i Kapitálu se během svého života výrazně vyvíjel, stejně jako jeho filozofie. Byl také různě vykládán a různě zneužíván, vždyť inspiraci v něm nacházel jak reálný socialismus v Sovětském svazu nebo čínský maoismus, tak reformní socialisté v Československu během tzv. Pražského jara v roce 68. Nakonec i v průběhu nedávné hospodářské krize se často hledaly odpovědi a inspirace v jeho spisech. Termín „utopie“ ale k Marxovi samozřejmě neoddiskutovatelně patří, představa zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolení beztřídní komunistické společnosti, to je utopie v nejčistší formě.
Dějiny lidstva jsou plné utopických představ o tom, jak by měla naše společnost vypadat a fungovat. Ale snad nikdy z jejich naplňování nevzniklo nic dobrého, jakkoliv se nejprve mohlo zdát, že jde o správný model. Dnes takovým představám říkáme utopické a zrovna minulé století bylo svědkem toho, jak taková utopie může přivést na okraj propasti celé společnosti.