Proč chce paní ministryně Válková všechno kontrolovat? Toť skutečně závažná otázka. Můžeme na to mít různý názor. Některé dominantní ženy (a je dost možné, že právě mezi takové osobnosti paní doktorka Válková patří), chtějí mít opravdu všechno ve svém okolí pokud možno pod kontrolou.

Že tomu tak asi je nasvědčuje skutečnost, že žádnou část moci není ochotna delegovat na své náměstky (byť by to byli sebedůvěryhodnější lidé, jako například Hana Marvanová nebo Pavel Štern), ale vše musí rozhodnout a překontrolovat právě ona. To je ale ta lepší alternativa. I kdyby tomu tak bylo, nemůže si nikdo, kdo chce v politice uspět, nadlouho tento způsob jednání dovolit, protože ho společnost obviní z postranních nekalých zájmů a takovýchto nařčení se bude jen obtížně zbavovat. Paní ministryně Válková se sporem s náměstkem Pavlem Šternem dostala do situace, kdy pověstný hrníček trpělivosti jejího stranického šéfa Andreje Babiše začíná přetékat a kdy už se mu pomalu přestává vyplácet držet ji na místě ministryně spravedlnosti.

Paní ministryně se totiž chce opět zbavit jednoho ze svých vynikajících náměstků, jakým Pavel Štern bezpochyby je jen proto, že chtěl dodržet slovo a pravidla hry při zadaném výběrovém řízení. Jak uvádějí Lidové noviny:
„Tendr zadala Probační a mediační služba, která v jeho rámci provedla průzkum trhu. Jádro sporu je v tom, že paní ministryně chtěla znát konkrétní nabídky, ačkoliv součástí průzkumu byl závazek probační služby, že nabídky nedá z ruky a využije jen pro svou pracovní skupinu,“ tvrdí Štern. Ministryně ho prý opakovaně obešla a vyžadovala informace přímo od šéfky probační služby Jitky Čádové, která jí je rovněž odmítla poskytnout.

Paní doktorka Hana Marvanová se dostala s paní ministryní do sporu kromě jiného i v případě, který se týkal jmenování soudců. Citujme ze zasvěceného článku Karla Hvížďaly, který byl zveřejněn 16. 6. 2014 na serveru Aktuálně.cz:
„Připomeňme: Nového předsedu do Ústí nad Labem Jana Veselého vybrala ministerská komise, za kterou zodpovídá sama ministryně Helena Válková a v níž byla mimo jiné i předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Při hlasování dostal předseda okresního soudu v Mělníku nejvíc bodů.

Sotva byl ale výsledek zveřejněn, začala paní ministryně s návrhem pana Veselého, který měla podat prezidentu Zemanovi, váhat. První námitky proti jmenování podala předsedkyně krajského soudu v Praze Ivana Švehlová kvůli tomu, že soudce Veselý nebyl na praxi u krajského soudu. A zástupce ombudsmana Stanislav Křeček na svém blogu kritizoval Veselého za starý spor s nájemníkem, který se však uzavřel smírem, což pan Křeček ve svém textu opomněl sdělit. Protestovali i soudci z Ústí. Protože argumenty byly brzy shledány jako nepodstatné marginálie, vytáhla na světlo paní Švehlová výsledky listopadové kontroly, kterou v Mělníku provedla její místopředsedkyně Martina Kasíková. Ta údajně zjistila, že část spisů je špatně evidována a shledala několikaměsíční průtahy u jednoho soudce.
Takové závěry ovšem podle sobotních Lidových novin pan Veselý odmítá a tvrdí, že naopak po uzavření prověrky soudkyně Kasíková prohlásila, že jsme nejlepší soud v kraji spolu s Příbramským soudem. Zjištěné nedostatky původně prohlásila za drobnosti. Průtahy v jednom případě byly totiž způsobeny závažnou nemocí. Obrat v hodnocení však dle zjištění novinářů nastal až po té, co se soudce Veselý přihlásil do výběrového řízení.

Za pana Veselého se postavila předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, která navíc připomněla, že to byl právě on, kdo jako první zavedl na soudu tzv. minitýmy, které přispěly k rychlejšímu výkonu spravedlnosti. Za Veselého se postavila i místopředsedkyně krajského soudu v Praze Lenka Ceplová, jako za velmi pracovitého a racionálního profesionála.“

To jasně dokazuje, že každý, kdo se chce s úspěchem pohybovat ve vysoké politice, se musí naučit dvě věci: zacházet s mocí a komunikovat s veřejností. Někteří politici dovedou jedno, jiní to druhé. Jen nemnozí ovládají obojí. Například exministr Kalousek umí zacházet s mocí (to by mohl vyučovat na vysoké škole), ale v oblasti komunikace je to opravdu začátečník. Paní ministryně Válková umí částečně komunikovat s veřejností (ale opravdu jen částečně – stává se totiž stále méně a méně důvěryhodnou), ale zcela jistě neumí zacházet s mocí.

Ať je to již jakkoli, díky svému počínání se stále více a více dostává do podezření, že je ve vleku zájmových skupin, které kdysi Marie Benešová označila jako „justiční mafie“. Paní ministryně něco rozhodne, potom se ale někdo vlivný ozve a paní ministryně začne váhat. Chce mít všechno pod kontrolou. Proč? Nebo také v čím zájmu? Takové otázky si musí nutně veřejnost klást.

Možná, že to vše je vyvoláno jen její politickou nešikovností, prostě obyčejnou ženskou snahou ve své domácnosti všechno kontrolovat. Jenže ať je příčina jakákoli, takovéto jednání je v příkrém rozporu s původně deklarovanými cíli hnutí ANO, které o sobě tvrdilo, že právě tímto způsobem postupovat nebude. A nyní ministerstvo spravedlnosti, díky paní ministryni Válkové, opouští jedna protikorupčně zaměřená osobnost po druhé. Jestliže ale tento postup přijímá i poslanecký klub hnutí ANO a také Andrej Babiš (jak se již podruhé stalo), přebírají za její jednání přímou odpovědnost.

Stejným způsobem postupoval v minulosti i předseda hnutí TOP 09 Karel Schwarzenberg, když mlčel k počínání pana ministra Drábka na ministerstvu práce a sociálních věcí, protože byl přesvědčen, že musí být loajální (díky tomu, že ministr Drábek pochází z jeho vlastní strany). Veřejnost ale od něj očekávala něco zcela jiného. Totiž, že jako rozumný a ušlechtilý člověk bude korigovat chyby svých spolustraníků.

A něco podobného očekává nyní od pana ministra Babiše. Karel Schwarzenberg chtěl být ve své době loajální a tak se zapřel. A podobné chyby se nyní dopouští i ministr Andrej Babiš. Jestliže bude tímto způsobem jednat delší dobu, obávám se, že dopadne podobně, jako on. A to bych si příliš nepřál. Ani ne tak kvůli Andreji Babišovi, jako spíše kvůli těm, kteří mu důvěřovali.