Je neuvěřitelné, ba přímo fascinují, co dokáže skupina asi sedmdesáti mladých českých dobrovolníků, kteří se na hranici mezi Srbskem a Chorvatskem sami zorganizují na pomoc uprchlíkům ze Středního Východu, kterým vlastně nikdo dostatečně nepomáhá. Tisíce a tisíce lidí, kteří do této oblasti přicházejí poté, kdy Maďarsko uzavřelo své hranice a znemožnilo tak přístup do Rakouska a dále do Německa.

Tito lidé jsou všeobecně nevítaní a všichni se snaží dát jim to všemožným způsobem najevo. Místní orgány prostě dělají jen to, co musí. Pošlou na místo jen tolik policistů, kolik je nutné a jen tolik zdravotníků z místního Červeného kříže, aby si uprchlíci nestěžovali na nějaký zbytečný luxus. Například jednoho lékaře na 4 000 osob a podobně. Na tom všem se asi podílí i skutečnost, že Srbové a Chorvaté se příliš nemilují a nedokáží na řešení uprchlické krize na srbsko-chorvatském pomezí spolupracovat.

Za tohoto stavu vstupují do hry mladí čeští dobrovolníci, na které by měli být všichni jejich spoluobčané mimořádně hrdí. Všimněme si toho, to vše tito lidé zorganizovali z vlastní iniciativy. Zavedené organizace se do akce zapojily až později. Vařili pro uprchlíky teplé jídlo, poskytovali jim podrobné informace o tom, jak si mají počínat a vedli s uprchlíky podrobné přátelské rozhovory. A to nezmiňuji distribuci teplého obutí a oblečení, které sami sbírají a dovážejí.

Jsem neobyčejně hrdý, že se vedle lidí, kteří dělají této zemi svým jednáním i svými neuváženými výroky téměř nepřetržitou ostudu, žijí v této zemi také lidé, na které mohou být všichni hrdí. A zde si neodpustím jednu drobnou poznámku. Myslím, že by nebylo zrovna od věci, kdyby se i česká vláda v Bruselu pochlubila právě takovými lidmi, jako těmi, kteří se u nás podílí na řešení uprchlické krize. To by pro ně ale také musela něco udělat. A to už je asi složitější. Je však třeba českou vládu ocenit rozhodně za to, že nabídla jordánské vládě pro uprchlíky sto miliónů korun a to v každém případě za pozornost stojí.