Můj blog zveřejněný na portále Aktuálně.cz, nazvaný „O evropské vůli k moci“ vyvolal značnou pozornost. Zvykl jsem si již na to, že obvykle píchnu tak trochu do vosího hnízda a proto nikdy nevstupuji do diskuse, kterou mé články vyvolají. Vyjadřuji se k nim jen výjimečně, a když, tak formou dalšího blogu. Právě nyní však tato situace nastala.


Jeden z diskutujících, pan Jiří B. Janeček citoval část jednoho mého článku, který se nazývá „Čeští dobrovolníci v Babské“ s poznámkou, že tento článek pochází asi z prosince. Citace zní:

„Je neuvěřitelné, ba přímo fascinují, co dokáže skupina asi sedmdesáti mladých českých dobrovolníků, kteří se na hranici mezi Srbskem a Chorvatskem sami zorganizují na pomoc uprchlíkům ze Středního Východu, kterým vlastně nikdo dostatečně nepomáhá. Tisíce a tisíce lidí, kteří do této oblasti přicházejí poté, kdy Maďarsko uzavřelo své hranice a znemožnilo tak přístup do Rakouska a dále do Německa.

Tito lidé jsou všeobecně nevítaní a všichni se snaží dát jim to všemožným způsobem najevo. Místní orgány prostě dělají jen to, co musí. Pošlou na místo jen tolik policistů, kolik je nutné a jen tolik zdravotníků z místního Červeného kříže, aby si uprchlíci nestěžovali na nějaký zbytečný luxus. Například jednoho lékaře na 4 000 osob a podobně. Na tom všem se asi podílí i skutečnost, že Srbové a Chorvaté se příliš nemilují a nedokáží na řešení uprchlické krize na srbsko-chorvatském pomezí spolupracovat.

Za tohoto stavu vstupují do hry mladí čeští dobrovolníci, na které by měli být všichni jejich spoluobčané mimořádně hrdí. Všimněme si toho, to vše tito lidé zorganizovali z vlastní iniciativy. Zavedené organizace se do akce zapojily až později. Vařili pro uprchlíky teplé jídlo, poskytovali jim podrobné informace o tom, jak si mají počínat a vedli s uprchlíky podrobné přátelské rozhovory. A to nezmiňuji distribuci teplého obutí a oblečení, které sami sbírají a dovážejí.“

K tomu Jiří B. Janeček podotýká: „Možná by bylo lepší, kdyby elity národa místo vysvětlovaní složitostí světa zkoušeli vysvětlit vývoj svých postojů.“

Hned na to jeden čtenář dodává na vysvětlenou: „Pan Žák je starý oportunista. To je jediné sdělení jeho textů. Ale fakt starý.“

Je vidět, že pan Janeček je zřejmě pozorným čtenářem mých textů a takových čtenářů já si velice vážím. Pravděpodobně si můj text o dobrovolnících již dříve uložil. Jak jinak by mohlo dojít k tomu, že by si spletl jeho datování. Text není totiž z prosince, ale již z října 2015. Pokud mu dobře rozumím, ale to si opravdu nejsem jist, pan Janeček je pravděpodobně přesvědčen, že patřím k elitám národa. To by pro mě bylo velkou ctí, i kdyby to myslel ironicky. Vyčítá mi jen, že bych měl spíše vysvětlit jakýsi rozpor v názorech a postojích, který, jak on se domnívá je mezi pohledem na svět, který obsahuje článek „Čeští dobrovolníci v Babské“ a článek „O evropské vůli k moci“, místo, abych se zabýval složitostí světa.

Takoví čtenáři, jako je pan Janeček, si zaslouží několik dodatečných poznámek. Hned na začátku musím konstatovat, že žádný rozpor v těchto dvou článcích nevidím. Kdybych měl sebemenší pocit, že jsem se v té době mýlil, rozhodně bych na to sám upozornil. O českých dobrovolnících si ale myslím totéž, co jsem si myslel v říjnu, stejně tak si myslím totéž o vztahu českých (a nejen českých) politiků k uprchlíkům.

To ale neznamená, že by měla Evropská unie přistupovat k řešení uprchlické krize tak liknavě, jak přistupuje. Osobně sice obdivuji paní kancléřku Angelu Merkelovou, ale naprosto nesdílím její politické ne-jednání. Jestliže takový příliv uprchlíků byl prospěšný Německu a paní kancléřka přesvědčila Němce, že oni to zvládnou, nemůže přece tento vzor vztahovat na celou Evropu. Jenže ona se o něco podobného pokusila a to je právě základ všech současných potíží. Jestliže Německo potřebuje milion pracovních sil, ať si je klidně vezme. Nikdo jim nebude bránit. Ale ať tento svůj vzor nevnucují druhým. Já osobně jsem však pro to, aby Česká republika pomohla co největšímu počtu potřebných podle svých možností a podle kritérií, na kterých se dohodneme s ostatními zeměmi Evropské unie.

Současná situace vede jen k novým a novým humanitárním krizím. Začalo to trapným maďarským plotem ještě trapnějšího Viktora Orbána. Co ale měli Maďaři dělat, když se jim začaly přes hranice valit proudy uprchlíků a Evropská unie nejevila téměř žádný zájem? A co mají dělat chudé balkánské země, když jim hrozí ještě větší pohroma z Řecka? Pomůže jim Evropská unie, nebo nepomůže? Některé z nich nemají ani moderní vybavení pro svou policii.

A ještě k mým poznámkám o Turecku, které byly uvedeny na závěr článku „O evropské vůli k moci“. Turecko, když hájí své zájmy (zvláště proti Kurdům) neváhá porušovat jak syrské, tak irácké hranice a neváhalo by zajisté překročit ani hranice jiných států, kdyby mělo pocit, že jsou ohroženy jeho zájmy. V současné době nechají turecké úřady řádit na svých plážích mezinárodní zločinecké bandy, které přepravují uprchlíky do Řecka. Ohrožují tím základní evropské zájmy. Za současných okolností proti nim mohou zasáhnout jen turecká vojska nebo vojska NATO. Turci to ale udělají jen těžko. Turecko se bude snažit Evropu vydírat, tak dlouho, jak to jen bude možné. Mělo by tedy dostat ultimátum. Takováto celoevropská politika je nejméně o osm měsíců zpožděná. Všechny ostatní evropské problémy, které souvisí s uprchlickou krizí má smysl začít řešit až ve chvíli, když přestane, nebo podstatně klesne, příliv z Turecka.

Třeba to ale jsou všechno jen bláboly v podstatě bezzásadového člověka, který je na podobné úvahy již „fakt starý“, jak se domnívá jeden z čtenářů. Být starý, jak se ukazuje, je totiž v současné české společnosti zcela jasný důkaz naprosté neschopnosti. Zatímco být blbí, ale hlavně, když jsme mladí, to je ta pravá životní hodnota. Jaký div, že jeden z těchto mladíků má dojem, že jediné, co je možné z mých článků vyčíst je bezzásadovost.

Já jsem však přesvědčen, že tomu tak není a stejně tak nevidím sebemenší rozpor v názorech, které tlumočí zmíněné dva texty.