O evropské vůli k moci
Evropská unie jako celek postrádá dostatečnou vůli k moci. Každý stát hodný toho jména musí svým občanům zajistit bezpečí (to vyžaduje více méně silnou a centralizovanou ozbrojenou moc) a fungující právní řád, to s existencí centralizované ozbrojené moci přímo souvisí.
Evropská unie má mnoho ozbrojených mocí (dokonce 28), ale decentralizovaných a většinou podfinancovaných. Každá z nich chrání jen lokální zájmy jediného státu a to je málo. Proto, když vznikne potřeba, která přesahuje schopnosti jedné z těchto ozbrojených mocí jednat, a to se právě nyní stalo v případě velkého přívalu uprchlíků na evropský kontinent, Evropská unie jako státní útvar zcela selhává.
Vzniká komická situace, kdy stát, který by měl hájit své hranice proti uprchlíkům má pocit, že je to pro něj příliš drahá záležitost, že je to věc i těch ostatních a že by mu na to měly přispívat i ostatní státy, přestože jinak si žárlivě chrání svou vlastní suverenitu. Když tak ostatní neučiní, bude i on takovou obranu hranic bojkotovat, ať všichni vidí, k čemu to povede. Každý se prostě snaží hájit jen svůj postoj, nebo alespoň své vidění světa.
Navíc Evropská unie ještě donedávna předstírala, že ani neusiluje o to stát se nadnárodním státním útvarem. Ona přece chce jen organizovat a koordinovat spolupráci všech svých členů. Jediná ozbrojená moc, která k ochraně západních zájmů v posledních desetiletích proto vznikla, je NATO a té se příliš Evropskou unii bránit nechce, ale měla by, dříve, než bude pozdě.
Evropská unie je úspěšná ve všech oblastech, které se dají vyřešit na základě organizace a koordinace činnosti jednotlivých členů. Tam, kde je třeba centralizované síly a vůle k moci, byť projevené ve společném zájmu, většinou zcela selhává. Především proto, že není schopna vytvořit společný zájem.
Jak je možné se divit, například Maďarsku, že se nakonec uchýlilo ke stavbě plotu na svých hranicích, když se do této relativně chudé středoevropské země začalo ze dne na den hrnout tisíce utečenců a daleko bohatší země, jako je například Německo, o její osud neprojevily sebemenší zájem. Evropa to přece zvládne, jak říká paní Merkelová, po vzoru své země.
Německo se odedávna cítí jako vůdčí síla Evropy, stejně tak i dnes. Má pocit, že vidí věci lepe, než ostatní, ale to je zrádný pocit. Chce-li být skutečně vůdčí silou, mělo by daleko více pochopení projevit i pro ostatní evropské státy. Dobře to charakterizuje staré české přísloví, které praví: „Ryba smrdí od hlavy.“ V tomto případě naznačuje, že i ten nejbohatší a často i nejmocnější evropský stát a jeho představitelé by měli pokorně naslouchat svému okolí. Je možné, že se jim názory a přístupy ostatních budou zdát zpozdilé, je dokonce možné, že někdy takovými i budou. V každém případě platí, že bližní nelze hnát do ráje klackem.
Donedávna mnoho politiků, a to především kvůli obraně své nečinnosti tvrdilo, že řecko-italsko-turecká hranice je díky své délce a svému charakteru neuhlídatelná. Nyní se ukazuje, že je to zcela falešné tvrzení. Uhlídatelná samozřejmě je. Je to jen otázka, kolik společné vůle a peněz chci do této aktivity investovat. Například sami turečtí převaděči dávají turecké armádě (nebo by to mohla být také armáda NATO) návod, co by mohla dělat, aby jim zcela znemožnila jejich činnost. Když si to uvědomují běžní převaděči, že by si něco takového neuvědomovali velice vzdělaní generálové? Je za minutu dvanáct. Najde Evropa sjednotitele svých zájmů?
Paní Angela Merkelová, i když je to obdivuhodná a úctyhodná dáma, jím asi nebude. Způsob, jaký zvolila, nemůže vést v tuto chvíli k cíli. Jak známo, rozděluje i její vlastní zemi. Ženám se obvykle v úloze sjednotitelů nedaří, i když není jasné proč. Mají pro to všechny předpoklady. Především umějí daleko lépe naslouchat druhým, než muži. My jsme však v tuto chvíli již ve stádiu, kdy je třeba rychle rozhodovat a iniciativně jednat. A to se obvykle daří daleko lépe mužům. Zázraky se však také dějí a v případě Evropské unie se udály již tolikrát, proč by se nemohly objevit znovu? Co kdyby paní Angela Merkelová, v případě, že se nepodaří s Tureckem dohodnout, požádala evropskou část vojsk NATO o časově omezený zásah proti pašerákům lidí na tureckých plážích? Když si je nedokáží ohlídat Turci, musí to udělat ty země, jejichž zájmy tyto zločinecké skupiny ohrožují. Dříve, či později k tomu stejně dojde, ať již zásah provede kdokoli, ale Evropská unie by konečně ukázala dostatečnou vůli hájit své společné zájmy. A kdyby v čele této iniciativy stála paní Angela Merkelová, tím lépe.
Evropská unie má mnoho ozbrojených mocí (dokonce 28), ale decentralizovaných a většinou podfinancovaných. Každá z nich chrání jen lokální zájmy jediného státu a to je málo. Proto, když vznikne potřeba, která přesahuje schopnosti jedné z těchto ozbrojených mocí jednat, a to se právě nyní stalo v případě velkého přívalu uprchlíků na evropský kontinent, Evropská unie jako státní útvar zcela selhává.
Vzniká komická situace, kdy stát, který by měl hájit své hranice proti uprchlíkům má pocit, že je to pro něj příliš drahá záležitost, že je to věc i těch ostatních a že by mu na to měly přispívat i ostatní státy, přestože jinak si žárlivě chrání svou vlastní suverenitu. Když tak ostatní neučiní, bude i on takovou obranu hranic bojkotovat, ať všichni vidí, k čemu to povede. Každý se prostě snaží hájit jen svůj postoj, nebo alespoň své vidění světa.
Navíc Evropská unie ještě donedávna předstírala, že ani neusiluje o to stát se nadnárodním státním útvarem. Ona přece chce jen organizovat a koordinovat spolupráci všech svých členů. Jediná ozbrojená moc, která k ochraně západních zájmů v posledních desetiletích proto vznikla, je NATO a té se příliš Evropskou unii bránit nechce, ale měla by, dříve, než bude pozdě.
Evropská unie je úspěšná ve všech oblastech, které se dají vyřešit na základě organizace a koordinace činnosti jednotlivých členů. Tam, kde je třeba centralizované síly a vůle k moci, byť projevené ve společném zájmu, většinou zcela selhává. Především proto, že není schopna vytvořit společný zájem.
Jak je možné se divit, například Maďarsku, že se nakonec uchýlilo ke stavbě plotu na svých hranicích, když se do této relativně chudé středoevropské země začalo ze dne na den hrnout tisíce utečenců a daleko bohatší země, jako je například Německo, o její osud neprojevily sebemenší zájem. Evropa to přece zvládne, jak říká paní Merkelová, po vzoru své země.
Německo se odedávna cítí jako vůdčí síla Evropy, stejně tak i dnes. Má pocit, že vidí věci lepe, než ostatní, ale to je zrádný pocit. Chce-li být skutečně vůdčí silou, mělo by daleko více pochopení projevit i pro ostatní evropské státy. Dobře to charakterizuje staré české přísloví, které praví: „Ryba smrdí od hlavy.“ V tomto případě naznačuje, že i ten nejbohatší a často i nejmocnější evropský stát a jeho představitelé by měli pokorně naslouchat svému okolí. Je možné, že se jim názory a přístupy ostatních budou zdát zpozdilé, je dokonce možné, že někdy takovými i budou. V každém případě platí, že bližní nelze hnát do ráje klackem.
Donedávna mnoho politiků, a to především kvůli obraně své nečinnosti tvrdilo, že řecko-italsko-turecká hranice je díky své délce a svému charakteru neuhlídatelná. Nyní se ukazuje, že je to zcela falešné tvrzení. Uhlídatelná samozřejmě je. Je to jen otázka, kolik společné vůle a peněz chci do této aktivity investovat. Například sami turečtí převaděči dávají turecké armádě (nebo by to mohla být také armáda NATO) návod, co by mohla dělat, aby jim zcela znemožnila jejich činnost. Když si to uvědomují běžní převaděči, že by si něco takového neuvědomovali velice vzdělaní generálové? Je za minutu dvanáct. Najde Evropa sjednotitele svých zájmů?
Paní Angela Merkelová, i když je to obdivuhodná a úctyhodná dáma, jím asi nebude. Způsob, jaký zvolila, nemůže vést v tuto chvíli k cíli. Jak známo, rozděluje i její vlastní zemi. Ženám se obvykle v úloze sjednotitelů nedaří, i když není jasné proč. Mají pro to všechny předpoklady. Především umějí daleko lépe naslouchat druhým, než muži. My jsme však v tuto chvíli již ve stádiu, kdy je třeba rychle rozhodovat a iniciativně jednat. A to se obvykle daří daleko lépe mužům. Zázraky se však také dějí a v případě Evropské unie se udály již tolikrát, proč by se nemohly objevit znovu? Co kdyby paní Angela Merkelová, v případě, že se nepodaří s Tureckem dohodnout, požádala evropskou část vojsk NATO o časově omezený zásah proti pašerákům lidí na tureckých plážích? Když si je nedokáží ohlídat Turci, musí to udělat ty země, jejichž zájmy tyto zločinecké skupiny ohrožují. Dříve, či později k tomu stejně dojde, ať již zásah provede kdokoli, ale Evropská unie by konečně ukázala dostatečnou vůli hájit své společné zájmy. A kdyby v čele této iniciativy stála paní Angela Merkelová, tím lépe.