Český ministr kultury, dalajlama a Číňané
Někteří kolegové ve vládě, kteří chtějí vypadat před veřejností hezky a velkoryse říkají: „Když už se chtěl ministr kultury Daniel Herman setkat s Jeho Svatostí 14. dalajlamou, klidně mohl, ale proč tak neučinil třeba na konferenci, kterou pořádalo Fórum 2000, nebo někde jinde. Proč ho zval k sobě na ministerstvo? Tím nám značně zkomplikoval život.“
„Proč zkomplikoval?“ ptá se nezasvěcený občan. No přece proto, že se pánové obávají reakce představitelů čínského vedení. Proto, aby se tak nestalo, snížili se čtyři vysocí představitelé našeho státu a podepsali v minulých dnech onen známý hanebný a ponižující dokument, který se omlouvá Číně za něco, co se vlastně ani nestalo. Čtyři představitelé naznačují, že přijetí 14. dalajlamy na půdě Ministerstva kultury rozhodně z naší strany neznamená, že by náš stát již nadále neuznával politiku jedné Číny, jak prý vyslovila podezření na Pražském hradě velvyslankyně Čínské lidové republiky, která ale dobře ví, že tomu tak není.
Ti, co vyčítají panu ministru Danielu Hermanovi, že nemusel přijímat Jeho Svatost 14. dalajlamu na půdě ministerstva, nevědí, co mluví. Slovo „kultura“ pochází od slova „kult“ a díky tomu spadají pod ministra kultury i všechny věci náboženské a duchovní. Ministr kultury nemůže, ba ani nesmí odmítnout přijetí nějakého náboženského a duchovního představitele na půdě ministerstva jen proto, že se znelíbil představitelům nějaké cizí (a zvláště ne totalitní) mocnosti. To přece patří k samozřejmým povinnostem ministra kultury v demokratickém státě. Jeho schůzka s Jeho Svatostí 14. dalajlamou byla soukromá jen v tom smyslu, že ho touto schůzkou nepověřila vláda, ale v žádném jiném.
V úterý dopoledne jsme se od mluvčího Kanceláře prezidenta republiky, Jiřího Ovčáčka dozvěděli, že čínská strana oznámila panu prezidentu Zemanovi, že se jako důsledek schůzky pana ministra Hermana s dalajlamou ruší jakési veledůležité česko-čínské investiční fórum, které se snad mělo konat na Pražském hradě a že chudák pan prezident dělá všechno možné i nemožné, aby této supernárodní katastrofě zabránil, když už takové nezodpovědné živly, jako jsou Hermanové (a jim podobní) nemají rozum, jak bylo mlčky naznačeno. To se přece rozumí samo sebou. Kdo jiný než taková bedna, jako je Miloš Zeman, může tomuto národu, který se podle něj ostatně skládá z třetiny imbecilů, pomoci?
Zvláště, když se dokáže obklopit takovými mediálními hvězdami, jako je Jiří Ovčáček. Zřejmě proto, aby prokázal, že prezident Miloš Zeman neměl důvod pomstít se Danielu Hermanovi za jeho schůzku s dalajlamou a vůbec, že to jsou všechno výmysly, prohlásil na tiskové konferenci 25. 10. 2016, že ministr Daniel Herman podpořil dopisem návrh, aby Jiří Brady dostal státní vyznamenání. Ale jinak, že panu prezidentovi nebylo o příbuzenském vztahu ministra Hermana a Jiřího Bradyho nic známo. Z toho plyne, že se mu tedy tímto způsobem nemohl ani pomstít. A vůbec, je to všechno výmysl.
Jenže, je to jen několik dní, kdy stejný Jiří Ovčáček prohlásil, že ministr Daniel Herman dlouhé týdny naléhal na pana prezidenta, aby udělil jeho strýci Jiřímu Bradymu státní vyznamenání. A to pan Ovčáček kategoricky tvrdí, že vždy zastává jen názory pana prezidenta. Pak bych ale rád věděl, kdo z těchto dvou pánů je prolhanější. Jeden z nich to být musí. Je možné se ještě divit, že když máme na hradě takovéto reprezentatny, troufne si čínská vláda zaslat do naší republiky kategorický požadavek, aby některé z čínských firem byla zakázka na dostavbu jedné z jaderných elektráren zadána bez výběrového řízení?
Vůbec nezávidím řadě poctivých, a státní cenou oceněných lidí, kteří mají těžkou hlavu z toho, zdali si v tomto roce mají vůbec pro státní ocenění dojít, nebo ho dokonce přijmout. Ne proto, že by podléhali nějaké mediální štvanici, jak rádi tvrdí zaměstnanci Kanceláře presidenta republiky, ale aby tímto aktem neposkvrnili svůj až dosud poctivý život. Zvláště ti, kteří si nezadali ani s komunistickými představiteli, často za cenu velkého strádání a obětí pro sebe i pro celou svou rodinu. Nemohou totiž pochopit, co se to vlastně děje. Říkají si: „Vždyť přece v současné době již žijeme v demokratické zemi, a to od listopadu 1989 o co tedy jde těm, kteří neustále protestují?“
Neuvědomují si, že demokracii je třeba s velkým nasazením bránit, jinak o ní opět přijdeme. O tom svědčí skandální počínání TV Prima, které dne 26. 10. neodvysílalo aktuální verzi pořadu Show Jana Krause, ve které vystoupil Jiří Brady, ministr Daniel Herman a známí občané, kteří je podporují a také kritizují prezidenta Zemana. Vedení televize se vymlouvá, že pořad nebyl dodán včas. To ale popírá dramaturgyně pořadu. Jestliže postup TV Prima svědčí o jakémsi podivném cenzurování, je zcela jasné, že žádné dobro nám není darováno jednou pro vždy, pokud nebudeme ochotni se o něj opět zasloužit.
„Proč zkomplikoval?“ ptá se nezasvěcený občan. No přece proto, že se pánové obávají reakce představitelů čínského vedení. Proto, aby se tak nestalo, snížili se čtyři vysocí představitelé našeho státu a podepsali v minulých dnech onen známý hanebný a ponižující dokument, který se omlouvá Číně za něco, co se vlastně ani nestalo. Čtyři představitelé naznačují, že přijetí 14. dalajlamy na půdě Ministerstva kultury rozhodně z naší strany neznamená, že by náš stát již nadále neuznával politiku jedné Číny, jak prý vyslovila podezření na Pražském hradě velvyslankyně Čínské lidové republiky, která ale dobře ví, že tomu tak není.
Ti, co vyčítají panu ministru Danielu Hermanovi, že nemusel přijímat Jeho Svatost 14. dalajlamu na půdě ministerstva, nevědí, co mluví. Slovo „kultura“ pochází od slova „kult“ a díky tomu spadají pod ministra kultury i všechny věci náboženské a duchovní. Ministr kultury nemůže, ba ani nesmí odmítnout přijetí nějakého náboženského a duchovního představitele na půdě ministerstva jen proto, že se znelíbil představitelům nějaké cizí (a zvláště ne totalitní) mocnosti. To přece patří k samozřejmým povinnostem ministra kultury v demokratickém státě. Jeho schůzka s Jeho Svatostí 14. dalajlamou byla soukromá jen v tom smyslu, že ho touto schůzkou nepověřila vláda, ale v žádném jiném.
V úterý dopoledne jsme se od mluvčího Kanceláře prezidenta republiky, Jiřího Ovčáčka dozvěděli, že čínská strana oznámila panu prezidentu Zemanovi, že se jako důsledek schůzky pana ministra Hermana s dalajlamou ruší jakési veledůležité česko-čínské investiční fórum, které se snad mělo konat na Pražském hradě a že chudák pan prezident dělá všechno možné i nemožné, aby této supernárodní katastrofě zabránil, když už takové nezodpovědné živly, jako jsou Hermanové (a jim podobní) nemají rozum, jak bylo mlčky naznačeno. To se přece rozumí samo sebou. Kdo jiný než taková bedna, jako je Miloš Zeman, může tomuto národu, který se podle něj ostatně skládá z třetiny imbecilů, pomoci?
Zvláště, když se dokáže obklopit takovými mediálními hvězdami, jako je Jiří Ovčáček. Zřejmě proto, aby prokázal, že prezident Miloš Zeman neměl důvod pomstít se Danielu Hermanovi za jeho schůzku s dalajlamou a vůbec, že to jsou všechno výmysly, prohlásil na tiskové konferenci 25. 10. 2016, že ministr Daniel Herman podpořil dopisem návrh, aby Jiří Brady dostal státní vyznamenání. Ale jinak, že panu prezidentovi nebylo o příbuzenském vztahu ministra Hermana a Jiřího Bradyho nic známo. Z toho plyne, že se mu tedy tímto způsobem nemohl ani pomstít. A vůbec, je to všechno výmysl.
Jenže, je to jen několik dní, kdy stejný Jiří Ovčáček prohlásil, že ministr Daniel Herman dlouhé týdny naléhal na pana prezidenta, aby udělil jeho strýci Jiřímu Bradymu státní vyznamenání. A to pan Ovčáček kategoricky tvrdí, že vždy zastává jen názory pana prezidenta. Pak bych ale rád věděl, kdo z těchto dvou pánů je prolhanější. Jeden z nich to být musí. Je možné se ještě divit, že když máme na hradě takovéto reprezentatny, troufne si čínská vláda zaslat do naší republiky kategorický požadavek, aby některé z čínských firem byla zakázka na dostavbu jedné z jaderných elektráren zadána bez výběrového řízení?
Vůbec nezávidím řadě poctivých, a státní cenou oceněných lidí, kteří mají těžkou hlavu z toho, zdali si v tomto roce mají vůbec pro státní ocenění dojít, nebo ho dokonce přijmout. Ne proto, že by podléhali nějaké mediální štvanici, jak rádi tvrdí zaměstnanci Kanceláře presidenta republiky, ale aby tímto aktem neposkvrnili svůj až dosud poctivý život. Zvláště ti, kteří si nezadali ani s komunistickými představiteli, často za cenu velkého strádání a obětí pro sebe i pro celou svou rodinu. Nemohou totiž pochopit, co se to vlastně děje. Říkají si: „Vždyť přece v současné době již žijeme v demokratické zemi, a to od listopadu 1989 o co tedy jde těm, kteří neustále protestují?“
Neuvědomují si, že demokracii je třeba s velkým nasazením bránit, jinak o ní opět přijdeme. O tom svědčí skandální počínání TV Prima, které dne 26. 10. neodvysílalo aktuální verzi pořadu Show Jana Krause, ve které vystoupil Jiří Brady, ministr Daniel Herman a známí občané, kteří je podporují a také kritizují prezidenta Zemana. Vedení televize se vymlouvá, že pořad nebyl dodán včas. To ale popírá dramaturgyně pořadu. Jestliže postup TV Prima svědčí o jakémsi podivném cenzurování, je zcela jasné, že žádné dobro nám není darováno jednou pro vždy, pokud nebudeme ochotni se o něj opět zasloužit.