Prezidentské volby dopadly tak, jak dopadly. Prezidentem České republiky byl opět zvolen člověk zcela jistě nehodný této funkce. Člověk, který je schopný kdejaké podlosti nejen proti svým protikandidátům, ale i proti mnoha jiným lidem, které z nějakého důvodu nenávidí. Ferdinand Peroutka, nebo rektor Mikuláš Beck, stejně jako ředitel Národní galerie Jiří Fajt jsou toho jasným důkazem.




Přisprostlý způsob jeho vyjadřování o druhých jen snižuje důstojnost prezidentského úřadu. Rád se sice hlásí k Tomáši G. Masarykovi, ale prezident Masaryk vystupoval vždy velice kultivovaně, na rozdíl od sprostot a lží se neštítícího Miloše Zemana. Jeho druhé zvolení do úřadu tak rychle přivítali jen prezidenti Ruska a Číny. Určitě vědí proč. Představitelé evropských států velice dlouho mlčeli. Také asi vědí proč.

Zato čeští experti na politologii a propagandu se mezi tím předháněli v teoriích, proč profesor Jiří Drahoš přece jenom Miloše Zemana neporazil. Vždyť rozdíl hlasů mezi nimi byl téměř zanedbatelný. Osobně si myslím, že řešení této záhady je docela jednoduché a dalo by se formulovat asi takto:

Profesor Jiří Drahoš neporazil Miloše Zemana prostě a jednoduše proto, že není Milošem Zemanem. Není ochoten vystupovat na veřejnosti tak, jako on. A není tedy také ochoten se snížit ani k podlostem, které využíval Miloš Zeman a jeho štáb v předvolební kampani.

To byl ale také důvod, proč jsem dal Jiřímu Drahošovi svůj hlas. Mírně větší část české veřejnosti však je dosud vyladěna jinak. Alespoň ta její část, která šla volit. Tu naopak stále Miloš Zeman oslovuje. Akademik a profesor, který jedná slušně je pro ně něco zcela neuvěřitelného a jen těžko představitelného. Stejně jako slušnost sama. To právě Miloš Zeman velice dobře ví. Lidi takového typu on prohlásí prostě za „Pražskou kavárnu“, tj. za kavárenské povaleče.

Mají dost peněz, nemají co dělat, a tak se válejí po pražských kavárnách. Ti, kterých on se zastává, jako Miloš Zeman, tvrdě pracují, nikdy nebudou mít tolik peněz jako ti první a rozhodně to nejsou žádní slušňáci a pravdoláskaři. Společnost těch prvních jimi pohrdá. Proto se jich musí Miloš Zeman zastat. Kdo by se jich jinak zastal? Takoví, jako Drahoš jimi přece mohou jen pohrdat. A světe div se, větší část české veřejnosti mu tyto nesmysly věří.

Je možné, že kdyby Jiří Drahoš přijal hru, kterou se mu Miloš Zeman neustále snažil vnutit (například větší agresivitu vystupování), byl by ve volbách úspěšnější, ale už by to nebyl on. Ztratil by svou duši a pravděpodobně také velké množství svých obdivovatelů. Myslím, že je tedy dobré, že tak neučinil a že prohrál volby jako Jiří Drahoš, nikoli jako Jiří Drahoš na způsob Miloše Zemana. Upřímně řečeno si však myslím, že tyto prezidentské volby prohrála spíše tato země, jejíž občané připustili, aby nenávist, sprostota a podlost dále sídlily na Pražském hradě, nad kterým vlaje nápis „Pravda vítězí!“