Pan premiér Bohuslav Sobotka krátce po neúspěšných krajských volbách usoudil, že politika ČSSD je dobrá, ale že ministři nedovedou s veřejností vhodným způsobem komunikovat. To je i není pravda. Ministři za ČSSD skutečně odváděli v bývalé vládě docela dobrou práci, a to myslím všichni občané vědí. Ale je tady jeden velký problém. Řada ministrů a dalších představitelů ČSSD (včetně okresních a krajských) působila, zvláště v poslední době, přímo jako generátory signálů mimořádné nedůvěryhodnosti.



O tom jsem už psal v jednom z dřívějších článků. Takové typy, jako je nechvalně známá Jana Vaňhová a Michal Hašek, kteří oba měli v oblasti svého působení na důvěryhodnost strany zcela devastující vliv snad není třeba vůbec mluvit. Stejně tak není nutné mluvit o nechvalně známé a intrikářskými praktikami proslulé pražské organizaci ČSSD. Je dobře známou věcí, že s těmi všemi si centrální vedení ČSSD však nedokázalo a ani v současné době neumí dosud poradit.

Ba co více, někteří z těchto lidí se nyní znovu vynořili jako spoluzakladatelé platformy, kterou nazvali „Zachraňme ČSSD“. Ústředními osobnostmi této platformy není nikdo jiný, než známý lhář a podvodník v přímém přenosu Michal Hašek a jeho povedení souputníci Jiří Zimola a Milan Chovanec. Oba se krátce po volbách zúčastnili tzv. „lánského puče“ proti předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi.

O Michalu Haškovi se asi dále šířit nemusím. Milan Chovanec je znám jako rychlostudent kdysi nechvalně známé právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. A Jiří Zimola si s nimi vůbec nezadá. Kromě jeho zcela bezcharakterního počinu proti Bohuslavu Sobotkovi v Lánech pod taktovkou presidenta Zemana mu jeho politickou dráhu zkomplikovalo, když minulý rok vyšlo najevo, že předseda představenstva Jihočeských nemocnic Martin Bláha pro něj staví rekreační dům. V té době byl Jiří Zimola hejtmanem Jihočeského kraje. Prostě jeden větší charakter než druhý. Tuto skupinu doplňují ještě dva Miloši Zemanovi mimořádně oddaní lidé. Bývalý senátor Zdeněk Škromach a poslanec Jaroslav Foldyna.

A nyní to hlavní. Platforma uvádí na své stránce: „Platforma také podporuje v prezidentských volbách Miloše Zemana. Je to bývalý předseda strany, který si zaslouží podporu sociální demokracie i jako omluvu za chyby bývalých vedení vůči němu. Je načase, aby sociální demokracie a Miloš Zeman opět kráčeli spolu,“ uvádí platforma na své webové stránce.

A Miloš Zeman odpovídá dojemným prohlášením, které přečetl Michal Hašek (to je velice důležité): „Nejsem lhostejný. Se vší vážností říkám, že mne katastrofa sociální demokracie zasáhla.“

A nyní proberme to, co říká president Miloš Zeman a ti, kteří sami sebe označují za zachránce ČSSD a pokusme se zjistit, o co jim vlastně jde. Že pana presidenta největší volební katastrofa v jejích dějinách nijak zvlášť nezasáhla je jasné už z toho, že tuto volební katastrofu pomáhal sám aktivně organizovat. Výroky typu: „Já a Babiš jedno jsme“, které se dají přeložit například také tak, jako kdo je mým příznivcem ten volí Babiše. A značná část stoupenců ČSSD v krajích si to vzala, jak je vidět, k srdci. Aby to bylo zcela jednoznačné, ponížil krátce před volbami do Parlamentu ČR předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku takovým způsobem, že přece nemohou hlasovat pro stranu vedenou takovýmto člověkem, takže Andrej Babiš, kterého doporučuje prezident, bude zcela jistě lepší alternativou. A za tuto podlost a zradu se má ČSSD Miloši Zemanovi ještě omlouvat? Na něco takového mohou přijít jen chorobné a charakterově pochybné lidské bytosti.

A nyní k zachráncům ČSSD samotným. Co vlastně chce tato skupina lidí v ČSSD zachraňovat? Jen sama sebe. A k tomu si ještě zavolá na pomoc prezidenta Zemana. A ten zcela jistě neodmítne. Jak by také mohl? Konečně přišla jeho příležitost. Vláda Bohuslava Sobotky byla neobyčejně úspěšná a on se na to musel jen dívat. Nezmohl se jen na nic více, než na ubohé ponižování předsedy vlády Sobotky, které se ale stejně obrátilo proti němu. A nyní má příležitost ukázat, jak „slabý“ byl premiér Sobotka, který dovedl svou stranu k takové prohře. Zastanou se ho jeho spolustraníci?

Samozřejmě, že nezastanou. Ti přece dali, ve své nekonečné zmatenosti při prezidentské volbě svůj hlas Miloši Zemanovi, jako například bývalý předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Hamáček. Malá skupina těch, kteří v ČSSD jednali jinak, to jsou jen bílé vrány. Všichni budou zahajovací projev Miloše Zemana na svém sjezdu vítat a tleskat mu. A přesto stále platí, že Miloš Zeman táhne ČSSD do propasti. Proč? Protože na takových osobnostech, jako je on a jeho příznivci, se nadá dlouhodobě postavit žádná důvěryhodná politika. Jsem jen zvědav, kdy to poctivým sociálně demokraticky orientovaným politikům u nás dojde.

Miloše Zemana a jeho příznivce snad nejde charakterizovat lépe než tak, jak to učinil vynikající český psychiatr doktor Radkin Honzák ve svém báječném článku z března minulého roku nazvaném „Jde o víc než o ubitého plameňáka, jde o charakter:“

„Tři kluci ve věku šesti až deseti let vtrhli do ZOO v Jihlavě a umlátili zde plameňáka. To je stejně špatná zpráva, jako že Miloš Zeman bude opět kandidovat.

Ti čtyři jedinci se rovnoměrně dělí o jednu velkou porci hnusu vyvolaného jejich jednáním. Všichni jsou potrefeni stejnou megalomanií, že si mohou beztrestně dělat, co chtějí. Kluci jsou nezletilí a nic se jim nemůže stát, Zeman je prezident, tak si může dělat, co chce. Mohou tedy kašlat na všechny předpisy, pravidla, společenské požadavky, rozhodnutí soudu, a hlavně na slušnost. Mladí kluci mají ještě šanci na záchranu svých duší, staré voly je však těžké učit tahat.

Co je na tom smutné, ba nejsmutnější, je skutečnost, že tyto postoje jsou vlastní více než polovině tohoto společenství, že jsou dominující „národní charakteristikou“. Co obdivují voliči (nejen čeští, ale jak historie a současnost ukazují, jsou takoví na celém světě) na prolhaných, sprostých a nepoctivých hulvátech? Souhrnně to jsou psychopatické rysy uplatňované při zneužívání dosažené moci. Když se na ně zaměříme, můžeme si objasnit, jak se jim říká a co ve skutečnosti představují.

Lidovost, je jedním z nás, chová se přirozeně, má podobné zájmy a záliby. Přeloženo do reálného jazyka: obhroublost až vulgárnost, to, čemu se říká machismus, hospodské natřásání nad hospodskými žvásty, postrádá takt, je nevkusný, tutam se ožere jak slíva (a projde mu to! je to pašák!!!). Hrdina z pohádky Sedm jednou ranou zabil.

Sebevědomí, nepoklonkuje se před autoritami. Ve skutečnosti jen a jen neukázněnost a nespolehlivost nabourávající budoucí důvěru slušných partnerů spoléhajících na platnost daného slova.

Umí se prosadit, nenechá si od nikoho poroučet, má svůj názor. Co to je v praxi? Neúcta k pravidlům, neplnění slibů a dohod, podvádění s pocitem mazanosti hodné zlodějíčka třetí kategorie. Fabulace, lhaní a připodělané zapírání, odmítnutí odpovědnosti za vyřčená slova a za spáchané kousky, vytáčení se, svádění viny na jiné, a nakonec také obětování beránka. Nenávist k těm, kteří neadorují narcisticky falešně přifouknutý a naleštěný sebeobraz. Pomstychtivost. A když má dojít k otevřené konfrontaci, zbaběle se stáhne.

Praktický. Prachy zvítězily nad morálkou. Nejde sice střílet do ZOO nosorožce pro jeho roh, ale v tomhle kšeftu klidně pojede, když to bude výnosné. Čína je tak přitažlivá zem ...

Všichni tihle psychopati těží ze společenského prostředí, které jim v tomhle chování nejen nebrání, ale jejich rozpínavá sobecká ega toleruje a usnadňuje jim sebeprosazení,“ tolik ve svém článku doktor Radkin Honzák.

ČSSD měla velkou naději, kdyby býval prezident Miloš Zeman ve druhém kole prezidentských voleb prohrál. Bylo by to pro ni asi mimořádně obtížné zvednout se z prachu a bláta, do kterého se dostala také přičiněním Miloše Zemana a široké skupiny jeho podporovatelů, ale jednou by se to snad mohlo s trochou štěstí podařit.

Stal se ale pravý opak. Miloš Zeman ve volbách vyhrál a skupina jeho proradných stoupenců vycítila opět příležitost, jak se dostat v ČSSD k moci. Pod záminkou, že ve straně musí dostat příležitost všichni bez rozdílu názorové orientace, se stále více prosazuje proruské a prozemanovské křídlo strany. Jakou příležitost dostal ke své práci vynikající ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier? Bohuslav Sobotka ho odvolal na nátlak svých stranických kolegů. Člověka, na jehož podporu se mohl v těch nejtěžších situacích naprosto spolehnout. Snad alespoň v současné době již vidí, jak se může člověk „chytrými“ radami těch nejchytřejších rádců propracovat k těm nejhloupějším životním rozhodnutím.

Sjezd ČSSD 18. února se schází vlastně jen proto, aby složil hold Miloši Zemanovi, nic jiného se za tak krátkou dobou ani stihnout nedá. Volba úzkého předsednictva strany je jen součástí této pocty Miloši Zemanovi a podle toho to také dopadne. Jestliže bude například zvolen za předsedu ČSSD Jiří Zimola a to je při všech svých chybách oblíbený vůdcovský typ, má se především Andrej Babiš na co těšit. Mohlo by se totiž docela dobře stát, že tak jako Miloš Zeman dal svým příznivcům najevo, aby do sněmovny volili stranu Andreje Babiše, rozpomene se opět na svou lásku ke své milované ČSSD a strana, v jejímž čele bude stát Jiří Zimola, bude mít náhle preference kolem dvaceti procent. Kdo by na to asi doplatil, co myslíte vážení čtenáři? A to nás zanedlouho čekají další volby.

Dále se může docela dobře stát, že se prezident Zeman rozpomene, že přece jenom není vhodné, aby v čele vlády stál trestně stíhaný člověk. Proč by ne? Andreje Babiše už k ničemu nepotřebuje. Volby vyhrál a potřetí již kandidovat nemůže. Zimolova ČSSD, to by bylo zcela jistě něco jiného než Sobotkova ČSSD, ale žádný příklad seriózní politiky by to nebyl, i kdyby byly preference sebevyšší. Je snad strana Tomia Okamury příkladem seriózní politiky, přestože je u tolika voličů tak populární? Jenže strana Tomia Okamury vždy představovala a vždy bude představovat trapný politický okraj, něco takového existuje v každé společnosti. ČSSD však nikdy něčím takovým nebyla, ani tehdy ne, když dosáhla tak špatných výsledků, jako při posledních volbách. Miloš Zeman a jeho stoupenci však dělají všechno možné pro to, aby se jím stala.