Současné vedení ČSSD má pouze dvě výrazné osobnosti, obě jsou mladšího věku. Jedním z nich je ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček a druhou z nich je ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, která se snaží vést obtížný a obvykle marný boj proti restriktivní sociální politice Andreje Babiše, který zcela zjevně dává přednost zájmům bankovních domů a velkých korporací. Vedení ČSSD její úsilí příliš nepodporuje v obavě, že by premiér mohl přizvat do vlády SPD Tomia Okamury a ČSSD by přišla o příležitost zvednout své předvolební preference účastí ve vládě. Jan Hamáček dělá všechno možné, aby se ve vládě udržel, ale ono to nějak nefunguje.

Dám jednoduchý příklad. Vždy jsem volil ČSSD. V okamžiku, kdy Jan Hamáček podpořil svou autoritou ministra kultury, který zcela zřejmě vůbec nerozumí rezortu, který řídí (tj. kultuře), rozhodl jsem se, že tentokrát již ČSSD svůj hlas nedám. Později sice přišla zpráva, že na žádost předsedy strany ministr kultury podal demisi, ale na mém rozhodnutí se již nic nezměnilo. A myslím, že nejsem sám, kdo takto přistupoval k volbám do Parlamentu EU.

Co může dnes současná ČSSD svým voličům vlastně nabídnout? Koaliční spolupráci s Andrejem Babišem? Ale z té se jim dělá přece nevolno. Kdysi chtěli sociální demokraté spolupracovat s tzv. městskými liberály, ale ti už dávno odešli k Straně pirátů, i když dlouho obdivovali Jiřího Dienstbiera mladšího. Toho se ale ČSSD také zbavila na doporučení Miloše Zemana a Jan Hamáček je přece jeho věrným voličem (tedy Miloše Zemana).

Nyní Jan Hamáček po neúspěšných volbách do Parlamentu EU, říká, že hlavním cílem ČSSD jsou krajské volby. Ale já si dovoluji tvrdit už nyní: ČSSD bude i v krajských volbách stejně neúspěšná jako ve volbách do Parlamentu EU. Kdo by také potřeboval politickou stranu, jejíž největší starostí je, aby příliš nerozhněvala premiéra Andreje Babiše. Proto si myslím, že je současná ČSSD nepoučitelná, o jejím vedení už ani nemluvím.