Andrej Babiš a neslučitelnost jeho zájmů
Předseda české vlády si neustále stěžuje na centrálu Evropské unie, že se ho snaží dostat z politiky a vymýšlet si na něj různé účelové pomluvy, které by voliče znechutily dát mu ve volbách dostatečný počet hlasů. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svůj osud má český premiér ve svých rukou jen a jen on sám. Bohužel, zachází se svým vlastním osudem tak neinteligentně, že by mu i proslulý Pepek Vyskoč z Haškova Švejka mohl být často příkladem.
Vyjmenujme si tedy nejdříve vše, na čem Andreji Babišovi záleží. Především chce být předním českým politikem, proto zakládal tzv. hnutí ANO 2011. Už před tím byl ale jedním z největších podnikatelů ve středoevropském prostoru. Český premiér tvrdí, že ve smyslu českého zákona, kterému se podřídil jsou jeho podniky na jeho vůli a zájmech dostatečně nezávislé. Všechny nestranné expertízy ale říkají, že tomu tak není. Tvrdí, že hlavní osobou, která má stále prospěch ze všech svých podniků je Andrej Babiš. A za těchto okolností mu navrhují jeden ze tří způsobů řešení této situace:
1) Firmy, které pan premiér vlastní se dobrovolně vzdají jakýchkoli nároků na dotace z EU.
2) Andrej Babiš opustí jakoukoli funkci, z které by mohl ovlivňovat rozdělování evropských dotací, například funkci premiéra.
3) Další možností, která se ale podobá první možnosti je prodej firem, které Andrej Babiš vlastní s tím, že se bude věnovat výhradně politice.
Na první pohled je zřejmé, že se Brusel nesnaží Andreje Babiše za každou cenu vystrnadit z politiky, jak se on snaží přesvědčit české voliče. Jeho problém je v tom, že on se nechce vzdát žádné z příležitostí, které se před ním otevřely a tím se dostává do střetu zájmů. Tyto příležitosti jsou totiž navzájem neslučitelné.
Evropské dotace jsou subjektům, kterým jsou přiděleny, propláceny ze státního rozpočtu té země, ve které dané subjekty o přidělení dotace požádaly. Teprve následně Evropská unie proplácí příslušnému státnímu rozpočtu přidělenou dotaci. Po celou dobu se ale jedná o evropskou dotaci, nikoli o dotaci národní. Není možné se tedy divit, že orgány EU vyčítají Andreji Babišovi, že nedodržuje základní pravidla, na kterých musí celá Evropská unie trvat.
Když pan premiér tvrdí, že nám české právo nebudou vykládat bruselští úředníci, nemá rozhodně pravdu. Už proto ne, že unijní právo je nadřazeno právu členských států Evropské unie. A dále především proto, že oni českým premiérem skandalizovaní úředníci chtějí jen to, aby jeho firmy peníze, které neoprávněně získaly opět vrátily do státního rozpočtu.
Když tak neučiní, je to totéž, jako by je ukradly. Jestliže nezískám nějaký obnos finančních prostředků podle pravidel, je to prostě krádež. Tak se tomu vždy říkalo a dnes se tomu říká úplně stejně. A žádné stěžování pana premiéra, že se jedná o zasahování do našich vnitřních věcí zde nepomůže. Když Evropská unie vidí, že české soudy nejsou schopny přinutit firmy Andreje Babiše, aby vrátily do českého státního rozpočtu peníze, které neoprávněně získaly, musí mít nutě obavy o stav našeho právního systému.
Podle europoslance Alexandra Vondry si kontrolní výbor Evropského parlamentu objednal analýzu, která dokládá ověřený seznam dvaceti pěti konečných beneficientů, nejvíce těžících z evropských fondů: „Žebříčku v celé EU vévodí Babiš Trust – s vývarem třikrát větším, než francouzský subjekt na pozici číslo dvě,“ uvádí Vondra. A to už něco znamená.
Vyjmenujme si tedy nejdříve vše, na čem Andreji Babišovi záleží. Především chce být předním českým politikem, proto zakládal tzv. hnutí ANO 2011. Už před tím byl ale jedním z největších podnikatelů ve středoevropském prostoru. Český premiér tvrdí, že ve smyslu českého zákona, kterému se podřídil jsou jeho podniky na jeho vůli a zájmech dostatečně nezávislé. Všechny nestranné expertízy ale říkají, že tomu tak není. Tvrdí, že hlavní osobou, která má stále prospěch ze všech svých podniků je Andrej Babiš. A za těchto okolností mu navrhují jeden ze tří způsobů řešení této situace:
1) Firmy, které pan premiér vlastní se dobrovolně vzdají jakýchkoli nároků na dotace z EU.
2) Andrej Babiš opustí jakoukoli funkci, z které by mohl ovlivňovat rozdělování evropských dotací, například funkci premiéra.
3) Další možností, která se ale podobá první možnosti je prodej firem, které Andrej Babiš vlastní s tím, že se bude věnovat výhradně politice.
Na první pohled je zřejmé, že se Brusel nesnaží Andreje Babiše za každou cenu vystrnadit z politiky, jak se on snaží přesvědčit české voliče. Jeho problém je v tom, že on se nechce vzdát žádné z příležitostí, které se před ním otevřely a tím se dostává do střetu zájmů. Tyto příležitosti jsou totiž navzájem neslučitelné.
Evropské dotace jsou subjektům, kterým jsou přiděleny, propláceny ze státního rozpočtu té země, ve které dané subjekty o přidělení dotace požádaly. Teprve následně Evropská unie proplácí příslušnému státnímu rozpočtu přidělenou dotaci. Po celou dobu se ale jedná o evropskou dotaci, nikoli o dotaci národní. Není možné se tedy divit, že orgány EU vyčítají Andreji Babišovi, že nedodržuje základní pravidla, na kterých musí celá Evropská unie trvat.
Když pan premiér tvrdí, že nám české právo nebudou vykládat bruselští úředníci, nemá rozhodně pravdu. Už proto ne, že unijní právo je nadřazeno právu členských států Evropské unie. A dále především proto, že oni českým premiérem skandalizovaní úředníci chtějí jen to, aby jeho firmy peníze, které neoprávněně získaly opět vrátily do státního rozpočtu.
Když tak neučiní, je to totéž, jako by je ukradly. Jestliže nezískám nějaký obnos finančních prostředků podle pravidel, je to prostě krádež. Tak se tomu vždy říkalo a dnes se tomu říká úplně stejně. A žádné stěžování pana premiéra, že se jedná o zasahování do našich vnitřních věcí zde nepomůže. Když Evropská unie vidí, že české soudy nejsou schopny přinutit firmy Andreje Babiše, aby vrátily do českého státního rozpočtu peníze, které neoprávněně získaly, musí mít nutě obavy o stav našeho právního systému.
Podle europoslance Alexandra Vondry si kontrolní výbor Evropského parlamentu objednal analýzu, která dokládá ověřený seznam dvaceti pěti konečných beneficientů, nejvíce těžících z evropských fondů: „Žebříčku v celé EU vévodí Babiš Trust – s vývarem třikrát větším, než francouzský subjekt na pozici číslo dvě,“ uvádí Vondra. A to už něco znamená.