Trapný konec kariéry Vladimíra Putina
Vladimíru Putinovi bude snad zanedlouho sedmdesát let. V té době obvykle lidé svou profesní dráhu (jak se v posledních létech říká svou kariéru) završují. Vladimír Putin se zřejmě k něčemu takovému vůbec nechystá. Jak říká jeho vrchní pochlebovač, běloruský prezident Lukašenko: „je plný sil, je to atlet, je v lepší kondici než kdy jindy,“ a podobně.
Co také jiného od Lukašenka čekat? On totiž jen odpovídá na víceméně trapné spekulace politických expertů po celém světě, kteří soustavně spekulují, zdali je ruský prezident skutečně zdravý, nebo do jaké míry je zdravý. Jaké léky ovlivnily jeho tělesnou a pravděpodobně i psychickou kondici, že se pustil 24. února do tak nesmyslného dobrodružství a napadl Ukrajinu. Běloruský prezident se snaží světově proslulé odborníky na politologii, případně na bezpečnost přesvědčit, že Vladimír Putin je prostě bílá vrána, pro kterou platí jiné zákony než pro ostatní lidi.
Ale ať už tomu tak je nebo není, zdravotní stav Vladimíra Putina není jeho hlavní a nejdůležitější problém. Tím je, že nemůže nadále již svou zemi (tj. Ruskou federaci) reprezentovat na mezinárodním poli jako prezident, protože zde ztratil veškerou důvěryhodnost. Politici mají obvykle velký manévrovací prostor. Ale nesmějí lhát natolik, aby jim jejich zahraniční partneři nepřestali důvěřovat. Musí prostě být dobře odhadnutelní. A to právě Vladimír Putin není. Jeho lži jdou nad všechny slušné meze. Proto jeho služeb využívá asi jen třicet zemí světa. A to ještě těch, s kterými ti slušnější nechtějí mít nic společného.
Čím dříve si politické struktury v Rusku tuto katastrofu uvědomí, tím lépe pro ně. Nejde zde již o Vladimíra Putina jako takového, ale především o to, že za nově vzniklých okolností nemůže své zemi nabídnout tytéž služby, jaké ji mohl nabídnout až dosud. S válečnými zločinci se přece nevyjednává. Jejich míra důvěryhodnosti není jen nulová, ale je záporná. A právě o to jde.
Co také jiného od Lukašenka čekat? On totiž jen odpovídá na víceméně trapné spekulace politických expertů po celém světě, kteří soustavně spekulují, zdali je ruský prezident skutečně zdravý, nebo do jaké míry je zdravý. Jaké léky ovlivnily jeho tělesnou a pravděpodobně i psychickou kondici, že se pustil 24. února do tak nesmyslného dobrodružství a napadl Ukrajinu. Běloruský prezident se snaží světově proslulé odborníky na politologii, případně na bezpečnost přesvědčit, že Vladimír Putin je prostě bílá vrána, pro kterou platí jiné zákony než pro ostatní lidi.
Ale ať už tomu tak je nebo není, zdravotní stav Vladimíra Putina není jeho hlavní a nejdůležitější problém. Tím je, že nemůže nadále již svou zemi (tj. Ruskou federaci) reprezentovat na mezinárodním poli jako prezident, protože zde ztratil veškerou důvěryhodnost. Politici mají obvykle velký manévrovací prostor. Ale nesmějí lhát natolik, aby jim jejich zahraniční partneři nepřestali důvěřovat. Musí prostě být dobře odhadnutelní. A to právě Vladimír Putin není. Jeho lži jdou nad všechny slušné meze. Proto jeho služeb využívá asi jen třicet zemí světa. A to ještě těch, s kterými ti slušnější nechtějí mít nic společného.
Čím dříve si politické struktury v Rusku tuto katastrofu uvědomí, tím lépe pro ně. Nejde zde již o Vladimíra Putina jako takového, ale především o to, že za nově vzniklých okolností nemůže své zemi nabídnout tytéž služby, jaké ji mohl nabídnout až dosud. S válečnými zločinci se přece nevyjednává. Jejich míra důvěryhodnosti není jen nulová, ale je záporná. A právě o to jde.