Světová veřejnost se nestačí divit, jak je možné, že ruské obyvatelstvo, občané Ruské federace přijímají tak jednoduše oficiální ruskou propagandu, která je na první pohled zcela nesmyslná. Vznikají tím přirozené otázky o vrozené inteligenci ruského národa. Nejedná se jen o to, jak tyto zjevné a na první pohled nesmysly plné logických sporů přijímají prostí ruští občané, ale i významní představitelé ruské inteligence. Příkladem mohou být například vrcholní představitelé předních ruských vysokých škol, přední sportovci, přední umělci, a podobně.

Lidé, kteří se na to vše dívají z vnějšku si nutně musí klást otázku, zdali ruský národ zhoupnul? Nebo zdali se jeho přirozená inteligence povážlivým způsobem snížila pod jistou hraniční mez. Tak jednoduché to ale není. Lidstvo má podobnou zkušenost již z minulého století. Jedná se o to, že určitý národ si o sobě a o svých dějinách vytvoří nereálnou představu a té se drží tak dlouho, jak jen to jde. V minulém století toto neštěstí postihlo Němce. Jaké důsledky to mělo pro ostatní svět, není třeba dnes již obšírně vykládat. Němci se z tohoto snu probudili až v okamžiku, když jim začaly na hlavu padat anglické a americké bomby.

I Rusové si o sobě vytvořili představu, že to jsou právě oni, kdo jsou zachránci světa. Ta záchrana spočívá v tom, že si všechny ostatní země (hlavně země na Západě, jak oni rádi říkají, na dekadentním Západě) podrobí. Přitom Rusko dnes nemá západním zemím co nabídnout. Jak řekl jeden americký senátor: „je to jen ozbrojená benzínová pumpa“. Na rozdíl třeba od Číny, z které se stala průmyslová velmoc. Rusové to vše nějak vědí. Je ale velice těžké si to připustit. Světová veřejnost se nestačí divit, že sami Rusové podporují režim, který jejich zemi tak zbídačuje.

„Je to fakt divné,“ kroutil hlavou biatlonový olympijský vítěz Sebastian Samuelsson, který skončil sezonu v celkovém pořadí hodnocení Světového poháru na třetím místě. „Člověk nechápe, jestli jsou (ruští sportovci) tak blbí, nebo jestli jsou k tomuhle donuceni.“ Nejsou k této „blbosti“ donuceni. Oni se na ní podílejí rádi a z vlastní vůle. Je neobyčejně těžké konfrontovat obraz, který jsme si o sobě vytvořili se skutečností. A v případě Rusů to platí stejně, jako v případě Němců. Je nesnadné si připustit, že se můj národ dopouští zločinů na jiných národech. To raději adorujeme našeho vůdce. Ať už jim je Adolf Hitler, nebo Vladimír Putin.