Jo tak tuhle větu jsem použila poprvé v osmi letech, když jsem přijela do České republiky a neuměla ani slovo česky. Na druhou stranu „promiňte, nerozumím“ jsem taky musela používat i ve Vietnamu, když jsem tam v patnácti letech letěla poprvé. Samou integrací do české společnosti jsem totiž skoro zapomněla svůj mateřský jazyk.
V Čechách bych své vietnamské kamarády spočítala na prstech obou rukou. Zato z Francie jich mám tolik, že se ani nedopočítám. Proč tomu tak je? Tuhle otázku si pokládám už od té doby, co jsem se před třemi lety vrátila zpět do Čech.
Tož si takhle zakládám novou webovku, třídím články a zapisuju si nápady a co nenajdu? Svůj článek pro Fórum migrantů, který jsem napsala před čtyřmi lety! Tehdy jsem studovala druhým rokem ve Štrasburku a netrpělivě vyhlížela pana Dokonalého. Teď si vlastně uvědomuji, že můj milý je vlastně příjemnou kombinací všech národností, o kterých se v článku zmiňuji. Náhoda nebo osud ? :-)
Víte kolik Vietnamců, kteří stejně jako já vyrostli v Čechách, skutečně dělá to, co je baví? Kolik z nás studuje či pracuje v oboru, který nás doopravdy naplňuje? Kolik z nás při volbě povolání poslouchalo spíše hlas rozumu než srdce?
Praha jakožto kosmopolitní město přitahuje cizince z různých zemí. Nejvíce se jich určitě toulá v centru města. To jsou ale většinou turisté, kteří se tu zdržují jen pár dní. Co ale ti, kteří emigrovali ze svých rodných zemí, a jejich destinací se stala právě Praha? Kterou pražskou část si dost často vybírají k životu?