Od začátku roku strávili kongresmani a senátoři nejvíc času dohadováním se o dvou věcech: válce v Iráku a velké reformě americké imigrační politiky.

Obojí dává smysl. Zatímco ale v tom prvním jde především o to, kdo urve vítězství ve volbách napřesrok, druhá debata má v sobě větší potenciál – rozhoduje se v ní, která strana bude mít navrch na desítky let dopředu.

Smyslem navrhované reformy bylo, velmi nahrubo řečeno, změnit těžko udržitelnou situaci, kdy ve Spojených státech přebývají miliony ilegálních přistěhovalců, kteří vzhledem ke svému postavení nepožívají takřka žádných práv, jsou však zároveň těmi, na nichž je americká ekonomika životně závislá. Jejich hromadný odchod, ať už vynucený či dobrovolný, by tamní hospodářství položil spolehlivěji než cokoli jiného.

Nový imigrační zákon jim měl nabídnout sice složitou, ale přece jen cestu mezi řádné občany.

Nepodařilo se ho prosadit. A to přesto, že se za reformu přimlouvali jak republikánský prezident George Bush, tak vedení Demokratické strany v Kongresu.

O potopení zákona se zasloužila menšina demokratů a naprostá většina republikánů, kteří se postavili na odpor svému muži v Bílém domě.

Vedla je celá řada motivů. Tím nejhlasitěji deklarovaným byla starost o „zákon a pořádek“, tedy, že není správné, žádoucí a prozíravé amnestovat ty, kdo porušili zákony země, v níž chtějí žít.

Méně přiznávaným důvodem byla obava o bílou, protestantskou Ameriku. Na historických statistikách lze doložit, že míra liberálnosti imigračních zákonů do značné míry předjímá míru přistěhovalectví do země.

A jiné, „futuristické“, statistiky dokládají, že bílí Američané budou už v polovině tohoto století v USA menšinou.

Běloši se v USA už brzy stanou menšinou

Obava, jak moc jinou zemí se v takovém případě Spojené státy stanou, je legitimní. A od doby, kdy před dvěma lety slavný politolog Samuel Huntington vydal svou knihu Who Are We (česky vyšla pod názvem Kam kráčíš, Ameriko?), také velmi živým námětem především, ale nejen akademické diskuse.

Přečtěte si recenze, které na knihu zveřejnilo internetové knihkupectví Amazon

Třetí, zcela smlčenou motivací republikánů, kteří se postavili proti imigrační reformě, byl politický kalkul. Jejich přirozená voličská klientela se staví ostře proti imigraci a s amnestií pro ilegální přistěhovalce, jakkoli částečnou, nesouhlasí.

Ze všech tří důvodů je to bezpochyby ten nejhloupější a George Bush vychází z této vnitrostranické pře jako prozíravý politik. Republikáni, kteří se dnes stavějí proti zákonu usnadňujícímu život imigrantům, si kupují nejistý úspěch ve volbách příští rok za jistou porážku v mnoha dalších.

Za to, že ještě nyní sedí v Bílém domě, vděčí George Bush do velké míry tomu, že se mu při posledních volbách podařilo získat na republikána rekordní počet hispánských hlasů. Prosazením imigrační reformy si chtěl postavit jeden z vnitropolitických pomníků svého prezidentství. Zároveň tím ale také hodlal zajistit své straně politickou budoucnost v zemi, která bude bílá už jen z menší části.

Přístup jeho vnitrostranických kolegů v Kongresu je zámořskou obdobou příběhu, tak dobře známého z české politiky. Neschopnost vidět dál než k nejbližším volbám je chorobou, která si nevybírá země ani kontinenty.