Předpovídat třináct měsíců před jejich konáním výsledek amerických prezidentských voleb je očividný nerozum silně kořeněný troufalostí.

Přesto je možné už nyní s přiměřenou dávkou rizika říct: pokud před listopadem příštího roku nedojde ve Spojených státech ke dvěma silně nepravděpodobným událostem, o jménu prezidenta země se rozhoduje už teď v souboji o republikánskou nominaci do skutečných voleb.

Současný prezident Barack Obama má reálnou šanci na vítězství pouze za splnění jedné ze dvou následujících podmínek.

Zaprvé: Ekonomická situace, definovaná především devítiprocentní nezaměstnaností a skomírajícím růstem HDP, se během příštích dvanácti měsíců dramaticky zlepší.

Zadruhé: Republikáni nominují jako svého kandidáta na prezidenta politika, který bude svými názory a postoji nepřijatelný pro klíčovou skupinu nezávislých voličů ochotných hlasovat jak pro republikána, tak pro demokrata.

Obamovy vyhlídky činí kormutlivými to, že žádný seriózní ekonom výrazný obrat v hospodářské situaci USA v nejbližších dvanácti měsících nepředpovídá, a že Republikánská strana má dle historické praxe prověřenou schopnost nominovat nakonec ze svých řad kandidáta, který je schopen rozhodující část nezávislých získat.

O jaká data je možné na začátku října 2011 Obamovu nezvolitelnost opřít?

Vůbec nejspolehlivějším faktorem předpovídajícím výsledek voleb, v nichž kandiduje současný prezident, je procentuální podpora, které se těší jeho politika.

Dle měření Gallupova ústavu souhlasí v tuto chvíli s tím, jak si Obama v úřadu prezidenta počíná, 41 procent Američanů. Jít přibližně s takovou podporou za rok do voleb by znamenalo jít na jistou porážku.

Obama potřebuje zvednout podporu aspoň o nějakých sedm procent, aby měl vůbec šanci na úspěch. (Předchozí prezident George Bush se v roce 2004 domohl velmi těsného znovuzvolení s předvolební podporou pro svou politiku ve výši 48 procent. Naopak platí, že prezidenty s podporou poloviny a více Američanů je takřka nemožné porazit.)

Nezaměstnanost činí nyní v USA 9,1 procenta, přičemž ekonomové při vůbec nejrůžovějším scénáři vývoje - a schválení všech stimulačních opatření, jež Obama během posledního měsíce navrhl - očekávají, že do roka může klesnout o jedno procento. Pokud by se tak skutečně stalo, Obama se půjde o druhý mandát k Američanům ucházet stále s o procento vyšší nezaměstnaností, než s jakou kdy kterýkoli prezident u voleb uspěl.

(Reaganovi se v roce 1984 podařilo zvítězit s nezaměstnaností ve výši 7,2 procenta, mohl však poukázat na to, že během předchozího roku a půl poklesla skoro o čtyři procenta. Všichni ostatní prezidenti, kteří se ucházeli o znovuzvolení v čase, kdy počet nezaměstnaných přesahoval sedm procent, prohráli: Ford, Carter, Bush starší.)

Podpora Obamovi se za tři roky jeho vládnutí nejdramatičtěji propadla mezi nezávislými voliči. Jen 45 procent z nich, tedy menšina, podle posledního průzkumu Gallupova ústavu byť jen teoreticky zvažuje, že by pro něj mohla příští rok hlasovat.

Jak nízké toto číslo je, vynikne při srovnání s údaji pro dva současné hlavní republikánské favority. Hlas pro bývalého massachusettského guvernéra Mitta Romneyho zvažuje 70% nezávislých, pro texaského guvernéra Ricka Perryho (považovaného za politika až s extrémně pravicovými názory) šedesát procent.

Byli to právě nezávislí voliči, kteří přikloněním se po pádu banky Lehman Brothers k Obamovi, přihráli před třemi lety současnému prezidentovi triumf. Bez jejich podpory stojí jeho opětovné zvolení v příštím roce na vodě.

Poslední pro Obamu zlověstné číslo: s tím, jak se vyvíjí situace v USA, je podle nejnovějšího Gallupova průzkumu spokojeno 11 (slovy jedenáct) procent Američanů. Je těžko představitelné, že země, v níž je devět z deseti obyvatel nespokojeno se současnou situací, by si do svého čela zvolila někoho, kdo jí vládl předchozí čtyři roky.

Je zřejmé, že změna ve všech třech zmíněných typech průzkumů veřejného mínění je úzce navázána na ekonomickou situaci v zemi, respektive její případné zlepšení. Skutečnost, že to téměř nikdo neočekává, obrací pozornost k akcelerujícímu vnitrorepublikánskému souboji o stranickou nominaci do prezidentských voleb.

K prvnímu faktickému hlasování dojde v Iowě a New Hampshire už přibližně za tři měsíce někdy na přelomu prosince a ledna, republikáni jsou přesto zatím evidentně na čekané.

Uplynulé měsíce předvolební kampaně v jejich řadách mají cyklicky se opakující charakter: stranická pravice, nejviditelněji symbolizovaná příznivci hnutí Tea Party, se snaží urputně najít kandidáta, za nímž by se byla schopna a ochotna sjednotit, a který by představoval věrohodného oponenta Mittu Romneymu.

Naděje republikánské pravice postupně zklamali bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich (opakovaně neschopný vést efektivní kampaň), minnesotská kongresmanka Michelle Bachmannová (očividně nepřipravená pro prezidentský úřad), aljašská exguvernérka Sarah Palinová (neschopná se vůbec rozhodnout, zda do voleb jít) a jako poslední v řadě Rick Perry, tápající v odpovědích na důležité otázky domácí i zahraniční politiky.

Mitt Romney má oproti výše jmenovaným snad všechny vady a politické hříchy, jaké mohou různým křídlům republikánské pravice vytanout na mysli. Má však jednu výraznou výhodu: vyhlíží jako ten, kdo je lidsky, intelektuálně i politicky připraven na převzetí prezidentské funkce. Ve všech dosavadních předvolebních debatách působil kompetentně, věděl vždy, co odpovědět na vznesený dotaz a ještě ke všemu nevyhlížel, jako by přitom odrecitovával poradci předchystaný prefabrikát.

Jeho druhou obří výhodou je široká přijatelnost pro nezávislé voliče (viz výše citované výsledky Gallupova šetření), která je sice málo platná při hlasování v republikánských primárkách, je však i v nich důležitým argumentem. Republikáni v průzkumech uvádějí, že je pro ně důležitější hlasovat pro kandidáta, který má reálnou šanci porazit Obamu, než pro toho, s jehož názory stoprocentně souznějí.

Nedůvěřivost až chlad, který široká stranická základna republikánů k Romneymu chová je přesto spolu s jeho prokázanou ochotou přizpůsobovat své názory politickým okolnostem vážnou překážkou.

To v posledních dnech vyústilo v intenzivní nahánění ještě jednoho, tentokrát již zaručeně posledního kandidáta, který by dokázal uspokojit jak republikánskou pravici, tak prokázal základní kompetenci k výkonu prezidentského úřadu.

Oním vysněným kandidátem se má stát současný guvernér New Jersey Chris Christie. Politik, který si svou přímočarostí přecházející v neomalenost, stejně jako úspěšným bojem s odbory, vysokými daněmi i rozpočtovým schodkem dokázal získat srdce Američanů, nevídaně naštvaných na počínání federální vlády a politiků obecně.

Rozhodne-li se navzdory mnohačetným „ne“ nakonec kandidovat (jeho konečné vyjádření se očekává každým dnem), učiní gamblerskou sázku, neboť řada analytiků je přesvědčena, že je příliš pozdě na zorganizování finančně náročné předvolební kampaně vyžadující totální nasazení v různých koutech Spojených států.

Christie je ale zřejmě opravdu posledním republikánem ochotným zapsat své jméno na kandidátku, kterému se může podařit trojí úkol: nadchnout aktivistickou pravici, sjednotit celou stranu a přesvědčit umírněné, že se pro něj nemusí bát hlasovat.

Pokud se nakonec rozhodne nekandidovat, zbude republikánům jako nemilované útočiště a poznaná nutnost Mitt Romney.

Je důkazem, v jak prekérní situaci se ocitl prezident Barack Obama, že i on bude se všemi svými vadami v listopadu příštího roku favoritem konečného boje o Bílý dům.