Vítězem stranických shromáždění republikánů v Iowě se sice o osm hlasů stal Mitt Romney, největší radost z toho však budou mít média.

Historicky nejtěsnější počet hlasů dělící vítěze a druhého v pořadí je přesně to, co bylo třeba pro udržení maximální pozornosti diváků a čtenářů (a je důležité poznamenat, že rekordní počet republikánských předvolebních debat měl ve všech televizích rekordní sledovanost).

Dělené první místo, řečeno sportovní hantýrkou, jen povzbudí média, aby před sebou viděla tvrdý a těsný souboj protahující rozhodnutí o republikánském kandidátovi do pozdního jara (přání otcem myšlenky, se tomu česky říká). Objeví se profily a analýzy vyzdvihující geniální strategii v Iowě těsně poraženého Ricka Santoruma.

Skutečnost je však následující: Při absenci nečekaného zvratu (Romney bude usvědčen, že zpronevěřil miliony, bude muset přiznat, že léta mlčel o nemanželském dítěti, postihne ho mozková příhoda) je po Iowě o vítězi republikánských primárek de facto rozhodnuto.

Pětadvacet procent hlasů v Iowě potvrzuje, co bylo už doteď známé: Romney má vážný problém přesvědčit sociálně-konzervativní část strany a pak republikány hlásící se k Tea Party. Ani první, ani druzí mu nevěří, že bude z přesvědčení a do posledního dechu hájit jejich zájmy (upřímná odpověď, kterou teď Romney pochopitelně nedá, je, že nebude).

Věří ale něčemu, co je pro republikány letos refrén, který je spojuje: že má největší šanci porazit v listopadových volbách Baracka Obamu.

To, že Romney po vystřídání více či méně komických figur dostal s výsledky z Iowy seriózního soupeře v osobě Ricka Santoruma, je navíc rovněž výhoda pro něj. Učiní z něj v následujících týdnech lepšího kandidáta, než byl dosud.

Rick Santorum je politik, kterého nepronásledují trapné a v očích konzervativně smýšlejících Američanů dehonestující příhody z osobního života (co by za to dali Newt Gignrich či Herman Cain).

Santorum je navíc politik, který ovládá aspoň v základech politickou geografii a ví, co si má myslet třeba o politice k Íránu (co by za to dali Michelle Bachmanová nebo Rick Perry).

Rick Santorum aspoň na poslední chvíli, hned po skončení hlasování v Iowě pochopil, co Romney ví už dávno a ostatním republikánským kandidátům to nechtělo dojít: že klíčové pro jejich úspěch v primárkách je přesvědčit republikány, že mají lepší šanci než Romney porazit Obamu.

Výše zmíněné výhody vyvažují bohužel pro Santoruma silná negativa klíčová pro úspěch v každých, především však těch letošních volbách.

Nemá k použití v rozjíždějící se kampani skoro žádné finanční prostředky (Iowa je z pohledu potřebných peněz jen směšný začátek).

Nemá stoupence v řadách majetných Američanů, kteří by mu byli schopni a ochotni na finančně náročnou kampaň přispět.

Nemá vybudovanou organizaci oddaných stoupenců napříč celými Spojenými státy, kde se bude postupně v následujících šesti měsících volit v primárkách.

Nemá zkušenost s předchozí prezidentskou kandidaturou, což je v Republikánské straně, tradičně nominující předchozí poražené, velká nevýhoda.

A co nejhůř: nemá důvěru republikánů, že by mohl Obamu porazit (z těch, kteří považují výhru nad Obamou za nejdůležitější faktor svého rozhodování, hlasovalo v Iowě plných 50% pro Romneyho).

Tedy vězte, že až budete v následujících hodinách a dnech z amerických i jiných médií slyšet, jak dlouhý a tuhý boj se mezi republikány povede, jde o snahu přimět vás, abyste je „nevypnuli“. Hraje se „jen“ o to, jak moc bude muset Romney jako budoucí soupeř Obamy vykrvácet, respektive naposilovat, aby nominaci získal i de iure.