Zatímco všichni republikánští kandidáti na prezidenta ve středu večer amerického času probírali v Durhamu v New Hampshire během další z nekonečné řady předvolebních debat závažné politické otázky, usedl ve stejném čase na druhém konci USA v kalifornském Los Angeles Fred Thompson do pohodlného sofa pro hosty večerní zábavné talk show Jaye Lena.

Na věci by nebylo nic až tak zajímavého – bývalý senátor z Tennessee je konec konců populárním hercem – kdyby hlavním smyslem jeho vystoupení v komikově pořadu nebylo oznámení prezidentské kandidatury.

Thompson dal poprvé najevo zájem o Bílý dům začátkem letošního jara. Až doteď si však pouze připravoval pro kandidaturu půdu (dával dohromady týmy spolupracovníků, sbíral peníze), aniž by řekl jednoznačně, že do volebního boje půjde a učinil pro to byť jediný formální krok.

Podívejte se na video, kterým Fred Thompson na své stránce oznámil kandidaturu na prezidenta

Nyní je ve hře naplno a nese si do kampaně, která už naplno běží dobrého půlroku, jeden batoh: pověst druhého Ronalda Reagana.

Pokud by se zakládala jen na prostém faktu, že se tak jako 40. americký prezident mimo politiku proslavil jako herec, nestálo by to snad ani za zmínku. Odkaz na Reagana má však toužebně i hlubší smysl.

Republikánští voliči sice už nyní vybírají mezi deseti stranickými kandidáty, z průzkumů veřejného mínění ale vyplývá, že zhruba třetina z nich je s touto soupiskou hrubě nespokojena. Každý z dosavadních uchazečů má v očích podstatné části republikánských voličů zásadní vadu.

Thompson vstupuje na scénu s očekáváním, že se mu podaří uspokojit každého a po vzoru bývalého prezidenta vytvořit širokou reaganovskou koalici. Že učiní šťastnými jak fiskální konzervativce (hájící co nejmenší výdaje vlády), tak sociální konzervativce (vyznávající rodinné hodnoty a odmítající potraty či práva homosexuálů) a navíc dodá dostatečnou „palebnou sílu“ americké zahraniční politice.

Je nepochybné, že Thompsonovi se díky půlročnímu flirtování s kandidaturou podařilo úspěšně vytvořit takto vysoká očekávání. Zda má na to, aby je naplnil, bude muset teprve prokázat a vzhledem k odloženému startu své oficiální kampaně také hodně rychlým tempem.

Do Reagana má přitom zatím dosti daleko. Ve srovnatelném čase před úspěšnými volbami v roce 1980 měl už Reagan velmi precizně zformulován svůj prezidentský „projekt“. Jako kandidát na prezidenta hovořil k Američanům minimálně pět let od předchozích voleb, málokdo z voličů mohl říct, že neví, pro jakého politika hlasuje. Nespornou výhodu v podobě svého postavení coby celebrity byl schopen podložit zkušeností s vládnutím největšímu státu USA – Kalifornii.

Thompson má v tuto chvíli s Reaganem společné dvě věci: auru úspěšného herce a s tím spojenou schopnost „prodat se“ lidem na straně jedné, a přiznivě nakloněné publikum nespokojené s dosavadním představením jiných na straně druhé.

Chybí mu, a to tak že úplně, jasně zformulovaný program. Stejně tak postrádá jakoukoli exekutivní zkušenost. Na základě toho, co vykonal během svých dvou volebních období v Senátu, lze dát dohromady jen velmi vágní příšlib stran jeho případného prezidentství.

V souvislosti s jeho působením coby senátora za Tennessee se vlastně hovoří ještě o jedné věci, která by ho mohla s Ronaldem Reaganem spojovat: Že byl, pokud jde o práci, poněkud lenivější.

Reagan se s tímto obviněním setkával často. „Říká se, že tvrdá práce ještě nikdy nikoho nezabila. Ale proč to pokoušet,“ vypořádal se s ním jednou s humorem sobě vlastním.

Thompsonovi právě začíná sprint, v ideálním případě na 14 měsíců, během nějž bude muset prokázat, že má s Reaganem společného víc než lenost a vtip. Vystoupení v televizní show, na niž se dívá třetina Američanů, může být dobrý start, který však ani v nejmenším negarantuje úspěšný finiš.