Věta, která zbořila dům. Spasí zajatce?
Předvolebních debat demokratických a republikánských uchazečů o Bílý dům je letos v USA k vidění tolik, že se z nich stala zábava podobná ranní cestě do práce.
Přesto se v nich objeví čas od času okamžiky, pro které si na ně vyplatí přepnout ze Zoufalých manželek či Ošklivky Betty.
Tak jako v případě následující sekvence z poslední republikánské debaty odvysílané televizí Fox News. Necelá minuta „zavěšená“ na YouTube vám o probíhající prezidentské kampani řekne víc než hodinová politologická přednáška.
Senátor z Arizony John McCain, enfent terrible Republikánské strany, se musel po dotazu moderátora hájit, že navzdory svým opakovaným prohřeškům vůči ortodoxii tvrdého partajního jádra, je tím pravým konzervativcem.
Podle hesla „nejlepší obrana je útok“ připomněl přítomným v sále i divákům u televizí nedávný návrh Hillary Clintonové, aby milion dolarů z peněz daňových poplatníků šel na výstavbu muzea připomínajícího legendární hudební festival ve Woodstocku z roku 1969.
„Přátelé, já tam nebyl. Jsem si jist, že to byla oslava kultury i farmaceutických preparátů,“ prohlásil McCain a publikum včetně kolegů-konkurentů na podiu v umně nastražené řečnické pauze propadá v hlasitý smích.
To nejlepší však ze strany McCaina, který coby příslušník amerických ozbrojených sil strávil pět let ve vietnamském zajetí, a mimojiné i během Woodstocku zažíval mučení, teprve přišlo s následující větou. „Byl jsem tou dobou svázaný,“ doplnil do ztišujícího se auditoria.
Smích střídá aplaus, opět jak na jevišti, tak v hledišti, přičemž publikum při ovacích vstává.
Co se dá z oněch padesáti vteřin videozáznamu vyčíst o stavu prezidentského klání necelý rok před volbami?
• V současné fázi se kampaň zredukovala na jediné hlavní téma: Hillary Clintonovou. Vezmeš si Hillary do úst při sebemenší příležitosti, se stalo jedenáctým přikázáním jak pro demokratické, tak republikánské kandidáty. V přehlídku útoků na ni se spolehlivě mění každá předvolební debata prvních i druhých.
• Pro demokraty jsou výzvou ke zteči průzkumy veřejného mínění zkoumající šance jednotlivých uchazečů z jejich strany. Podle posledního z nich se podpora Clintonové přehoupla přes padesát procent, druhý v pořadí Barack Obama zaostává o třicet procent. Souboj na demokratické straně se tak logicky řídí logikou všichni proti Hillary.
• Republikáni zase dospěli k názoru, že právě newyorská senátorka a bývalá první dáma je z jejich pohledu ideálním demokratickým soupeřem pro listopadové volby. Republikánská strana, stejně jako její voliči, trpí v současnosti dvěma problémy: rozhádaností (způsobenou tím, že nemá silného kandidáta reprezentujícího ideové jádro strany) a apatií (způsobenou tím, že tuší prohru ve volbách). Hillary Clintonová je v očích republikánských kandidátů osobou, která může zrušit první (díky pověsti arcinepřítele sjednotí stranické řady) i druhé (díky tomu samému vyžene republikánské voliče z domovů k urnám).
• Žádný republikánský kandidát nemá v primárkách velkou šanci na úspěch, pokud nepřesvědčí republikánskou základnu, že je pravověrný konzervativec.
• McCain si svým navezením se do Clintonové pomohl hned u dvou klíčových skupin – fiskálních konzervativců strážících úsporné hospodaření státu (dal najevo, že by nikdy nepodpořil tak nesmyslný výdaj z peněz daňových poplatníků, jako je stavba muzea Woodstocku) i sociálních konzervativců střežících rodinné hodnoty (tím, že si umyl ruce nad akcí symbolizující nevázaná šedesátá léta spojená s volnou láskou a drogami).
• Republikánským kandidátem, který má zatím největší důvod k rozdávání úsměvů, je bývalý newyorský starosta Rudy Giuliani (na záznamu se nejupřímněji a nejhlasitěji baví McCainovým špičkováním). Sice ani trochu nevoní sociálním konzervativcům, je ale považován za bezpečnou volbu pro fiskální konzervativce, a především pak má pověst kandidáta s nejlepší šancí porazit Hillary Clintonovou.
A co může oněch padesát vteřin změnit pro budoucnost?
Klíčovým okamžikem mohou být pro jejich hlavní postavu, arizonského senátora Johna McCaina.
Ten do letošního roku vstupoval jako jasný favorit republikánského souboje o prezidentskou nominaci. Vlivem přehmatů uvnitř vlastního volebního štábu, především však kvůli tomu, že spojil své jméno s nepopulárními politickými rozhodnutími (vyslání vojenských posil do Iráku, reforma imigrační politiky), se ale stal odepsaným mužem.
Ovace vestoje, kterých se mu dostalo, mohou být pro McCaina symbolicky důležitým návratem do hry.
Republikánští voliči mají šanci si na základě tohoto nezrežírovaného projevu emocí uvědomit, že ačkoli je McCain tím, který je z desítky kandidátů během dlouhých let své politické kariéry rozhodně nejčastěji naštval, je také tím, kterému mohou nejspíš věřit.
Mezi jeho konkurenty není žádný, který by si mohl na adresu Hillary Clintonové dovolit podobný vtip. Žádný, který by prokázal charakter a páteř v takové situaci, jako je pětileté zajetí spojené s mučením. Žádný, který by byl ochoten tak moc politicky riskovat pro věci, jimž věří.
Bude to stačit na vítězství v primárkách? Těžko říct. Ta šance je po onom povstání konzervativního republikánského publika jen o kousek větší, než byla před ním.
Přesto se v nich objeví čas od času okamžiky, pro které si na ně vyplatí přepnout ze Zoufalých manželek či Ošklivky Betty.
Tak jako v případě následující sekvence z poslední republikánské debaty odvysílané televizí Fox News. Necelá minuta „zavěšená“ na YouTube vám o probíhající prezidentské kampani řekne víc než hodinová politologická přednáška.
Senátor z Arizony John McCain, enfent terrible Republikánské strany, se musel po dotazu moderátora hájit, že navzdory svým opakovaným prohřeškům vůči ortodoxii tvrdého partajního jádra, je tím pravým konzervativcem.
Podle hesla „nejlepší obrana je útok“ připomněl přítomným v sále i divákům u televizí nedávný návrh Hillary Clintonové, aby milion dolarů z peněz daňových poplatníků šel na výstavbu muzea připomínajícího legendární hudební festival ve Woodstocku z roku 1969.
„Přátelé, já tam nebyl. Jsem si jist, že to byla oslava kultury i farmaceutických preparátů,“ prohlásil McCain a publikum včetně kolegů-konkurentů na podiu v umně nastražené řečnické pauze propadá v hlasitý smích.
To nejlepší však ze strany McCaina, který coby příslušník amerických ozbrojených sil strávil pět let ve vietnamském zajetí, a mimojiné i během Woodstocku zažíval mučení, teprve přišlo s následující větou. „Byl jsem tou dobou svázaný,“ doplnil do ztišujícího se auditoria.
Smích střídá aplaus, opět jak na jevišti, tak v hledišti, přičemž publikum při ovacích vstává.
Co se dá z oněch padesáti vteřin videozáznamu vyčíst o stavu prezidentského klání necelý rok před volbami?
• V současné fázi se kampaň zredukovala na jediné hlavní téma: Hillary Clintonovou. Vezmeš si Hillary do úst při sebemenší příležitosti, se stalo jedenáctým přikázáním jak pro demokratické, tak republikánské kandidáty. V přehlídku útoků na ni se spolehlivě mění každá předvolební debata prvních i druhých.
• Pro demokraty jsou výzvou ke zteči průzkumy veřejného mínění zkoumající šance jednotlivých uchazečů z jejich strany. Podle posledního z nich se podpora Clintonové přehoupla přes padesát procent, druhý v pořadí Barack Obama zaostává o třicet procent. Souboj na demokratické straně se tak logicky řídí logikou všichni proti Hillary.
• Republikáni zase dospěli k názoru, že právě newyorská senátorka a bývalá první dáma je z jejich pohledu ideálním demokratickým soupeřem pro listopadové volby. Republikánská strana, stejně jako její voliči, trpí v současnosti dvěma problémy: rozhádaností (způsobenou tím, že nemá silného kandidáta reprezentujícího ideové jádro strany) a apatií (způsobenou tím, že tuší prohru ve volbách). Hillary Clintonová je v očích republikánských kandidátů osobou, která může zrušit první (díky pověsti arcinepřítele sjednotí stranické řady) i druhé (díky tomu samému vyžene republikánské voliče z domovů k urnám).
• Žádný republikánský kandidát nemá v primárkách velkou šanci na úspěch, pokud nepřesvědčí republikánskou základnu, že je pravověrný konzervativec.
• McCain si svým navezením se do Clintonové pomohl hned u dvou klíčových skupin – fiskálních konzervativců strážících úsporné hospodaření státu (dal najevo, že by nikdy nepodpořil tak nesmyslný výdaj z peněz daňových poplatníků, jako je stavba muzea Woodstocku) i sociálních konzervativců střežících rodinné hodnoty (tím, že si umyl ruce nad akcí symbolizující nevázaná šedesátá léta spojená s volnou láskou a drogami).
• Republikánským kandidátem, který má zatím největší důvod k rozdávání úsměvů, je bývalý newyorský starosta Rudy Giuliani (na záznamu se nejupřímněji a nejhlasitěji baví McCainovým špičkováním). Sice ani trochu nevoní sociálním konzervativcům, je ale považován za bezpečnou volbu pro fiskální konzervativce, a především pak má pověst kandidáta s nejlepší šancí porazit Hillary Clintonovou.
A co může oněch padesát vteřin změnit pro budoucnost?
Klíčovým okamžikem mohou být pro jejich hlavní postavu, arizonského senátora Johna McCaina.
Ten do letošního roku vstupoval jako jasný favorit republikánského souboje o prezidentskou nominaci. Vlivem přehmatů uvnitř vlastního volebního štábu, především však kvůli tomu, že spojil své jméno s nepopulárními politickými rozhodnutími (vyslání vojenských posil do Iráku, reforma imigrační politiky), se ale stal odepsaným mužem.
Ovace vestoje, kterých se mu dostalo, mohou být pro McCaina symbolicky důležitým návratem do hry.
Republikánští voliči mají šanci si na základě tohoto nezrežírovaného projevu emocí uvědomit, že ačkoli je McCain tím, který je z desítky kandidátů během dlouhých let své politické kariéry rozhodně nejčastěji naštval, je také tím, kterému mohou nejspíš věřit.
Mezi jeho konkurenty není žádný, který by si mohl na adresu Hillary Clintonové dovolit podobný vtip. Žádný, který by prokázal charakter a páteř v takové situaci, jako je pětileté zajetí spojené s mučením. Žádný, který by byl ochoten tak moc politicky riskovat pro věci, jimž věří.
Bude to stačit na vítězství v primárkách? Těžko říct. Ta šance je po onom povstání konzervativního republikánského publika jen o kousek větší, než byla před ním.