Bylo krátce po desáté hodině, když jsem v pátek večer vypínal počítač po šéfeditorské službě „kroucené“ kvůli stěhování redakce z domova. Jen tak ze zvyku jsem ještě naposledy zkontroloval mailovou schránku.

A našel tam news alert zaslaný z New York Times s bleskovou zprávou: zemřel novinář Tim Russert, šéf washingtonské redakce televize NBC a dlouholetý moderátor diskusního pořadu Meet the Press.

(Podívejte se na zvláštní vstup do vysílání NBC, v němž Tom Brokaw oznámil smrt Tima Russerta)

Páteční večer byl pro Aktuálně.cz chvílí, kdy se redakce loučila s prostorami, odkud jsme náš on-line deník před více než dvěma a půl lety poprvé poslali do světa. Byl čas jít aspoň na chvíli na party do již vystěhovaných kanceláří.

Vzal jsem to pěšky, aby během zhruba hodinové chůze byl čas srovnat si myšlenky a vzpomínky.

Jen několik z nich na následujících řádcích.

Americká politika byla už dlouho tím, co mě bavilo, oblastí, které jsem věnoval víc pozornosti než jiným, věcí, jíž jsem se snažil porozumět.

Potěšení, poznávání a pochopení se stalo snazší, intenzivnější a hlubší, když jsem někdy před pěti šesti lety začal pravidelně každou neděli sledovat Meet the Press.

Russert, který jej na NBC začal uvádět už v roce 1991, byl po dlouhou dobu někým, koho jsem jako divák v zásadě nevnímal. Neměl na něj utvořen ostrý názor, protože mě ani nepopouzel, ani nenadchával.

Po shlédnutí každé diskuse jsem však vstával od televize s tím, že jsem lépe porozuměl tomu, co se právě v americké politice děje. Že jsem se něco nového dozvěděl. Že jsem získal impuls pro svou vlastní novinářskou práci.

Když si čtete tento popis, zní vám jako servis, který byste od politického diskusního pořadu (a potažmo novinářské práce obecně) očekávali. Když se podíváte na české televizní debaty (a potažmo novinářskou produkci obecně), vidíte, o jak nesamozřejmou věc jde.

Russert byl nepochybně americkou celebritou svého druhu, ale při uvádění pořadu, na který se týden co týden dívalo na čtyři miliony lidí, byl za spíš nenápadného služebníka.

(Podívejte se na závěr hodinového speciálu NBC věnovaného smrti Tima Russerta, v němž se vyznává z toho, jak k programu přistupoval. "Vnímám Meet the Press jako národní poklad a sebe považuji za jeho dočasného opatrovníka," říká Russert.)

V jeho Meet the Press jste jen zřídka viděli vyostřené přestřelky mezi moderátorem a zpovídaným politikem. Ano, otázky byly tvrdé, nepříjemné, na tělo. Velmi důsledně konfrontovaly vyřčené sliby a opravdové skutky hostů. Ale neměly – jak poznamenal jeden z Russertových kolegů – za cíl dostat z respondenta to, co nezamýšlel říct, jen to, co si doopravdy myslí.

(A je to právě samolibost, sebestřednost a často laciná snaha vydolovat z politiků výkřik pro titulky pondělních novin, která mě přiměla až na výjimky ignorovat dvě současné nedělní diskuse na českých televizích.)

Z Russerta čišelo nadšení pro předvolební kampaň, kterou Amerika zažívá. Entuziasmus, s nímž o ní hovořil a analyzoval ji, byl nakažlivý. Tak jako v předchozích dvou volbách, kdy jsem měl možnost ho sledovat, pomáhal definovat její klíčové okamžiky, a porozumět jim.

Podívejte se na část posledního Meet the Press, které Russert před svou smrtí uváděl minulou neděli. Jeho hosty byli kolegové-političtí reportéři televize NBC. V této části pořadu rozebírá možné výsledky letošního souboje Obama-McCain. Přichází přitom i s alternativou, že volby by skončily remízou, kdy oba získají 269 volitelských hlasů.

Jedna z myšlenek, které mě zaměstnávaly během oné pozdně páteční hodinové chůze na rozlučkovou party Aktuálně.cz, byla také ta, že zažívám zvláštní týden. Začal tím, že jsem se dozvěděl o tragické smrti manžela jedné z nejbližších kamarádek. A v jeho průběhu byly vysloveny, i samy od sebe přišly na mysl všechny v těchto souvislostech myslitelné otázky, na které člověk nemá odpověď.

Russert se týden co týden také ptal. I když dost často - jak už to tak u debat s politiky bývá - nedostával uspokojivé odpovědi, sám svým dotazováním, stejně jako bystrými analýzami, je dával.

Události, které přinesou měsíce zbývající do historického hlasování Američanů na počátku listopadu, bude kvůli jeho předčasné smrti těžší pochopit.



Russerta kromě jiného proslavila volební noc roku 2000, kdy se rozhodovalo mezi Georgem Bushem a Al Gorem. Divákům tehdy vysvětloval dramatický souboj o volitelské hlasy pomocí prosté bílé tabule, na kterou zapisoval čísla fixou. V závěru noci na ni pro názornost, o co jde, zapsal třikrát jméno státu Florida. Na archivním snímku agentury Reuters "rozehřívá" diváky v auditoriu před diskusí republikánských uchazečů o prezidentskou nominaci, kterou v lednu letošního roku na půdě floridské univerzity v Boca Raton uváděl. Pověstnou tabulku, která se mezitím stala exponátem Newsmuzea ve Washingtonu, jim připomněl papírem s totožným nápisem.