Po čtyřech měsících zkušeností s prezidentem Barackem Obamou je možné prohlásit, že pokud jde o otázky bezpečnosti, počíná si mimořádně opatrným a kromobyčejně zodpovědným způsobem. Jedna z hlavních předvolebních obav, totiž že si Američané zvolí v jeho osobě do svého čela naivku a tím vystaví svou zemi zbytečnému nebezpečí, se nenaplnila.

Je však zároveň třeba říct, že výše uvedené platí proto, že nový prezident z velké části přijal za svou bezpečnostní politiku svého předchůdce George Bushe.

Nejnovější příklad se odehrál tento týden, kdy Obama v rozsáhlém projevu představil hodnotový a právní základ, na němž chce stavět v boji s teroristy.

Zhruba polovinu hodinové řeči věnoval americký prezident zničujícímu rozcupování Bushova přístupu k téže věci. V naprosto klíčovém okamžiku svého vystoupení však – aniž by to explicitně přiznal – oznámil, že hodlá převzít jednu z nejkritizovanějších a nejproblematičtějších součástí Bushovy války s terorem.

Obama potvrdil, že mezi vězni z Guantánama (jež nadále hodlá uzavřít) jsou i takoví, které jeho vláda kvůli nashromážděným důkazům nemůže propustit na svobodu (ani zpět do země jejich původu), současně je však z toho samého důvodu nemůže postavit před soud (lhostejno zda civilní či vojenský). Bude je proto muset zadržovat bez omezení i bez obvinění, při dodržení pravidel, které teprve bude definovat a které zahrnou pravidelné přezkoumávání soudy a dohled Kongresu.

Prezident Obama jako vystudovaný právník a dokonce profesor ústavního práva to ví velmi dobře: Jde o porušení hodnot a zásad, na nichž stojí po staletí právo a spravedlnost v jeho zemi. Hodnot, jichž měl během svého projevu plná ústa a jež jsou vepsány v dokumentech, jako je Ústava Spojených států a Deklarace nezávislosti, jimiž se pro lepší mediální dopad své řeči ve čtvrtek obklopil.

Člověk podezřelý ze zločinu musí být v liberálních společnostech ctících zákony buď usvědčen, soudem potrestán a posazen do vězení, nebo je-li uznán nevinným, v rozumné době od údajného spáchání zločinu zproštěn obvinění a propuštěn na svobodu.

Obama ve své čtvrteční řeči jen naznačil, jak hodlá jiný přístup k některým vězňům z Guantánama zdůvodnit, když prohlásil, že jde o lidi, kteří jsou ve válce se Spojenými státy.

Problém této války – a je zajímavé, že Obamova administrativa přestala pojem „válka s terorismem“ používat, Obamovi se jen pro účely této konkrétní pasáži jeho projevu hodil – je, že je jiná než všechny předchozí, pro něž bylo dosud platné válečné právo definováno. Tato válka je totiž bez konce, neboť teroristé všech koutů světa nepřijedou nikdy do Bílého domu podepsat kapitulaci či mír.

Věznice na Guantánamu se nestala nenáviděným symbolem Bushovy války s teroristy proto, že by v ní bylo příliš horko či se tam jinak nevlídně zacházelo s vězni. Stala se jím proto, že byla vytvořena jako místo pro nekonečné zadržování podezřelých z terorismu, kteří se nikdy od soudu nedozví, zda jsou vinni, či nikoli.

Obama v jedné větě říká, že tuto věznici (protože se stala zmíněným symbolem) zavře. O několik vět dále ale přizná, že ji, rozuměj principy, jimiž se zadržování lidí v ní dosud řídilo, fakticky jen přestěhuje na jiné místo či místa (protože kvůli zajištění bezpečnosti USA a pokračující válce s teroristy nemůže jinak).

Stojí na tomto místě za připomenutí, že Američany spravované a Obamou nekritizované Guantánamo funguje a stojí v tuto chvíli ještě na jednom místě – v afghánském Bagrámu. Existuje obecně sdílené přesvědčení, že i do této věznice jsou sváženi lidé podezřelí z terorismu, kteří byli dopadeni na různých místech světa (podobně jako v případě Guantánama), tedy nikoli pouze ti, zadržení v Afghánistánu, což by – pokud budeme Afghánistán považovat za válečnou zónu – bylo ospravedlnitelné.

Barack Obama, a tady nejen jako právník, ale především jako politik ví, že pokud chce v několika klíčových bodech pokračovat v bezpečnostní politice George Bushe, potřebuje ji zasadit do nového symbolického rámce a dát ji nové zdůvodnění. Čtvrteční projev s veškerou kritikou Bushe a důkladným, necynickým výkladem situace, v níž se USA nacházejí, byl respektu hodným pokusem, věrným Obamovu řečnickému mistrovství.

Zbývá jeden, ještě důležitější krok: definovat a dosáhnout dohody na pravidlech, která budou odpovídat podmínkám války s teroristy v 21. století, nikoli válečných konfliktů minulého a předminulého století. Dosáhnout této shody nejen v USA, ale také mezinárodně, tak, aby nebylo třeba ohýbat pravidla stará, či je jen pod zástěrkou či bez přiznání porušovat.

Není pochyb, že jde o neskutečně komplikovaný úkol. Svou ambiciózností však odpovídá Obamově ambicióznosti a příslibu, který sám umně šíří.

Než se mu jej podaří splnit, zbude tu po Obamovi jedna zásluha, jíž si správně povšiml neokonzervativní sloupkař Washington Post Charles Krauthammer. Bush nemusel se svou politikou ve válce s terorismem čekat, až mu dá za pravdu historie. Učinil to za ni během pár měsíců v Bílém domě Obama.