Petr Havel

26. 10.

Zemědělský Michalangelo opět v akci

Petr Havel Přečteno 5407 krát

Michalangelo českého zemědělství, jak před časem nazvala v týdeníku Profit svého prezidenta Jana Velebu mluvčí-nemluvčí Agrární komory ČR Eugénie Línková, představil loajální členské základně další projekt na záchranu českého zemědělství. Jeho doslovné znění je následující:

To: undisclosed-recipients:
Subject: POZOR to není možné Havel na IDNES.doc
Importance: High

Dobrý den, žádám Vás o reakci na http://ekonomika.idnes.cz/odpovedi.asp?t=havelp

IDNES AVIZUJE na středu 24.10 On-line dotazy na analytika Petra Havla. To snad je zlý sen, to přeci není možné!!! Tento deník, který si myslí, že je světový, bere za slovo takové lidi. Máte možnost využít tuto příležitost k označení tohoto "analytika".
Jan Veleba, prezident

Nu, sám pan prezident příslušný chat nějak nestihl, asi pracoval na nějaké soše. Ještě že jej zastoupili třeba Bratři Veverkové nebo Jana Kasinová, Karel, Tom a další. Jinak by ta diskuse určitě postrádala objektivitu.

P.S. Originál odesílací adresy mám k dispozici a přikládám na již dost vysoký stoh papírů dokumentující poctivou snahu Jana Veleby a Eugénie Línkové o racionální diskusi na téma tuzemské zemědělství, zdaleka se netýkající pouze zmiňovaného analytika.

24. 10.

Pro růst cen vepřového nejsou v ČR žádné důvody

Petr Havel Přečteno 3786 krát

Naprosto chápu tuzemské chovatele prasat, že se snaží v situaci, kdy rostou ceny ostatních zemědělských (hlavně rostlinných) surovin a celé řady potravin, dosáhnout zvýšení cen i za jatečná prasata. Pravda navíc je i to, že v současné době jsou ceny za jatečná prasata v ČR nejnižší za poslední roky, jen oproti loňsku o více než 3 koruny za kilogram v takzvané živé hmotnosti. A pravda je i to, že výkupní ceny prasat v posledních týdnech a měsících neustále klesají.
Přes to všechno ale asi mají (nejen) naši chovatelé smůlu. Výkupní ceny prasat totiž klesají v celé EU, a v současné době dostávají zemědělci v zahraničí za prasata ještě méně než naši chovatelé. Nižší ceny jsou přitom v Polsku, Maďarsku, Německu, Slovensku, Belgii, Francii, Itálii, Španělsku, Litvě či Lucembursku, vyšší ceny pak v Bulharsku, Rumunsku, Švédsku, Estonsku, Lotyšsku a na Kypru. Podstatné ale je, že v bezprostředním okolí ČR dostávají za prasata zemědělci méně. A to je problém, protože kdyby se podařilo našim chovatelům vyšší ceny než ty současné opravdu vyjednat či vydemonstrovat, logicky by začali naši zpracovatelé vepřového masa, alespoň někteří, dovážet levnější surovinu ze zahraničí. ČR je mimochodem aktuálně celkem vysoko nad průměrnou cenou v EU, která činí 139,19 eur za 100 kg jatečně upravených těl (JUT), zatímco v ČR činí tato cena 150,17 eur.
Bohužel pro zemědělce, vepřové maso je také jedinou významnou zemědělskou komoditou, jejíž cena klesá na celém světě. Podle World Economic Situation ze září 2007 poklesla světová cena vepřového masa o sedm procent, z 68 centů za libru v roce 2005 na současných 63 centů za libru. Za stejné období se přitom světové ceny například sušeného mléka zvýšily o 122 procent, pšenice o 108 procent či ječmene o 95 procent.
Zpět ale k vepřovému. Specielně tuzemskou situaci ještě pro zemědělce komplikuje skutečnost, že v poslední době dost výrazně posiluje tuzemská měna. To zlevňuje dovozy čehokoli ze zahraničí, tedy i vepřové suroviny. Proti tomu nezmohou nic žádné demonstrace, které zemědělci připravují.
Naděje na oživení cen tu ale je, ale až v průběhu příštího roku. Pokud totiž bude EU striktně trvat na nulové toleranci případných příměsí geneticky modifikovaných organismů v krmivech dovážených zejména z USA, Brazílie a Argentiny, dojde k velkému propadu dodávek krmných směsí a následně ke značnému růstu cen krmiv pro hospodářská zvířata – prasata a drůbež. To by nepochybně vyvolalo v celé EU tlak na nárůst zemědělských cen. Problém je ovšem v tom, že tak se může stát evropská produkce vepřového a drůbežího cenově nekonkurenceschopná a následně může dojít k velkým propadům unijní výroby, neboť se bude dovážet více vepřového a drůbežího ze zahraničí. Generální ředitelství zemědělství v Bruselu (DG Agri) již vypracovalo analýzu možných rizik, přičemž katastrofický scénář počítá s propadem produkce vepřového v roce 2010 až o 35 procent.
Může tedy být i hůř. Jestli by přitom měli naši, ale i všichni evropští chovatelé prasat za něco demonstrovat, pak by to mělo být v Bruselu, a cílem by mělo být zejména uvolnění administrativních překážek pro dovozy krmiv a krmných směsí v roce 2008 do EU. To by fakt mělo smysl.

22. 10.

Nižší DPH nebude mít na ceny potravin vliv

Petr Havel Přečteno 4959 krát

Návrh zákona, která hodlají předložit sociální demokraté a jehož smyslem je zachovat pětiprocentní daň z přidané hodnoty u potravinářských výrobků, není nic jiného, než populistické gesto, které má demonstrativně ukázat, kdo že tu v Česku bojuje za nižší ceny potravin. Ve skutečnosti jde ale o zcela zbytečnou iniciativu, protože plánované čtyřprocentní administrativní daňové zdražení výsledné ceny potravin prakticky neovlivní. A už vůbec ne od nového roku.
Vzhledem k tomu, že se o posunu DPH o čtyři procentní body vzhůru všeobecně a dost dlouho ví, je zabudování této položky do cen potravin součástí v současné době probíhajících cenových jednání, případně je do rostoucích cen potravin promítnuta již nyní. Těžko totiž předpokládat, že by obchodníci úderem 1. ledna zdražili jídlo o čtyři procenta za situace, kdy již předtím ceny potravin narostly.
Nelze přitom zcela vyloučit, že avizovaný nárůst DPH je jedním z podpůrných signálů vedoucích k tomu, že současné nebo chtěné ceny některých potravin na našem trhu (symbolizované máslem) jsou „nadstřelené“. Kdyby se ale vliv DPH měl vyloučit zcela, musela by přijít sociálnědemokratická iniciativa mnohem dřív.
Pokud chtějí politici pro ubrždění jinak zcela reálného postupného zvyšování cen potravin v ČR skutečně něco udělat, mělo by se tak stát na základě úplně jiných principů, než je handrkování se o pár procent jedné z četných daní ovlivňujících jejich výslednou cenu. Například podporou investic do zvýšení efektivity tuzemské potravinářské produkce nebo třeba tlakem na snížení v ČR velmi vysokých nákladů spojených s porážkami jatečných zvířat.

15. 10.

Neberte nám špekáčky...

Petr Havel Přečteno 6441 krát

Že jsou různá ochranná označení potravinářských výrobků zároveň dobrým marketingovým nástrojem a zároveň omezováním obchodního a výrobního prostoru, je zřejmé už docela dlouho. Slovensko-polské uchopení ochrany masných výrobků typu špekáčky či kabanos, které chtějí registrovat jako „tradiční zaručené speciality“ (tradicional speciality guaranteed – TSG) v rámci EU, je ovšem kromě absence podnikatelské etiky mimo mísu i argumentačně.
Základním argumentem české strany, bude-li lobovat za to, aby zmíněné země evropskou ochranu zmíněných uzenářských výrobků neprosadily, by přitom měl být zejména odkaz na to, že příslušná ochrana TSG má na mysli něco zcela jiného, než hodlá Slovensko, Polsko a v jiných oblastech i další evropské země chránit. Skutečná tradiční zaručená specialita požívající ochrany by totiž měl být výrobek ryze regionálního, místního charakteru, spolupodporující rozvoj venkova a tamních pracovních příležitostí, dotvářející identitu příslušného území, který se mimo toto území nevyrábí a většinou ani neprodává. Tedy něco zcela jiného, než je potravina vyráběná po řadu let v několika zemích najednou, což je případ špekáčků a spol.
Je naprosto nesmyslné, aby byli naši výrobci v případě, pokud by Slovensko či Polsko ochranu „svých špekáčků“ prosadí, vázáni detaily konkrétní receptury, kterou by museli dodržovat. Mimo jiné proto, že by tak byl na trhu univerzální slovenský špekáček a žádný jiný. Pevně doufám, že to naši politici a úředníci v Bruselu takto chápou a že to taky takhle budou v EU vysvětlovat. Jinak bychom také časem mohli konzumovat svíčkovou podle „zavedených receptur“ eskymáků….

04. 10.

Tah proti spekulacím s půdou přinese nové křivdy

Petr Havel Přečteno 3374 krát

Zamezení spekulací s půdou zejména v pohraničních územích ČR – to je celkem povedený populistický slogan, který má dát legitimitu novele zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesnických pozemků, připravenou ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem za pomoci sociálnědemokratických a komunistických poslanců. Výsledkem ale mohou být jen další křivdy na již notně pokřiveném tuzemském trhu se zemědělskou půdou, direktivní zásah do probíhajících podmínek pro čerpání zemědělských podpor a tedy následné žaloby poškozených podnikatelů – zemědělců, na stát.
Impulsem, který uvedenou spornou legislativní iniciativu Gandaloviče odstartoval, se staly zejména dvě reportáže České televize v minulosti, které poukázaly na praktiky některých zemědělců usilujících o získání pozemků půdy tím, že při prodeji státní půdy v rámci veřejné soutěže je podáno několik cenových nabídek, z nichž nejvyšší sice výběrové řízení vyhraje, ale vítěz od možnosti nákupu půdy odstupuje a příslušný pozemek získává druhý či třetí v pořadí, což je ovšem obvykle někdo spřízněný s původním vítězem. Stát tak přichází o peníze a „spekulanti“ se dostávají k pozemkům.
Ano, tak to skutečně funguje. Problém je jen v tom, že by bylo vhodné jednak uvědomit si, že se tímto způsobem nechová jen nějaká skupina zájemců o pozemky, ale všichni, a také, proč to vlastně dělají. Reportáže ČT i četné novinové články naprosto zavádějícím způsobem konstatovaly, že se díky spekulacím nemohou dostat k pozemkům místní zemědělci, kteří na nich hospodaří. To je ovšem velmi zkreslující a v řadě případů dokonce naprosto nepravdivá teze.
Pomineme-li skutečnost, že naše legislativa pojem spekulace jako možnost získání majetku nezakazuje a například v burzovní oblasti je spekulace jedním z hlavních nástrojů k získání (ale také ztrátě) majetku, a tedy že kriminalizování pojmu spekulace je právní hloupost, zůstává to podstatné. Totiž, že uvedená forma usilování o nákup státní půdy je někdy skoro zoufalým pokusem příslušných zemědělců o tuto půdu nepřijít. Čili je to často úplně naopak, jak se v médiích říká a co si zřejmě myslí i resortní ministr.
Pronajatou státní půdu si totiž na ní hospodařící zemědělci nesmí koupit, protože jim to zakazuje zákon. Mají na ní sice předkupní právo, ale jen na 70 procent a maximálně 500 hektarů půdy, což je obecně plocha velká, avšak ne v pohraničí, kde jsou podniky obhospodařující několikatisícové plochy. Je třeba připomenout, že zmíněné omezení bylo politickým rozhodnutím, protože na velkých plochách hospodařili v 90. letech takzvaní privatizátoři bývalých státních statků, které zejména pravicově zaměření zákonodárci neměli moc v lásce.
Mezitím se ale začala i u nás uplatňovat legislativa EU, která u některých dotačních programů vyžaduje (zejména programů využívaných v pohraničí), aby se nájemce nebo vlastník pozemku, na který podpora směřuje, zavázal, že po dobu pěti let se nebude měnit ani kategorizace půdy (nelze převádět ornou půdu na travní porost nebo naopak), ale ani výměra dotované půdy. Pokud tedy nájemce půdu ve veřejných soutěžích pro sebe neuhájí, přijde i zpětně o podpory, a to ne svou vinou, ale díky zásahu státu. To je samozřejmě zásadní zásah do ekonomiky podniků – proto se o získání pronajaté půdy snaží všemi prostředky. Ingerence státu do podnikatelského prostředí je přitom zcela legitimním důvodem, proč na stát podat žalobu.
Novela zákona obsahuje ale i další rizika, ač jejich zavedení opticky a populisticky vypadá hezky – například kauce. Ačkoli mají kauce údajně ochránit malé proti velkým, povinnost zaplatit poplatky za účast v soutěži o státní pozemky ještě dále menší zemědělce znevýhodní. Další problém je, že Pozemkový fond prodává ročně tisíce různě velkých pozemků na celém území ČR, takže vybírání, evidence, případně vracení kaucí znamená další nároky na byrokracii a pokud připustíme riziko soudních sporů týkajících se skládání či vracení kaucí, pak to v důsledku znamená další prodlužování procesu prodeje státní půdy, který by jinak mohl za pár let skončit.
Novela je tedy další nepovedený zákon z dílny ministerstva zemědělství a jejím důsledkem budou v praxi další křivdy a soudní spory. Přitom by stačilo liberalizovat stávající podmínky prodeje státní půdy tak, aby si jí mohli, když na to budou mít a v soutěžích uspějí, bezezbytku koupit stávající nájemci.
A když už byla řeč o spekulacích, bylo by možná na místě položit si otázku, pro koho jsou kauce výhodné a komu je tak usnadněno dostat se v pohraničí k dosud státní zemědělské půdě. Myslím, že podnikatelé z ČR to nejspíš nebudou…..

03. 10.

Podpora našich potravin? Jen planá slova

Petr Havel Přečteno 3020 krát

Škoda, že si nevedu statistiku o tom, kolikrát vyjádřil ministr zemědělství Petr Gandalovič za tři čtvrtě roku ve své funkci oficiální podporu konzumaci tuzemských potravin, jejich prezentaci, propagaci a bezpečnosti. Byly by to nepochybně stovky vět a tisíce slov. Porovnáme-li ale slova s činy, zjistíme, že je obojí ve zcela jednoznačném rozporu.
Při sestavování rozpočtu ministerstva zemědělství na příští rok (což je ryze v gesci ministerstva, není se na koho vymlouvat) totiž Gandalovičův úřad o více než třetinu pokrátil jediný podpůrný program, ze kterého mohou naše potravinářské podniky čerpat nějaké, v zásadě minimální peníze na svůj rozvoj, konkrétně na investice do zvyšování konkurenceschopnosti, v praxi tedy například zavádění nových technologií. Jinak jsou všechny ostatní resortní programy a peníze směřované do oblasti zemědělství, případně rozvoje venkova. Nepotravinářské programy přitom tvoří v sumě peněz směrovaných na podnikatele v gesci ministerstva 99 procent, potravináři tak mohli letos stejně „ukousnout“ jen zhruba procento dotací – a v příštím roce už ani to ne.
Pokud se týká prezentace tuzemských potravinářských výrobků v rámci programu Klasa, pak na tyto účely zatím ministerstvo dokonce nepočítá ani s korunou. Pokud to takhle zůstane, bude podpora potravinářství v ČR v příštím roce v porovnání s letoškem zhruba na třetině již tak zcela nepatrných finančních prostředků, které by jim měly pomoci prosadit se v opravdu tvrdé celosvětové konkurenci výrobců potravin. Třeba se něco změní, ale již jenom základní signál týkající se (ne)podpory potravinářství v ČR je výmluvný. A je strategickou ekonomickou i politickou chybou.
Aby to bylo úplně jasné: Zatím navrhovaný rozpočet ministerstva zemědělství fakticky říká, že vhodnější je výrazně „očesat“ již tak očesané podpory potravinářství, jen aby zbylo co nejvíc na podpory zemědělství a aby tak bylo možné minimalizovat protesty Agrární komory ČR, které se ministr zemědělství prostě bojí. Skutečností ale je, že v minulých letech k tak výrazné redukci potravinářských podpor ve prospěch zemědělců nesáhl žádný sociálnědemokratický ministr. To o něčem vypovídá.
Je přitom nasnadě, že v oblasti agropotravinářského byznysu se skutečný konkurenční boj neodehrává v produkci zemědělských surovin, ale na trhu finálních potravinářských výrobků. Jinými slovy, pokud nebude ČR alespoň nějakou formou adekvátní podporám potravinářství v zahraničí pomáhat svým zpracovatelům zemědělských surovin (potravinářům), znevýhodní je tím oproti zahraniční konkurenci, sníží tak jejich možnosti uplatnění na trhu a v důsledku tím i sníží odbytové možnosti zemědělců. Jde přitom „jen“ o pár set milionů korun, zatímco zemědělci s pokrácením dotací i bez něj budou čerpat desítky miliard.
Mimochodem, příslušný seškrtaný potravinářský program v příštím roce skončí. Respektive nemusel by, kdyby měl někdo z našich vyjednavačů v Bruselu vůli o pokračování podpory konkurenceschopnosti jednat. Jenže to tak nevypadá.
V rámci postupně spouštěného Programu rozvoje venkova nicméně malé tuzemské potravinářské podniky mohou na podpory dosáhnout. Což je také hlavní argument ministerstva pro redukci potravinářských podpor. Trochu to ale kulhá. Při vší úctě k regionálním (malým) výrobcům je těžko představitelné, že by právě oni mohli čelit nadnárodním potravinářským firmám. A když k tomu ještě připočteme, že návrh rozpočtu ministerstva nepočítá zatím s žádnými penězi na propagaci, nebudou výrobky regionálních výrobců ani vidět. No, taky to mohou zaplatit kraje….

Archiv článků: říjen 2007