Přesnější by bylo říci, „Kacířské eseje“ Jana Patočky jsou už potřetí k dostání na pultech českých knihkupců. Před listopadem 89 totiž neřízeně vycházely samizdatem a vytištěny byly také v Mnichově. Zřejmě jde o knihu, která má ze všech samizdatů nejlepší ohlas. Byla dokončena v roce 1975 a od té doby ji přeložili do norštiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, španělštiny, polštiny, bulharštiny, angličtiny, maďarštiny, litevštiny, švédštiny, japonštiny, ruštiny. Prozatím. Důvodem je, že má stále co říct.
Jak se postavit k nové epizodě v případu vicepremiéra Jiřího Čunka?
Na jedné straně jde o důležitou věc. Když stát, který Čunek spoluřídí, vymění státního zástupce i vyšetřovatele ve chvíli, kdy má být vicepremiér obviněn, lze se oprávněně obávat, že výkonná moc ovlivňuje moc soudní.
Na druhé straně, vyjádřit se k případu Čunek jakýmkoli způsobem, znamená přidat se na některou s rozvaděných stran – k vládě nebo k opozici.
Vyhnul jsem se nebezpečí, že budu označen za přívržence té či oné strany tím, že se omezím na citace z odborné studie.