Petr Minařík

29. 12.

Pán Kali

Petr Minařík Přečteno 7718 krát

Včera přinesly Lidové noviny rozhovor se Slovákem. Budiž. Jmenuje se Milan Kňažko a chce být prezidentem. Budiž. Chápu noviny, že chtějí oslovit čtenáře o svátečním čase něčím exotickým, a tak se obrátí k Východu. Mimoto Kňažka u nás každý zná, protože hrál s Vladimírem Menšíkem ve filmové sáze o alkoholismu. Když už nemůže být prezidentem v Česku Menšík, což by byla nejrozumnější lidová volba, pak ať je u sousedů aspoň Kňažko.

Proti Kňažkovi nelze nic namítat, stejně jako proti Vladimíru Menšíkovi. Oba měli své potíže, které řešili různými způsoby. Ovšem na Slovensku žijí opravdu zajímavé osobnosti. Rozhovory s nimi však pro noviny nemají smysl. Sice jsou mezi nimi alkoholici, dokonce notoričtí, abstinenti i vyléčení (Slovensko není jednotvárná země, už vůbec ne jen Bratislava, jak si občas myslíme), ale nehráli v tolika českých filmech a slovenské televizní pondělky si už nikdo nepamatuje.

Koloman Kertész Bagala tuším nehrál nikdy v ničem. Nemá na to figuru, hlas ani talent. Jako každý tlouštík mi byl na Frankfurtském knižním veletrhu, kde jsme se potkali před patnácti lety, sympatický. A to jsem neměl zdání, že za ohromující postavou je ještě větší srdce. Pán Kali, jak mu říkám já – aby to znělo důstojněji než obyčejné „Kali“, jak na něj volají všichni slovenští spisovatelé, literární kritičky a pracovníci kulturních referátů –, je nesnadno uchopitelná figura. Dokázal něco, o čem se nám v Česku může jen zdát.

Přes zřejmé handicapy své nelehké povahy (je občas hádavým a samolibým) vydává od devadesátých let původní slovenskou literaturu. Jen tu! Žádné překlady s granty od západních institutů. Nejen vydává, ale taky objevuje. Pořádá nejrůznější soutěže a tragikomicky objíždí nejrůznější kouty Slovenska, aby propagoval neprodejnou, totiž skutečně národní kulturu. Když herec Milan Kňažko, budiž mu sláva věčná, seděl v Mečiarově vládě, pán Kali budoval národní kulturu, kterou ta vláda tak vehementně prosazovala, až ji málem zničila. Z tohoto úhlu pohledu je pán Kali největším slovenským nacionalistou, aniž si to uvědomuje.

I v Česku máme záslužné nakladatele původní české literatury. Nikdo z nich ale nemá ten primát pána Kaliho. Pluháček-Reiner, který byl tomuto osudu nejblíže, zběhl k vlastní tvorbě a ostatní jdou příliš doširoka. Což je správně. Nikdo z nich nemusel budovat a hájit to co bodrý muž původem z Levic. Na úrodu našich písmáků nás tu bylo vícero. Bez pána Kaliho by slovenská literatura nebyla, čím je.

Kdyby Milan Kňažko chtěl být doopravdy prezidentem, zavolal by si pána Kaliho, aby mu donesl své knihy, aby si v nich o tom Slovensku přečetl. Pak by sestavil program, jejž by ani Fico nerozstřílel. Ale třeba to už Milan Kňažko udělal a v programu se odrazí Slovensko podle Bally, Mitany, Slobody a Vilikovského. I my za řekou Moravou budeme takový program číst pozorně.

A nyní přímo k věci. Pán Kali jako každý slušný člověk, co se dal na podnikání, krachuje. Pro zisk žijí jen muži bez charakteru. Rozčiluje se – jako každý správný muž, který nechápe svoji omylnost a chybí mu soudnost –, jak je to možné. Kope kolem sebe a všechny obviňuje. Je to sympatické, myslí i na druhé. Jako poslední záchranu vymyslel obchodně naivní akci, aby si každý Slovák koupil deset knih z jeho vydavatelského podniku. Jednu za pět, dokupy za 50 eur, což je po eskapádě ČNB přibližně 1400 Kč.

Milí spoluobčané, prezidenta Slovenska si zvolit nemůžeme, jednoho máme a bohatě to dostačuje, o našich tzv. sousedech však můžeme vědět více než „vládce“ Grassalkovičova paláce. Stačí si přečíst deset knihy. Navrhuji vám proto, abyste tak učinili a knihy zakoupili. Jako vydavatel překladů ze slovenštiny do češtiny vlastně budu největší obětí tohoto „byznysu roku“; ale já to nepoznám a vám to pomůže. Objednávejte, pán Kali je furiant a uvolil se dát vám šanci na jeho záchranu do posledního dne letošního roku: www.literarnyklub.sk

06. 12.

Vážený pane Babiši

Petr Minařík Přečteno 9049 krát

Vážený pane Babiši,

velmi se omlouvám, že ruším v adventním čase, i to sestavování vlády Vám jistě bere hodně energie. Ale co už, šel jste do politiky, tak Vás jen tak nějaké psaní nemůže zaskočit. Budu ovšem stručný.

Píši ve věci, která mě v noci napadla, když umřel Mandela. Jde o internetový Deník Referendum. Asi to neznáte, což není Vaše chyba, je to menšinová záležitost. Píší tam levičáci, někteří i sympatičtí, jiní méně. Ale celkově kultivovaně, až na pár nešťastných případů. Jsou to takové noviny, ale jen na internetu, kterým někteří okázale říkají levicový Respekt.

To není fér k Respektu ani Deníku Referendum. Respekt má profesionální zázemí, lidi placené za psaní textů a celou řadu vlivných podporovatelů. I Deník Referendum má podporovatele, ale buď zcela nevlivné, anebo i vlivné, ale zase k ničemu v praktických otázkách (například Jiří Dienstbier, Vladimír Špidla atp.). Ale co je to zač Deník Referendum, Vám můžou lidi z podniku zjistit (stačí, když na internetu zadají www.denikreferendum.cz).

Myslím si, že přes všechnu kritiku, kterou bych tu na Deník Referendum mohl snést, je to nesmírně důležité místo pro názory. Ono je nejdůležitější pro samu českou levici, rozumějte pro sociální demokraty, ale ti toho nedbají a svoji tribunu nepodporují. Sám je asi teď znáte lépe, ze všech těch jednání; ti chytřejší jsou oportunisté, hloupější jsou naloženi v bazénku. Platforma pro dialog je jim na obtíž.

A možná se v tom ani my dva neshodneme, ale zkuste mi věřit, že pro demokracii, kterou Vy asi drobně pohrdáte, protože v práci Vám to šlo zatím bez ní, je dialog nesmírně důležitý. Pracovitost ano, ale v ní není všechno.

Deník Referendum řídí Jakub Patočka, nebudete ho znát, je z Brna a řídil už leccos. Vždy heroicky a neúspěšně. A Deník Referendum, kterému dává všechno, se topí v dluzích, zase. Možná je to vina toho Patočky, ale jiný to řízení nechce. A přitom nejde o mnoho, skoro se to před Vámi ostýchám vyslovit, ale na činnost a provoz jim schází asi půl milionu. Korun, samozřejmě!

Už asi víte, že Vám píšu o peníze pro Deník Referendum. Patočka ani nikdo od nich o tom neví (budou se zlobit). Dokonce když jsem navrhoval na jejich narozeninovém večírku (který byl tak skromný, že skoro nikdo nedorazil), aby o podporu poprosili kolegy z pravicových médií, kteří jistě něco v zásobě mají a hlavně jsou ti nejbližší, totiž oponenti, byl jsem odmítnut. Patočka prý nechce být nikomu zavázán. To je směšné! Ale není to jediná jeho chyba. Hádá se s kdekým, vede dětinské spory. Kultivovaně a elegantně mi vyčítal podporu Lišky i Bursíka, naštěstí pro mě se rozkmotřili i tito dva, takže jsem z debaty mohl dát, jak říkáváte u Vás na podniku - EXIT.

S kolegou Břetislavem Rychlíkem (kdybyste něco potřeboval v televizi, tak mám na něj mobil) si často můžeme nad Patočkou ukroutit hlavu. Přesto si myslím a tvrdím, že Deník Referendum by tu měl být, že je nesmírně důležitý.

A proč o peníze píšu Vám? Předně je známo, že určitými prostředky disponujete. Pak jste si v poslední době koupil nějaké noviny, říkal jsem si, že pro tuto oblast máte slabost, a pak a hlavně mne napadlo, že tomu budete rozumět. Že když děláte velký business a říkáte, že teď Vám jde o všeobecné blaho, tak Vám věřím - jen si myslím, že to nejde prosadit bez té politiky, tady zase pro změnu sdílím názor Klause (z toho by se jeden zbláznil) a Baťa má dělat boty -, ale nejspíš máte racionální úsudek. A tak Vám, stejně jako mně té noci, kdy umřel Mandela, což se ale dlouho dalo čekat, musí dojít, že oponenty je třeba si pěstovat. Dokonce bych šel někdy tak daleko, že by ČEZ platil všechny ty kluky a děvčata, co proti němu protestují, protože je drží v pohotovosti, cvičí jim argumenty a ČEZ je díky nim lepší a lepší.

Mohl jsem napsat panu Bakalovi, který rovněž podniká v tiskovém průmyslu. Ale má v sobě takovou divnou nadřazenost a nelidskost (intuitivně). Vy i tím ušpiněním zpřed listopadu 89, z něhož se sympaticky nevymlouváte, působíte nějak věrohodně, však si to myslí i kolem 20 procent voličů. Kellnera nikdy nikdo neviděl a jiné miliardáře neznám. Milionářů kolem je hodně, ale znáte to, jednou nahoře, podruhé dole, to není ta správná volnost pro principy.

Byl bych rád, abyste Deníku Referendum pomohl. Nejen proto, aby Vratislav Dostál (jejich redaktor), který má ženu a děti, mohl žít kultivovaný rodinný život, taky levičáci prahnou po konzervativních hodnotách, ne že ne. Mluvil jsem o půl milionu, ale milion by byl pochopitelně lepší, víc by je to rozmazlilo.

Narozdíl od ostatních médií, která jste v poslední době koupil anebo hodláte koupit, je jistota, že Váš příspěvek nebude zneužit ve Váš prospěch. Nepíšou o Vás pěkně, ale to skoro o nikom. Číslo účtu mají na webu a snad by byli schopni zařídit i nějakou darovací smlouvu, aby se to dalo před koncem roku odepsat z daní. Ale to se raději přeptejte v Agrofertu, tam s tím budou mít větší zkušenosti, třeba i maketku takové smlouvy.

Přeji Vám zdar v jednáních o koalici, i když vím, že si tam nejspíš žádné kamarády nenajdete, ale zkuste to, jinak se budete mezi nimi cítit příliš opuštěně. A těším se, že najdete pro mou prosbu pochopení. Adresu na Vás nemám, publikuji na Aktuálně.cz, kde Vás na to třeba upozorní, a poštou posílám na adresu Poslanecké sněmovny a do Agrofertu, raději ne do vlastních rukou, protože by Vás pošťák nemusel zastihnout a zbytečně byste pro to musel chodit na poštu.

Srdečně

Petr Minařík

P.S.: Musím sdělit, že jsem ve střetu zájmů, neboť do Deníku Referendum píšu. Ale jsou to texty bez významu, názory se proměňují tam a zpět, hlavu patu to nemá a drží mě tam jen z podivné brněnské solidarity. Samozřejmě od nich nepobírám žádné peníze a nemíním na tom nic měnit, ani kdybyste se rozhodl pro obnos zásadnější než existenčně nutný, jejž jsem formuloval výše.

Archiv článků: prosinec 2013

Pán Kali

Vážený pane Babiši

Blogeři abecedně