Pandemie koronaviru změnila mnohé. Když před časem přišla média s informací, že se v nejzasaženějších oblastech Itálie trojnásobně zvýšila úmrtnost proti běžnému období, nebylo moc čemu se divit. Životní rituály naruby, stres a přetížené zdravotnictví se mohly podepsat na zdravotním stavu i těch jedinců, kteří neonemocněli koronavirem. Podobné statistiky přišly o něco později i z Británie. Ve Švédsku má zase pandemie přímo na svědomí už přes 3 500 životů ve věkové skupině nad 80 let, a to v populaci, která je velikostí srovnatelná s českou, byť proslulá dlouhověkostí.
Bylo nebylo, v carství dalekém mnohými bájemi a tajemstvími opředeném, narodil se jednou jeden málčik. Pojmenovali ho Váňa. V chaloupce bez mámočky vyrůstal, s pápou Stěpanem políčko obdělával. Když se z něj mládenec stal, na vojnu do světa se dal. Svým pánům věrně celý život sloužil a jejich moc a slávu až za sedmero hor a řek rozšířil. S německými rytíři své síly poměřil, ubohé syny Izraele ze smrtelného zajetí vysvobodil, i v českých luzích a hájích a na uherských polích se bil, velkou pověst si všude vydobyl. A když umřel a do hrobu ho dávali, ta pověst se tam nevešla a na světě zůstala dodnes. A my nevíme, co s ní.
Že irácké politice dominovaly proíránské síly a že Írán hrál mnohdy rozhodující roli ve jmenování nejvyšších iráckých politických postů je konstanta známá každému, kdo se o tento region někdy zajímal, nicméně nejposlednější vývoj ukazuje, že se tato situace nejspíš právě teď mění.
Plánovaná izraelská anexe palestinských území minulý týden rozčeřila vody českého politického rybníku. Politická přestřelka, kterou vyvolal článek ministra zahraničí Tomáše Petříčka a jeho dvou předchůdců, se však vyznačovala tím, jak málo se v ní diskutovalo o samotném tématu jejich článku: potenciální anexi a jejích očekávaných dopadech. Podívejme se tedy hlouběji na faktickou stránku věci, včetně aspektů, které by měly nejvíc zajímat různé české názorové a politické proudy.
Živá diskuze, kterou vyvolal článek Tomáše Petříčka, Lubomíra Zaorálka a Karla Schwarzenberga na téma zvažované anexe části území Západního břehu vyjevila míru ideologizace současné diskuse o české zahraniční politice včetně snahy o naprostou depolitizaci vztahů s Izraelem. Zároveň ale ukázala i chuť ji překonat a nahlédnout tuto problematiku v širších souvislostech.