Čtyři tisíce, pět tisíc, šest tisíc. Vládní politici se přou o výši jednorázového příspěvku důchodcům, který si pracovně nazvali rouškovné. Padají i návrhy, aby částka nebyla vyplacena najednou, ale rozprostřena do dvanácti měsíců. Z pohledu jednotlivých aktérů zdánlivé pře může jít i o to, kdo se nakonec vpasuje do role Ježíška, který bude moci veřejnosti oznámit, že právě jeho návrh prošel (výsledek je ovšem celkem předvídatelný). Z pohledu celkové strategie populistické vlády ovšem existuje podstatně důležitější aspekt této hry: čím víc se diskutuje o parametrech navrhované dávky, tím víc se odvrací pozornost veřejnosti od otázky, zda vůbec dává tento výdaj státní kasy, čítající 10 až 20 miliard, ekonomický smysl.
Krátce zazvoním na zvonek cihlového domu. Jsem ve Worthingu na jihu Anglie. Stačil jsem si nasadit křiklavě fialové rukavice, nazelenalou roušku a bílou plastikovou zástěru. Nedivil bych se, kdyby mě náhodný kolemjdoucí zaměnil za kuchaře fastfoodového řetězce, nemocničního uklízeče nebo ztraceného laboranta. Přestože vláda Velké Británie zprvu otálela se zavedením karanténních opatření, od června musí všichni zdravotníci v přímém kontaktu s nemocnými nosit ochranné vybavení. Již patnáctým rokem každoročně v létě obnovuji svoji britskou lékařskou licenci a několik týdnů zastupuji své kolegy psychiatry na pozici konzultanta státního zdravotnictví. Letos se připojuji k mužstvu krizového týmu, jehož spádová oblast pokrývá pobřeží Západního Sussexu. Přesvědčil jsem se, že si patnáct zkušených psychiatrických sester/bratrů a sociálních pracovníků samostatně poradí s většinou krizových situací. U složitých a nejasných duševních stavů nebo při vážné hrozbě sebevraždy vysílají do terénu lékaře, který za nemocným vyráží svým autem. Čeká se ode mne, že posoudím, zda se krize ještě dá zvládnout doma s podporou krizového týmu, nebo je přijetí do nemocnice nevyhnutelné. Vyparáděný teď stojím před dveřmi padesátileté Lisy a na polední obloze nezvykle teplého léta pokřikují rackové chechtaví.
Koronerv představil návrh investic, které „mají postavit Česko zpátky na nohy“; jde v něm o „budování moderní ekonomiky“ a je potřeba „investovat chytře“. Ale: mohou být chytré investice a moderní ekonomika postavené na hloupých a zastaralých nápadech?
Snížením jízdného na 10 korun na den se v roce 2015 stala MHD dostupnější. Auty ucpaná Praha nyní potřebuje hledání dalších řešení. Hlavní město marně roky čeká na systém sdílených kol.