Od roku 2024 mají učitelé pobírat nejméně 1,4násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v ČR za předminulý rok. V roce 2021 dosáhla průměrná mzda 37 839 Kč. Pokud by novela platila již pro příští rok, nejnižší možná učitelská mzda by byla 52 974 Kč. Zcela vážně lze učitelům pogratulovat. Jejich práce je důležitá, namáhavá a dlouhou dobu byla podceňovaná. Následující text využívá učitelský plat jen jako příklad pro srovnání s platy na Univerzitě Karlově (UK). Smyslem textu je výzva k nápravě situace na UK, nikoli snaha ublížit učitelům.


Zajímavé totiž je, že učitelé tak budou brát více než profesoři hned na šesti fakultách Univerzity Karlovy (počítáno dle mediánu profesorských platů). Připomínám, že profesor je nejvyšší akademická hodnost a docenti, odborní asistenti, asistenti a lektoři mají plat ještě nižší. Medián profesorského platu, tj. platu na nejvyšší možné akademické pozici, byl v roce 2021 na Husitské teologické fakultě 34 646 Kč, na Evangelické teologické fakultě 47 050 Kč, na Filozofické fakultě 47 473 Kč, na Katolické teologické fakultě 48 322 Kč, na Pedagogické fakultě 50 409 Kč na Fakultě tělesné výchovy a sportu 50 958 Kč.

Mzdové rozdíly na UK, krok první
Takto tristní situace však není na celé univerzitě, protože mzdy na stejných pozicích jsou na jiných fakultách mnohdy až dvojnásobné.



Skutečnost, že se mzdy mezi fakultami liší, není překvapivá. Znepokojivá je výše tohoto rozdílu, která může být i v rozporu se zákonem. Nedávno Ústavní soud rozhodl, že rozdíl „pouhých“ 3 500 Kč v platu na stejné pozici u jednoho zaměstnavatele není v souladu se zákoníkem práce. Nález Ústavního soudu říká, že „dle § 110 odst. 1 zák. práce přísluší za stejnou práci všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda. Dle § 110 odst. 2 zák. práce se stejnou prací rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, přičemž od shodných kritérií se dle § 109 odst. 4 zák. práce odvíjí také výše poskytované mzdy.“ Důležité je, že i tento výklad umožňuje více odměňovat výkonnější zaměstnance a ocenit kvalitu práce.

Hodnocení fakult na UK
Je rozdíl ve mzdách dán pracovní výkonností a výsledky práce? Univerzita Karlova, která je výzkumnou univerzitou, dlouho postrádala jakékoli hodnocení své stěžejní činnosti, výzkumu. V roce 2018 bylo přijato opatření rektora s názvem „Strategie hodnocení tvůrčí činnosti na Univerzitě Karlově“, které o dva roky později přineslo plody v komplexním hodnocení úrovně vědy a výzkumu na jednotlivých fakultách UK (přehledné shrnutí i zde). Výsledky hodnocení, k nimž dospěly panely zahraničních odborníků, byly natolik překvapivé, že o nich univerzita od okamžiku jejich zveřejnění raději nehovoří. Zde jsou „známky“, které jednotlivé fakulty obdržely (nutno poznamenat, že čestné první místo s hodnocením A obdrželo výzkumné centrum CERGE, které ve srovnání fakult ponechávám i s jinými menšími centry stranou):



Je zřejmé, že výše platů na jednotlivých fakultách mnohdy neodpovídají výsledkům hodnocení vědy a výzkumu na těchto fakultách. Hodnocení de facto dělí fakulty do tří skupin s nešťastnou Husitskou teologickou fakultou na chvostu. První dvě skupiny mají pět míst, třetí skupina šest míst. Pokud do stejně početných skupin rozdělíme graf s mediánem platů výše (a pro přehlednost zůstaneme jen u profesorských platů), zjistíme, že pouze sedm fakult je v obou případech ve stejné skupině, tj. velmi hrubě řečeno, umístění v pořadí dle výše platu odpovídá jejich umístění ve skupině v hodnocení vědy a výzkumu. Například medián mzdy profesora na Filozofické fakultě, která je hodnocena jako jedna z pěti nejlepších fakult na UK, je téměř dvakrát nižší než medián mzdy profesora na Lékařské fakultě v Hradci Králové či na Fakultě sociálních věd, jejichž hodnocení nedopadlo tak úplně dobře. Mzdy na stejných pozicích se mezi stejně hodnocenými fakultami liší mnohdy o desítky tisíc.

Mzdové rozdíly na UK, krok druhý
Ale ani tak by tyto rozdíly nemusely být důvodem pro oprávněnou stížnost na neférové rozdělování prostředků na UK. Mzdové prostředky na dané fakultě jsou totiž složené, opět hrubě řečeno, ze složky interní (kterou poskytuje UK) a externí (což jsou granty, projekty a další finance mimo UK). Vysoké platy ne zcela odpovídající kvalitě vědy a výzkumu na dané fakultě tak mohou být dané schopností fakulty sehnat si externí zdroje. Naopak nízké platy na dobře hodnocené fakultě mohou být důsledkem neschopnosti dané fakulty zajistit si jiné, externí zdroje financování.

Tato úvaha má na první pohled dva problémy. Za prvé, i kdyby výši mzdy určovala schopnost zajistit si externí zdroje, není důstojné a normální, aby profesor na Univerzitě Karlově pobíral de facto průměrnou mzdu v daném regionu, to je univerzitní ostuda. Za druhé, i když to není nemožné, bylo by dosti zvláštní, kdyby v hodnocení vědy a výzkumu neuspěla fakulta, která by zároveň byla velmi schopná v získávání projektů a grantů od externích institucí. Ale nechme tyto obecné problémy stranou a vraťme se k hypotéze, že za rozdílem v platech stojí především schopnost sehnat externí zdroje a vnitrouniverzitní rozdělování peněz je v pořádku.

Podívejme se na podíl externího financování ve mzdách na jednotlivých fakultách.



V této tabulce je zachované pořadí fakult, které známe z výše uvedeného přehledu mediánu mezd. Fakulty s vyššími mediány mají zpravidla také vyšší podíl externích zdrojů. Externí zdroje nemůžou zdaleka vysvětlit všechny rozdíly ve mzdách na jednotlivých fakultách. Největší rozdíly v podílu externích zdrojů jsou okolo 30 %, největší rozdíly ve výši platů (viz mediány výše) jsou okolo 100%. Podívejme se, jaké existují vztahy mezi jednotlivými fakultami, když graficky znázorníme medián profesorské mzdy a podíl externích zdrojů na platech.



Fakulty, které jsou přibližně v jedné horizontální linii, mají podobný podíl externích prostředků ve mzdách. Vidíme však, že například Filozofická fakulta (FF) má vyšší podíl externích prostředků než Lékařské fakulty v Plzni a Hradci Králové či Fakulta humanitních studií, medián profesorské mzdy na FF UK je však mnohem nižší. Přibližně stejná vertikální linie pak ukazuje na podobný medián profesorské mzdy a opět se ukazuje, že u podobných mezd (FF, ETF, PedF, KTF a FTVS na straně jedné a 1.LF, LFP, FHS a LFHK) je poměrně velké rozpětí podílu externích prostředků ve mzdách.



Pokud odečteme externí zdroje, zjistíme, že radikální mzdová nerovnost na stejných pracovních pozicích na jednotlivých fakultách UK nemizí. Dojde ke drobnému snížení míry nerovnosti, ale i tak stále platí, že rozdíly zůstávají až dvojnásobné. Zásadní rozdíl ve mzdách na stejných pracovních pozicích v rámci Univerzity Karlovy není dán schopností fakult zajistit si externí financování, ale je zakotven v samotném interním univerzitním rozdělování peněz na fakulty.

Kde se tyto rozdíly vzaly?
Kde hledat důvody pro tyto radikální rozdíly? Ukazuje se, že jedním z podstatných důvodů rozdílů v platech jsou tzv. koeficienty ekonomické náročnosti studia (KEN). Financování vysokých škol stále do značné míry vychází z počtu studentů v jednotlivých programech, kterým jsou přiřazeny tyto koeficienty. Na jednoho studenta v oboru ohodnoceném koeficientem 2 tedy univerzita dostane dvojnásobek toho, co na studenta v oboru s koeficientem 1. Lékařské a přírodovědní obory, matematika, fyzika, biochemie či farmacie mají koeficienty v rozpětí 2,25 až 2,80. Humanitní a společenské obory pak 1,00 (v několika málo výjimkách) 1,20. Tato čísla pak až na dvě výjimky (FSV na straně jedné a FTVS na straně druhé) odpovídají i rozdílu ve mzdách na jednotlivých fakultách. Důvodem rozdílu v ekonomické náročnosti studia měly být – nepřekvapivě – různé náklady studia na jednotlivých oborech. Z výše uvedených údajů se však ukazuje, že rozdíl v příjmech fakult, který je dán koeficientem ekonomické náročnosti studia, se zobrazí v rozdílné výši mezd bez ohledu například na kvalitu výzkumu na jednotlivých fakultách.

Zároveň je z výše uvedených čísel patrné, že Filozofická fakulta (na které přednáším) zaujímá specifické místo: třetí nejnižší medián profesorských mezd na UK (podobně i další akademické pozice), nadprůměrný podíl externích financí (24 % v roce 2021) a výrazný úspěch v hodnocení (spolu s FaF, MFF, PřF, 1.LF hodnocena B+). Vysvětlení tohoto specifika je podle mne třeba hledat v oborech na FF vyučovaných a jejich počtu. Na FF je dle výroční zprávy UK akreditováno 254 oborů. Například blízkovýchodní a asijské jazyky či ukrajinština jsou možná strategické obory vzhledem k potřebám státu, ale žádný z nich nelze vyučovat stovky studentů. Stejně tak dějiny umění nebo knihovnictví jsou potřeba pro zachovávání kulturního dědictví, ale opět nedává smysl přednášet je pro stovky posluchačů. Pro udržení těchto oborů jsou ale potřeba odborníci, badatelé, přednášející – a pro ně jsou potřeba peníze na jejich mzdy.

Univerzita Karlova neexistuje
Jak je tedy taková mzdová nerovnost možná? Jak jsme viděli, Ústavní soud označil za nezákonné i mnohem menší rozdíly bez opory v pracovní výkonnosti. Proč univerzita rozděluje prostředky tak neférově, že platy na stejných pracovních pozicích se na jednotlivých fakultách liší až dvojnásobně, aniž by zohledňovaly například kvalitu daného pracoviště?

Koeficient ekonomické náročnosti studia je však jen jedním z parametrů univerzitního financování a vedení univerzity má i jiné nástroje, jak peníze uvnitř univerzity rozdělovat. KEN však ve financování fakult stále hraje určující roli. Úspěšnost Filozofické fakulty svědčí o tom, že i na tzv. malých oborech lze odvádět kvalitní akademickou práci. UK přitom dává jasně najevo, že tyto malé obory (včetně strategických oborů vzdělávajících studenty např. v jazycích potřebných pro diplomacii, obchod či obecně kulturní rozhled společnosti) financovat neumí a vposled nechce.

Posledních sedmnáct let vedou Univerzitu Karlovu zástupci medicínských oborů, profesoři na některé z lékařských fakult. To je dáno demokratickou strukturou autonomního rozhodování univerzity, kdy má každá ze sedmnácti fakult stejný počet hlasů v akademickém senátu (univerzitním parlamentu). Lékařských fakult je pět, k tomu připočtěte Farmaceutickou fakultu a je jasné, že jde o silný blok v univerzitním rozhodování. Zároveň některé fakulty na možnost usměrňovat vývoj univerzity rezignovaly. V posledních několika rektorských volbách byl protikandidátem medika vždy jen kandidát Filozofické fakulty anebo kandidát Filozofickou fakultou vybraný a podporovaný. Rezignaci matfyzu, práv či přírodovědy lze pochopit: jsou to úspěšné fakulty, jejichž snahou je, aby je rektorát univerzity především nechal dělat to, co dobře dělají, a moc se jim do ničeho nemíchal, a zároveň si jsou schopné sehnat dodatečné prostředky z projektů (MFF, PřF) či soukromých praxí akademiků (PF).

Tato situace je dnes velmi problematická. Akademici na chudších fakultách si shání druhé zaměstnání (pokud už je nemají), takže budou mít méně času a energie na práci pro UK. Tyto fakulty pak nedokážou konkurovat na trhu práce a přilákat mladé schopné zaměstnance (kdo dnes půjde s doktorským titulem pracovat na plný úvazek za, řekněme, třicet pět tisíc hrubého). Hlavně ale Univerzita Karlova přestává existovat jako univerzitní instituce. Pro jedny je to dojná kráva, pro druhé zbytečná obtíž, a pro další zdroj frustrace a rezignace založené na institucionalizované nespravedlnosti.

Jakub Jirsa
Autor přednáší na FF UK



Poznámky:

(1) Medián je hodnota, která dělí řadu vzestupně seřazených výsledků na dvě stejně početné poloviny. Platí, že nejméně 50 % hodnot je menších nebo rovných a nejméně 50 % hodnot je větších nebo rovných mediánu. Základní výhodou mediánu jako statistického ukazatele je fakt, že není ovlivněn extrémními hodnotami. Např. u souboru {1,2,2,3,9} je medián roven dvěma, což je zřetelně vhodnější míra polohy než aritmetický průměr, který je zde roven 3,4. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Medi%C3%A1n

(2) Druhá v pořadí PřF má 181 oborů a třetí PedF „jen“ 121 oborů; na opačné straně počtu oborů je ETF s 25 obory a HTF s PF, které mají shodně 31 oborů, 3.LF pak třeba 37.