Polský humorista Stanislaw Jerzy Lec, jehož povídky a eseje byly osvěžením v dobách reálného socialismu, kdysi sepsal řadu návodů ve stylu „how to be“ a mě mezi nimi zaujala cesta k Nobelově ceně. Ta začínala konkrétním doporučením: koupíme dvě láhve vodky a pozveme Nobelovu neteř do Varšavy.
Řád Bílého lva lze jednak koupit na Aukro, jak jsem se právě přesvědčil. Ale to stojí peníze a navíc k němu nedostanete večeři. K tomu, abyste ho dostali zadarmo, navíc s novým prezidentským heslem PRAVDA VYDĚSÍ, musíte mít známosti.
Soudruh Grospič, zákonodárce, nás ve vysílání ČRo seznámil se svým názorem, že v roce 1968 se nejednalo o okupaci, ale o tragický omyl.
Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. V přepisování dějepisu jsme mistry a věřím, že ti, kdož podstrkovali různé varianty společné minulosti od konce čtyřicátých let nám – tehdy školákům a posléze dorostencům – v projevech, novinách a učebnicích, měli dost bystré učedníky, kteří nám dnes předvádějí za cizí peníze i z vlastní blbosti, co všechno se stalo a co se naopak nestalo.
Příslušníci indické kasty nedotknutelných smrdí výkaly. Naši nedotknutelní také, ale na rozdíl od těch indických nám chtějí poroučet.
Povídá pan Khon: Tak jsem se doslechl, že nejlepší kšefty v Moskvě jdou s myším olejem. Že se prodává v baráku s firmou MAUS OLEUM, před kterým je na náměstí nejdelší fronta. Rozjel jsem se tam, podmázl ty u vchodu, abych tu frontu nemusel vystát a když jsem vešel dovnitř, ten prodavač ležel na pultu a spal.
Tak to jsme neměli, když jsme z materiálních (nikoliv z ideových) důvodů stáli před třiceti roky na Favorita před Bílou labutí a kolem se hromadily Trabanty východních Němců prchajících přes zeď západoněmeckého vyslanectví za svobodou a nad tím zněl sladkobolný zpěv Karla Gotta.
Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení.
Ani svině ne, ač to právem nazýváme svinstvem.
Je smutné, že umřel člověk, kterého mnozí lidé měli rádi, který rozdával pozitivní stimuly v dobách klidných i v dobách zlých a je pochopitelné, že smutek je přirozenou reakcí na tuhle ztrátu.