Mají někteří lidé nadpřirozené schopnosti? Seznamte se s člověkem, který dal lidstvu na tuto odvěkou otázku překvapivě jasnou a přesvědčivou odpověď.

Nadpřirozené jevy můžeme definovat jako objektivní, pozorovatelné fenomény, které odporují zdravému rozumu a nelze je nijak racionálně ani vědecky vysvětlit. Nadpřirozené schopnosti lze tedy chápat jako konání zázraků člověkem — uplatnění nadpřirozena v objektivní realitě.

Věříte, že někteří lidé jsou schopni telepatie, tedy přímého spojení myslí na velkou vzdálenost?
Věříte, že někteří lidé jsou jasnozřiví a mohou vnitřním zrakem přečíst obsah zapečetěné obálky? Věříte, že někteří lidé mohou levitovat bez jakékoli opory metr nad zemí?
Věříte, že někteří lidé mohou žít několik let bez jídla, jako to o sobě tvrdí brethariáni?
Věříte, že někteří lidé dovedou ohýbat myslí lžíce a kovové pruty?

Pokud jste nakloněni věřit tomu, že se tyto a jiné nadpřirozené schopnosti u lidí vyskytují, patříte k převažující většině. Víra v nadpřirozeno je rozšířená také v ateistickém Česku, dokonce i mezi vzdělanými lidmi, alespoň pokud mohu soudit. Navzdory vědeckému pokroku zůstává většina lidí nakloněna předvědeckému, mystickému výkladu světa. Nebo to alespoň vyplývá z jejich postoje.

Mohlo by se zdát, že otázka výskytu lidských nadpřirozených schopností je neřešitelná a věčná. Vždy se totiž najde dost očitých svědků, kteří na ně budou přísahat. Ve skutečnosti však odpověď existuje a je velmi jednoznačná.

James Randi se narodil roku 1928 v Kanadě a poměrně záhy se stal jedním z nejlepších pódiových kouzelníků a mágů své doby. Některými svými kousky dokonce předčil legendárního Houdiniho. Jako profesionální mág si brzy všiml, že mnozí lidé vydávají laciné triky za nadpřirozené schopnosti. Začal, zpočátku jako hobby, tyto podvodníky odhalovat.

Důležitý okamžik přišel v roce 1968, kdy byl Randi hostem rozhlasového pořadu a jeden z volajících jej vyzval, aby si „dal peněženku tam, kde má hubu.“

Randi výzvu pohotově přijal a nabídl 100 amerických dolarů první osobě, která objektivně prokáže, že má nadpřirozené schopnosti. Posléze tuto odměnu zvýšil na 1.000 a dále na 10.000 dolarů. Později ve spolupráci s jinou rozhlasovou stanicí byla odměna zvýšena na 100.000 dolarů a konečně v roce 1996 díky příspěvku internetového pionýra Ricka Adamse až na závratný 1 milión dolarů.

Miliónová výzva nadpřirozena získávala postupem let na známosti i vážnosti. Pravidla jsou férová. Podmínky zkoušky jsou předem dojednány mezi uchazečem a Randim nebo jeho zástupci. Obě strany se tedy předem domluví, za jakých okolností bude předvedení nadpřirozených schopností prokazatelně platné. (Odmítnuti jsou jen zájemci, kteří by ohrožovali své zdraví či život.)

A nyní to podstatné. Od roku 1968 do dnešního dne se o cenu ucházelo přes tisíc lidí. Každý jeden z nich byl přesvědčen, že nadpřirozené schopnosti má a dokáže je za předem dojednaných podmínek předvést. Ale ani jeden z nich to nedokázal. Dokonce se ani žádný z nich nedostal přes předběžnou zkoušku před neúplnou porotou.

1.000+ neúspěšných pokusů v řadě po dobu více než 40 let má už jistou výpovědní hodnotu! Navíc, obdobných cen (jen méně slavných a štědrých) je po celém světě vypsáno přes 20. Se stejným, tedy stabilně nulovým výsledkem.

Na jednu stranu zde máme většinovou populaci, která v nadpřirozeno věří a paradoxně jej považuje za přirozenou součást každodenní reality.

Na straně druhé je zde jednoznačná výpověď dlouhé řady experimentů, které tento populární mýtus zpochybnily, a ukázaly, jak se věci mají. Sám Randi přiznává, že kdysi byl (stejně jako já) nakloněn věřit tomu, že nadpřirozené schopnosti jsou velmi vzácné, ale existují. Po 40 letech marných pokusů bláznů, fanatiků a pomýlenců tomu již samozřejmě nevěří, ani co by se za nehet vešlo.

Je zajímavé, že první reakce lidí na Randiho miliónovou cenu je většinou stejná. Ve snaze obhájit svůj světonázor se většinou nevyhnutelně uchýlí ke stanovisku typu: „Proč by tam ti lidé s nadpřirozenými schopnostmi chodili, ti to přeci už dávno nemají zapotřebí,“ případně „Nadpřirozeno se vzpírá vědě a experimentům, záměrně se v nich neprojevuje.“

Ve skutečnosti však jde o zoufalé vyklizení pozic až kamsi do temného kouta, kam Randi, žádná kamera ani vědec nedohlédne. Chápu je. Je to jednodušší než ustoupit a vzdát se letitého názoru.

Myslím si, že to, co Randi lidstvu svým celoživotním úsilím nabídl, je obrovský dar, který bychom neměli jen tak odhodit jako nepotřebnou zajímavost. Domyslíme-li zcela výsledky jeho práce, máme před sebou úplně jiný svět, oproštěný od mystických stínů minulosti. Vím, že to tak nepřijde každému, ale já to považuji za veskrze pozitivní věc.

„Považuji Randiho za národní poklad a možná jeden z posledních protijedů, které mohou zabránit změknutí americké mysli.“ — Arthur C. Clarke