Proč je přesun Colours of Ostrava do industriálních Vítkovic krok špatným směrem a proč by se měl festival vrátit ke svým kořenům…

Jako místní rodák a podnikatel jsem byl vždy na Colours of Ostrava patřičně hrdý. Perfektně obsazený a zorganizovaný hudební festival ukazoval město a jeho obyvatele z té nejlepší stránky. Úspěšně tak bořil rozšířený předsudek, že Ostrava je špinavá nekulturní díra, ve které se nedá žít.

Celý organizační tým odvádí každým rokem profesionální práci a festival má lví podíl na tom, že se image Ostravy v posledních letech skutečně změnila k lepšímu. Každoročně mají účastníci možnost vidět to nejlepší (nejen) ze světové world music a festival byl právem již třikrát oceněn jako nejlepší hudební akce roku.

Nevídanou pestrost multižánrového festivalu odráží i dynamický vizuální styl, který podtrhuje celkový dojem, že Ostrava je už zkrátka trochu někde jinde než před 20 lety.

Minulé ročníky festivalu se konaly v příjemném, zatravněném prostředí výstaviště Černá louka, tedy prakticky v centru města, a za řekou v areálu nově zrekonstruovaného Slezskoostravského hradu. Snad každý, kdo Colours navštívil, tak musel nevyhnutelně dojít k závěru, že Ostrava je přeci jen docela příjemné místo k životu.

Letos je to bohužel po dlouhé době poprvé, kdy jsem se za Colours (a Ostravu) musel před svými přespolními a zahraničními přáteli stydět. Pořadatelé se totiž rozhodli festival přesunout do industriální Dolní oblasti Vítkovic a byla to hodně nešťastná volba.

V nově otevřené Dolní oblasti jsem ještě nebyl, takže jsem ve čtvrtek s přáteli vyrazil natěšený, v dobré letní náladě užít si první den festivalu.

Hned za hlavním vstupem mě přivítala obrovská plocha vysypaná hrubou struskou, tedy odpadem z vysokých pecí. Ostrůvků betonu a trávy pomálu, vše zabarvené do šeda prachem ze všudypřítomné strusky. První dojem nic moc: tak tohle jsou ty barvy Ostravy?

Záhy člověk zjistí, že po strusce se velmi špatně chodí. Velké kusy podjíždějí pod nohama; zejména po setmění a na svažitých plochách. Kameny tlačí do chodidel i v polobotkách, mnozí si vzali raději rovnou pohorky. Já jsem si navíc nepřečetl kompletní instrukce pro účastníky na webu a první den dorazil v otevřených žabkách. Jistě, moje chyba.

Druhým problémem je skutečnost, že až na pár výjimek, jako je multifunkční aula Gong z bývalého plynojemu, se areál nachází v původním, nezrekonstruovaném stavu. Zábrany, schody i průchody jsou pouze provizorní. Místy je vidět pěkné nasvícení, zastřešení nebo jiný nový prvek, ale celkový dojem je ponurý, nehostinný a bezprizorní.

Zde bych měl asi zdůraznit, že nepatřím mezi odpůrce obnovené industriální architektury, naopak. Problém s Dolní oblastí však vidím v tom, že buď není zatím zrekonstruována vůbec, anebo mizerně, což je vidět na použití levné odpadové strusky.

Pro srovnání se podívejte na to, jak nádherně obnovený je areál Manufaktury, bývalé textilní fabriky v polském městě Lodž — dobře je to vidět na mé fotce z loňského podzimu, zachycující část areálu:



Na letošních Colours mám řadu mimoostravských přátel a jejich komentáře k zázemí festivalu byly dost nevybíravé. Někteří mi bez obalu řekli, že horší fesťák (rozuměj podmínky) neviděli. Zatím nejvíc pozitivní výrok, který jsem zaznamenal, byl, že je to tady zajímavé — slušná formulace, jak mne coby domácího neurazit. Dokonce jsem se přistihl při tom, že Ostravu i Colours omlouvám; zkrátka že takhle špatné to dříve nebylo. A to už vůbec nemluvím o rodinách s malými dětmi, kde jim byl letos konec?

Letošní podoba festivalu Colours of Ostrava bohužel nahrává ustupujícím předsudkům o svérázném, nehostinném a špinavém městě, které mají rádi jen místní patrioti. Byla-li původním záměrem festivalu myšlenka představit město v lepším, barevnějším světle, jako fajn místo k životu, pak letošní ročník v tomto záměru selhává.

Jsem přesvědčen, že areál Dolních Vítkovic není zatím pro pořádání akce formátu Colours of Ostrava ani zdaleka připraven. Možná za pár let po miliardových investicích do plánované rekonstrukce. Do té doby by ale bylo lepší Colours pořádat v příjemnějším prostředí.

Pořadatelům festivalu obrovsky fandím, protože jejich záměry jsou očividně vedeny dobrými úmysly. Drtivá většina novinek, které v posledních ročnících představili, byla jednoznačně změnami k lepšímu — například doprovodný Festival v ulicích je otevřený zdarma pro všechny. Zároveň je mi jasné, že kdo nic neudělá, nic nepokazí. Někdy je velmi těžké předvídat, jaký dopad může některá změna mít.

Jako fanoušek festivalu jsem i letos spokojený s výběrem hudby. U té to začíná i končí a já mohu jen doufat, že si ji příště opět vychutnám v kulturnějším prostředí.