První dny v červnu byly v Egyptě volební. Volila se třetina horní komory parlamentu (Shury). Vyjádřeno v číslech, 88 křesel. Druhá třetina se volila před třemi roky a další třetina se nevolí, ale nominuje ji prezident. Shura je spíš takové kecací místo s pramalým vlivem na legislativu a slouží jako lízátko potencionálním rivalům v rámci režimu a mimo něj. Zkrátka taková trafika, aby se nezlobilo. Volby do Shury jsou tradičně nedůležité, přesto ty červnové poodhalily leccos o tom, jak to s tou demokracií myslí egyptský režim, egyptský lid a Češi (ano, my!).

Jak to s demokracií myslí egyptský režim? Egyptská vládní strana (Národní demokratická strana - NDS) má slovo "demokracie" sice v názvu, ale tím to tak asi končí. Z 88 mandátů obsadila ve volbách 84 křesel, zbylá čtyři křesla přenechala oficiální bezzubé a dávno zkrocené opozici. Muslimské bratrstvo, přes velkou oblibu u veřejnosti, nezískalo ani křeslo. Od roku 2005, co kandidáti Bratrstva obsadili v dolní komoře parlamentu 20% křesel, čelí toto hnutí (které mimochodem pomohlo současnému režimu k moci v revolučním roce 1952) intenzivní represi. Výsledky voleb do Shury dávají tušit politický osud Brartstva v nastávajících podzimních volbách do dolní komory parlamentu. NDS je zkrátka nepustí. Udělá to přesně tak, jako v červnu: falšováním volebních lístků, bráněním voličů odvolit, zastrašováním, kupováním hlasů a manipulací s volebními okrsky. Možná kandidátům Bratrstva (kteří musí kandidovat jako nezávislí) přenechá pár míst pro zachování zdání demokracie, ale už to rozhodně nebude tolik jako před pěti lety. Není proto překvapivé, že Bratrstvo pár dní po vyhlášení výsledku voleb zintenzívnělo vztahy s Mohamedem El-Baradejem, hlavním "nekandidátem" na prezidenta.

Volby do Shury také dávají tušit rozložení sil uvnitř režimu. To je důležité z hlediska prezidentských voleb, které se budou konat příští rok a tedy následnické otázky. Mladí a úspěšní podnikatelé-straníci kolem syna současného prezidenta ztratili v primárkách proti starším kádrům. Ironií je, že někteří kandidáti NDS, jejichž křeslo bylo chladnokrevně obětováno opoziční straně, si nyní stěžují na neférovost voleb. Kdyby je strana vybrala jako vítěze (a jedná se skutečně o vybrání, ne nějaké sčítání hlasů), ani by necekli.

Jak to s demokracií myslí Egypťané? Většina se bojí aktivně vystupovat proti režimu. Egyptská občanská společnost je rozdrcená. Někdy i doslova. Před pár týdny policisté v civilu vyvlekli z internetové kavárny v Alexandrii jistého Khaleda Saida, zkopali ho a následně mu rozdrtili lebku o obrubník. Prý kvůli tomu, že se chystal na internetu zveřejnit video, na kterém si policisté rozdělují ukořistěné drogy. Následně se v Alexandrii zorganizovala na egyptské poměry (utvářené permanentním stanným právem) nevídaně velká demonstrace proti policejní brutalitě. Zúčastnil se ji i El-Baradej. Zřejmě reagoval na brblání z vlastního tábora příznivců, že by měl sejít do ulic, víc vést a méně jezdit po světě.

A jak to myslí s demokracií Češi? A co s tím máme vůbec společného? Třeba to, že jsme součástí Evropské unie, která je druhým největším finančním dárcem Egypta a každoročně do něj sype stovky milionů eur. Nezaregistroval jsem, že by EU nebo naše ministerstvo zahraničí alespoň symbolicky zvedlo prst a k průběhu voleb v Egyptě zaujalo nějaké stanovisko. Američané, které do Egypta sypou každý rok miliardu a půl dolarů (většina jich jde do egyptské armády), jakbysmet. Navíc Obamova administrativa ještě seškrtala nevojenskou část této sumy, určenou pro podporu demokracie a pro egyptské neziskovky.

Řeknete si, no jo, lepší Mubarak než nějací islamisté. Skutečně? Jsme si tak jistí, že i kdyby nakrásně Muslimské bratrstvo vyhrálo svobodné volby, znamenalo by to pro Západ ohrožení? Mají islamisté k Západu nějaký genetický kulturně-náboženský odpor nebo jejich animosita pramení z toho, že vnímají Západ jako tu část světa, která se sice vzdala koloniálních aspirací, ale dodnes tahá za nitky, posílá peníze zkorumpovaným režimům, udržuje vojenské základny po celém Blízkém východě a během posledních dvaceti let minimálně třikrát vojensky napadla muslimský stát? Pokud si myslíme, že sice odepisujeme demokracii, ale alespoň výměnou za regionální stabilitu a vlastní bezpečnost, abychom se nemýlili. Kdo ví, kolik příštích Ládinů a al-Zavahríjů je teď mučeno v saudských a egyptských věznicích a jejich duše se plní nenávistí k tyranům a jejich podporovatelům?

A pokud to s tou demokracií myslíme upřímně, ne jako Standa Gross, není pro nás dlouhodobě výhodnější podle toho konečně tak i jednat? Protože už teď, když mluvíme o podpoře demokracii a o lidských právech, tak to na Blízkém východě budí při nejlepším ironický úsměv.