Europoslanec za ODS Jan Zahradil ve svém dnešním blogu (22.11.2010) ostře napadá Evropský parlament za to, že bojuje „za možnost více žvanit do budoucí podoby rozpočtu [EU].“

Je mi jasné, že by pan Zahradil nejraději viděl Evropskou unii, jeho slovy, „nedejbože“ zhroucenou. Není mi jasné, zda si ale uvědomuje svoji roli europoslance. Od roku 1979, kdy se do Evropského parlamentu může volit přímo, slouží tato instituce jako sněmovna reprezentantů občanů Evropské unie. Jan Zahradil má tedy za úkol reprezentovat občany EU. I kdyby měl reprezentovat pouze svoji úzkou voličskou základnu, pochybuji, že by přáním Zahradilových voličů bylo omezení demokratičnosti EU. Naopak, pokud si pamatuji, pan Zahradil vždy vytýkal EU nedostatečnou míru demokratičnosti a na této platformě také vedl svoji volební kampaň.

Nyní má ideální příležitost, jak dostát svému slovu. Podle Lisabonské smlouvy by se měly pravomoci Evropského parlamentu v rozpočtových procedurách zvýšit, i když by stále zůstaly mnohem menší než pravomoci národních parlamentů ve vztahu k národním rozpočtům. Jediné, o co v současném sporu Evropskému parlamentu jde, je to, aby členské státy přistoupily na pouhou debatu o tom, jaké by tyto pravomoci mohly do budoucna být.

Jan Zahradil se rozčiluje, že EU už tak polyká spoustu peněz a že nepotřebuje další navýšení výdajů na zbytečné aktivity v době utahování opasků. Rád bych mu připomněl, že si utahujeme opasky kvůli nenasytnosti soukromého finančního sektoru a jeho nedostatečné regulaci. I proto EU ustanovila a potřebuje hradit aktivity regulačních orgánů, které mají dohlížet na to, aby se podobné finanční a ekonomické krizi předešlo. Navíc, rozpočet EU dosahuje výše zhruba 1% kombinovaného HDP členských států EU. Celková suma je dvakrát menší než částka, kterou státy EU vydají za obranu. Celková částka je zhruba dvacetkrát menší než rozpočet potřebný pro chod federálního rozpočtu, jestli je to myšlenka federace, která Janu Zahradilovi nedává spát.

Politicky Janu Zahradilovi rozumím. ODS se v parlamentu přimkla ke skupině nacionalistických radikálů a ultra-liberálů, takže samozřejmě musí pracovat, za peníze daňových poplatníků, na sabotáži instituce, která ho zaměstnává. Čemu ale nerozumím, je Zahradilův odpor vůči demokratizačnímu požadavku Evropského parlamentu. Jako občan EU jsem v Unii zastupován poslanci a poslankyněmi Evropského parlamentu. Jako občan EU bych měl rád, byť nepřímo skrze mé zastupitele, právo „žvanit“ do rozpočtu EU. Chce mi toto právo Jan Zahradil upřít?