Politické drama v Egyptě se blíží ke svému vyvrcholení. Na pozadí zpráv o srdečních selhání svrženého prezidenta Husního Mubáraka, nedávno odsouzeného k doživotí, se Egypťané připravují na závěrečné víkendové kolo prezidentských voleb. Přitom dva dny před tím, než se volební místnosti otevřou, rozhoduje ústavní soud na základě dvou různých soudních řízení o tom, zda prezidentské volby zruší, případně zda rozpustí celý parlament či jeho část. V neposlední řadě Egyptu hrozí ústavní nejistota kvůli neúspěšným pokusům nalézt konsenzus na složení ústavodárného shromáždění. Přechodná revoluční fáze se formálně uzavírá právě teď. Ve skutečnosti je Egypt na pokraji druhé revoluce.

Pozn. V době po vzniku tohoto článku egyptský ústavní soud rozpustil dolní komoru parlamentu - osud horní komory je nejasný. Vojenská rada s největší pravděpodobností vydá nové ústavní prohlášení ještě před zvolením prezidenta. Armáda tedy stěží předá moc civilní složce do konce měsíce, jak se původně počítalo.

Ta by vypukla s vítězstvím prezidentského kandidáta Ahmeda Šafíka, který představuje reinkarnaci Mubárakova starého režimu. Šafík postoupil do druhého kola voleb společně s kandidátem Muslimského Bratrstva Mohamedem Mursím k překvapení většiny egyptských voličů i téměř všech domácích a zahraničních analytiků, kteří (včetně autora) předpokládali rozhodující boj mezi nejkonzervativnějším z liberálů Amrem Músou a nejliberálnějším z islamistů Abdulem Munimem Abú al-Futúhem. Nakonec v prvním kole prezidentských voleb propadl „střed“ (lépe řečeno si jeho kandidáti navzájem ukradli voliče) a s nepatrným procentuálním náskokem zvítězili dva póly s lepší mobilizační kapacitou: konzervativní islamisté a kontrarevolucionáři.

Útěchou pro politický tábor liberálnějších revolucionářů může být fakt, že pokud by se byli dokázali shodnout na jediném kandidátovi, slavili by nyní postup. Kandidáti, kteří jsou považováni za revoluční a současně za nábožensky nevyhraněné získali totiž zhruba 40% hlasů. Jeden z nich, socialista Hamdín Sabáhí, se postaral o další z řady překvapení prvního kola prezidentských voleb, když se ztrátou necelých tří procent na Šafíka skončil na třetím místě. Když ještě vezmeme v potaz 27 miliónů Egypťanů, kteří k volbám vůbec nedorazili (část z nich jsou revolucionáři, kteří bojkotují jakékoli volby, dokud zemi povládne armáda), ukazuje se, že egyptská politická scéna není zdaleka dominována pouze islamisty a vzmáhajícími se post-Mubárakovci.

Právě překvapivý propad hlasů v islamistickém táboře leccos napověděl o skutečné velikosti voličské základny politického islámu. V parlamentních volbách na podzim získalo Muslimské bratrstvo a saláfisté podporu více než deseti milionů a sedmi a půl milionů Egypťanů z padesáti milionů oprávněných voličů. Koncem května hlasovalo pro Mursího pouhých 5,7 milionů Egypťanů. Abú al-Futúh, kterého saláfisté podpořili, ale který také získal významný podíl svých hlasů od neislamistických voličů, oslovil čtyři miliony Egypťanů. Vzhledem k voličské účasti lze také říci, že více než 80% Egypťanů nehlasovalo ani pro Mursího, ani pro Šafíka. A vybrat si v druhém kole voleb jednoho z nich teď většina Egypťanů odmítá.

Alternativy ale jiné nejsou. Pokusy diskvalifikovat Šafíka na základě jeho propojení s bývalým režimem zatím úspěšné nebyly, byť parlament na poslední chvíli přijal vágní a pravděpodobně protiústavní obdobu našeho lustračního zákona. Obvinění z porušení volebního zákona a z falšování výsledků také neuspěla (část vojáků a policistů, kteří podle zákona volit nesmějí, byla údajně zaregistrována k volbám a instruována k hlasování pro Šafíka). Revoluční tábor se tedy alespoň snaží přimět oba kandidáty k přijetí některých politických deklarací a kroků výměnou za podporu v druhém kole. Mursí se však místo ústupků spoléhá na to, že revolucionáři s Šafíkem vyjednávat nikdy nebudou a že ve druhém kole budou volit pro ně menší zlo, tedy Mursího, aby zabránili návratu minulého režimu. Muslimské bratrstvo přesto výhru v kapse ještě nemá. Pokud se velká část voličů neúspěšných revolučních kandidátů rozhodne volby bojkotovat, může Šafík překvapit.

Do politické hry vstupují rovněž soudci, kteří lpí na téměř dvě stě let staré tradici moderního egyptského soudnictví a vnímají sebe sama jako nezávislou sílu garantující národní jednotu a modernizační pokrok. Ve snaze přilákat zahraniční kapitál musel Mubárak soudcům povolit uzdu, ale po roce 2005 se režimu podařilo obsadit důležité pozice loajálními lidmi. Část soudců nyní evidentně kope za Šafíkův tým, zatímco jiné části nejsou po chuti ti islamisté, kteří prosazují svojí verzi božského zákona na úkor soudci střeženého mixu francouzského a anglo-saského práva. Politizace soudní moci hrozí podrytím jednoho z mála pilířů státu, který se těšil relativní důvěře a respektu.

Pověst dalšího takového pilíře, armády, je už po šestnácti měsících, kdy je u moci vojenská junta, silně otřesena. I tak se ještě mohou generálové s využitím sítí starého režimu, které revoluce nedokázala zpřetrhat, pokusit ovlivnit výsledek prezidentských voleb ve prospěch svého kolegy generál-poručíka Šafíka, a to i nelegálním způsobem. Šafíkovo vítězství by místo stability, kterou slibuje, přineslo ještě větší otřesy. Poslední Mubárakův premiér se během kampaně netajil tím, že by proti demonstrantům postupoval s největší tvrdostí. Došlo by také na otevřenou konfrontaci s Muslimským bratrstvem a jeho členy v parlamentu, které by Šafík viděl nejraději ve vězení, na popravišti nebo v exilu. Opakoval by se tak zřejmě scénář z padesátých let minulého století, kdy armáda po svržení monarchie zlikvidovala velkou část vedení Muslimského bratrstva, což vedlo k jejich čtvrt století trvající radikalizaci.

Pokud v prezidentských volbách zvítězí Mohamed Mursí, který má přeci jen k úspěchu blíže, můžeme ze strany armády očekávat skryté či otevřené výhružky intervencí při jakékoli vážnější zámince. Muslimské bratrstvo a jeho politická strana se sice budou snažit působit jako politická síla pro všechny Egypťany, Mursí se sice oficiálně vzdá své stranické legitimace a možná i svého členství v organizaci a dosadí do vysokých úřadů některé revolucionáře, případně Kopty, ale dokud neskončí proces psaní nové ústavy, hrozí, že symbolické a vysoce emotivní otázky rozštěpí i s dobrými úmysly budovanou národní jednotu. Existuje totiž důvod, proč je Muslimské bratrstvo tak nekonkrétní, když přijde na problematiku implementace islámského práva. Jakmile se totiž otázka šaríji začne řešit detailněji, vyplavou v rámci Bratrstva na povrch velké rozdíly v interpretaci i ideologii a hnutí založené na vágním příslibu sociální rovnosti a hodnotové změně se začne povážlivě štěpit. Tento proces už ostatně dávno započal a saláfisté, sami daleko méně organizovaní a jednotní, přesto odhodlaní oslabit Muslimské bratrstvo, se na otázky identity, hodnot a islámského práva velmi těší.

Ohnisko politického napětí se tak přesune do ústavodárného shromáždění, kde se témata jako jsou prezidentské pravomoci, role náboženství ve společnosti nebo postavení žen a minorit v zemi stanou v následujících měsících spouštěčem nových politických krizí.

Komentář vyšel 15.6.2012 v Hospodářských novinách