Mídán Tahrír - Majdan Nezaležnosti
1) Charakter protestu
Jak v Káhiře v roce 2011, tak v Kyjevě v posledních měsících dochází k podobným proměnám charakteru demonstrací. Co začal jako převážně studentský protest, posílený ekonomicky trpící skupinou společnosti, koncentrovaný v hlavním městě, se po brzkém brutálním zásahu ozbrojených složek proměnilo v široko-spektrální protivládní demonstraci i v dalších místech země. S neopadající brutalitou represivních složek se také do popředí dostali radikálové (v Egyptě hlavně fotbaloví ultras), kteří s radostí opětovali násilí násilím a roztočili těžko zastavitelný kolotoč vzájemných odvet. Radikálové se stali útočnou pěstí revoluce, za kterou se schovávali vyděšení a více pacifičtí civilisté. Klidnější období na obou náměstích nesoucí se ve znamení rodinného karnevalu se střídaly s těžkými pouličními boji, ve kterých se represivní složky snažily vyčistit symbolicky cenné území od demonstrantů.
2) Mediální ofenzíva režimu
V obou zemích se vláda snaží delegitimizovat demonstranty tím, že jim upírá občanskou identitu. Protestující nejsou vykresleni v médiích jako občané, ale jako „neonacisté“ nebo „islámští radikálové“. Demonstranti jsou také označováni za agenty Západu (popř. Izraele) a zkoumá se, odkud se bere jejich organizační schopnost. Stále dokola kolují záběry demonstrantů, kteří jsou nějakým způsobem ozbrojeni nebo bijí policisty, jako konečný důkaz celkového charakteru opozice.
3) Otázka identity a rozpolcená společnost
Egyptská i ukrajinská společnost je rozpolcená, co se týče své identity a v souvislosti s tím i co se týče toho, kde se vidí v budoucnosti. Zatímco dělící linie v Egyptě je momentálně mezi islamisty a nacionalisty (ve smyslu převahy národní identity nad náboženskou), ukrajinská společnost se štěpí západo-východním směrem ve smyslu politické a kulturní identity. V obou případech jde především o to, jak si která skupina definuje modernitu, pokrok, tradici a historii.
4) Role vlivné vnitrostátní mocenské skupiny
V Egyptě má zásadní roli a vliv na politický vývoj armáda. V případě potřeby tak egyptští generálové, v zájmu zachování režimu, obětovali prezidenta. Na Ukrajině tahají za nitky oligarchové. I ti jsou zřejmě v zájmu zachování svého vlivu schopni obětovat svého prezidenta.
5) Ekonomika
Egypt i Ukrajina musí splácet obrovské dluhy a neustále balancují na hraně bankrotu. Korupce je obrovská, endemická a paralyzuje zdravý vývoj hospodářství. Ten, kdo do těchto zemí bude ochoten masivně nalévat peníze, bude mít vliv. V Egyptě to byl po revoluci Katar, který vystřídala Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, zatímco Američané financují egyptskou armádu. Na Ukrajině to do nedávna bylo Rusko.
6) Mezinárodní dimenze
Egypt i Ukrajina jsou geostrategicky významné země s vysokým počtem obyvatel a v ohnisku zájmu velmocí. Egypt patřil do americké orbity, Ukrajina do ruské. Obě velmoci se snažily ovlivnit situaci tak, aby v konečném důsledku svůj vliv udržely. V obou případech se EU ocitla v roli méně vlivného hráče, byť se jednalo o události v jejím těsném sousedství. V obou případech došlo také k tomu, že se radikální opozice začala vymezovat právě proti těm velmocím, které podezřívala z podpory vlády.
Pokud nám může být vývoj v Egyptě alespoň částečným příkladem, na Ukrajině bude klíčové, zda vlivná mocenská skupina uvnitř země odstaví prezidenta od moci a jakým způsobem se bude postupovat vůči opozici. Společenské rozpolcení nelze překonat ze dne na den, ale kultura kompromisu, nejlépe institucionalizovaného, pomůže oběma skupinám cítit se méně ukřivděně. V Egyptě i na Ukrajině je také velká část společnosti (pravděpodobně ta nejpočetnější), která stojí někde uprostřed černo-bílých pólů mezi sebou soutěžících vizí budoucnosti státu. Současná egyptská vláda se rozhodla vymazat radikály, ale s nimi i celé spektrum opozice až po tu loajální. Ukrajina se takového scénáře musí vyvarovat.