Evropská unie zcela správně a pochopitelně vymýšlí způsoby, jak zareagovat na pokračující anexi Krymu Ruskem. Kromě cílených sankcí na ruské představitele také EU zastavila jednání o bezvízovém styku s Ruskou federací. Máme-li ale podlomit Putinův autoritářský režim, měli bychom spíš udělat pravý opak.

Situaci na Ukrajině a na Krymu již komentovalo mnoho lidí. Já osobně se domnívám, že právo na sebeurčení vyjádřené referendem není v principu nic špatného, i když minimálně kvůli praktickým komplikacím by separace měla být posledním krokem po vyčerpání ostatních možností, například různých forem autonomie.

Nicméně to, co se stalo na Krymu, nemá s ideálním případem separace územního celku nic společného. Putinovo pohrdání mezinárodním právem nelze pominout jen kvůli tomu, že se Spojené státy nebo Velká Británie dopouštějí čas od času podobných prohřešků jinde na světě. Pokrytectví nelze obhájit poukazováním na pokrytectví jiných.

Jak s Ruskem naložit? Především musíme rozlišit mezi obyčejnými občany Ruska a lidmi, kteří ruskou politiku řídí. Jsou to totiž ti první, kdo jediní nás i sebe sama mohou zbavit těch druhých. A jak nejlépe zlomit studeno-válečnickou a hystericky nacionalistickou propagandu ruského režimu, než umožnit obyčejným Rusům vycestovat na území "nepřítele" a poznat na vlastní oči, jak se věci mají?

Proto by měla EU, klidně jednostranně, zrušit vízovou povinnost nejen Rusům, ale i všem obyvatelům zemí tzv. Východního partnerství, až na několik desítek nebo stovek malých či větších autoritářů a jejich poskoků. Proč by měl mít Putin možnost neomezeně cestovat a kupovat nemovitosti v EU, zatímco ruští studenti musí platit nehorázné sumy cestovkám nebo prosit přátele v EU o složité zvací formality? Vízový režim nás stejně nikdy nedokázal uchránit od bezpečnostních hrozeb. Mafiáni si vízum dokážou pořídit bez problémů. Naopak mladí lidí čelí mnoha překážkám, které jim nakonec často neumožní do EU vůbec přicestovat.

Obavy z nekontrolovatelné pracovní migrace jsou také více fantazií než realitou. Pokud se zrušení vízové povinnosti prováže s chytrou politikou pracovní migrace (například snadné vydávání pracovních povolení), dosáhneme tím větší cirkulace pracovní síly (snížíme jednosměrný odliv mozků ze třetích zemí), snížíme počet nelegálních pracovníků a získáme více peněz do státního rozpočtu (a to nepočítám zvýšené příjmy z turismu).

Nejzajímavější je ale efekt vízové liberalizace na politické postoje lidí, kteří najednou mohou více cestovat a poznávat. Studie na toto téma, například tato, ukazují jasně pozitivní přínos. Lidé z autoritářských zemí, kteří mohli navštívit EU (nejlépe opakovaně), jsou více nakloněni podporovat demokratickou opozici doma a jsou také k EU více přátelští (příčinu a následek si výzkumníci nespletli).

Kvůli své zhoubné závislosti na dodávkách fosilních paliv (hlavně ruského plynu) má Evropská unie omezené možnosti, jak ovlivnit chování ruského režimu. Kromě toho, že EU zvýší své snahy o přechod na čistou zelenou energetiku (na západ od nás zcela srozumitelná věc), dlouhodobě nejúčinnějším nástrojem demokratické změny v zemích na východ (i na jih, když už jsem u toho) od Unie je otevřenost obyčejným lidem.