Zatímco na západ od nás ministerstva školství a vlády obecně podporují vznik projektů, které přinášejí více znalostí, osobních zkušeností a informací o muslimech a islámu, česká vláda dělá přesný opak toho, co je bráno jako dobrá protiradikalizační praxe. Odhlédneme-li od mnoha jiných příkladů „špatné praxe“ (například dosud nedořešený teatrální zásah v modlitebně v dubnu 2014, který traumatizoval přes sto lidí shromážděných k modlitbě), pak symbolickým stvrzením konkrétně nekompetentnosti vedení MŠMT je anabáze s odejmutím záštity projektu Muslimové očima českých školáků.

O odejmutí záštity jsem již v minulosti psal. K tématu se nyní opět vracím, jelikož se ministerstvo zřejmě rozhodlo, že ostudy není nikdy dost a rukou náměstka Jaroslava Fidrmuce odeslalo dopis skupině Naštvané matky (jevící se jako výtvor hlavní protimuslimské organizace Islám v ČR nechceme), ve kterém pan náměstek zcela nepokrytě lže o důvodech pro odebrání záštity projektu.

Pro rekapitulaci, ministerstvo udělilo projektu záštitu v lednu 2014. V září 2014 záštitu odebralo způsobem, který mi byl nejdříve komunikován mediálně. Ministr Marcel Chládek tvrdil České televizi, že odebrání bylo na základě doporučení expertů ministerstva. Když jsem obdržel oficiální dopis ministerstva o odebrání záštity, experti jaksi zmizeli a důvodem byla nezvládnutá mediální obhajoba projektu (zřejmě jsem měl zaplatit billboardovou kampaň a přesvědčovat veřejnost, že projekt nemá za cíl studenty islamizovat). Po opakovaném tázání na ministerstvu po identitě jejich expertů, kteří se vůči projektu vyslovili negativně, ministerstvo od této verze zcela upustilo a přiznalo, že žádní experti vlastně nebyli.

Celou tuto záležitsot chápu spíše tak, že ministr Chládek dostal desítky emailů organizované kampaně skupiny Islám v ČR necheme a jelikož bylo před senátními volbami, ve kterých kandidoval, zalekl se a záštitu prostě odebral.

A teď už ke zmíněnému dopisu náměstka Fidrmuce, člena KDU-ČSL, kterého stranický šéf označuje jako „skutečného odborníka“, a který na ministerstvo přišel v rámci politické kolonizace státní správy před plným vstupem služebního zákona v platnost. Pan Fidrmuc píše koncem března tohoto roku Naštvaným matkám nový důvod pro odebrání záštity projektu a to „na základě ohlasů přímých účastníků debat v rámci tohoto projektu, které byly zaslány v hojném počtu na MŠMT...“.

Pro úplnost – první program v rámci projektu byl zorganizován na Gymnáziu Jana Keplera 3. listopadu 2014. Záštita byla odebrána v září 2014. Tedy v době, kdy ještě projekt na žádné škole neproběhl. Pokud náměstek přímo nelže, měl by se seznámit s podstatou věci, než začne protimuslimským aktivistům mazat med kolem pusy.

Na závěr mi dovolte stručně popsat, jak takový projekt na škole probíhá. Studenti (středoškoláci) jsou rozděleni do tří skupiny a rotují u stanovišť. Na prvním stanovišti je lektorka v oboru kritického čtení, která se studenty rozebere základní dovednosti kritického čtení mediálních informací (něco, co zdaleka přesahuje tématiku muslimů a islámu a co, podle mého názoru, je jednou z klíčových dovedností dnešního světa). Na druhém stanoviši lze seskládat určitý druh puzzle, které odhaluje různé důvody pro (ne)zahalování muslimek (od jednoho extrému - přinucení, až po druhý extrém - na truc rodině, a vše mezi tím). Na třetím stanovišti je jiné puzzle, které přináší základní fakta o muslimech a islámu (kolik muslimů žije na světě a v ČR, kolik je v ČR mešit, jaká je nejlidnatější muslimská země, kolika národnostních původů jsou muslimové v ČR, pět pilířů islámu...). Pokud škola/učitel má jiné požadavky, například chce diskutovat nějakou konkrétní problematiku, lze uspořádat panelovou debatu. Pokud si škola přeje, aby si studenti mohli popovídat s muslimkou nebo muslimem, lze i takový typ programu zařídit.

Jestli si někdo i přes výše popsané myslí, že jeho/její dítě lze „islamizovat“ na základě takovéhoto programu (za nějakých 60-90 minut), pak má asi nevalné mínění o svých vlastních dětech (středoškolácích). Nejsmutnější na celé věci je ovšem to, jakým způsobem vlastně MŠMT vyjadřuje pohrdání Akademií věd, jejíž pracovníci projekt garantují a místo toho se dává na stranu extrémistické organizace (Islám v ČR nechceme je totožná s Czech Defence League, figurující ve zprávách ministerstva vnitra o extrémismu), pod dojmem, že organizovaná kampaň jejich členů znamená hlas „veřejnosti“ či „matek“. Ministerstvo se tak staví na stejnou úroveň jako například tato absurdní reportáž ruské propagandistické televize Russia Today (americké vysílání) o islamizaci českých dětí.

Celá kauza také ukazuje na širší problém absolutní nepřítomnosti jakékoli sociálně progresivní vize sociálně-demokratického ministra Chládka, ať už se jedná o problematiku umisťování Romů do „zvláštních“ škol, nebo o řešení systémových problémů českého školství, které by mělo ve skutečnosti být celospolečenským tématem číslo jedna. Tablet pro každého žáka skutečně české školství nespasí.