Když jsem na konci července zveřejnil na webu Respektu článek “Jak se šíří nenávist: Případ Islám v ČR nechceme”, vzrostl mi podle očekávání počet nepříjemných vzkazů a výhrůžek obdržených od sympatizantů tohoto hnutí. Sám vůdce “Islám v ČR nechceme” (IVČRN) docent Martin Konvička z Jihočeské univerzity na článek zareagoval kombinací lživých osobních útoků a cestopisné zdravice z rakouských Alp. Následně zveřejnil ještě druhý blog, ve kterém popisuje můj údajný štvavý pokus o cenzuru jedné debaty na Arcibiskupském gymnáziu a nezapomíná, jako obyčejně, doplnit své rozhořčení nad mým chováním zastřenou výhrůžkou (“…prskne ti ta sůl nejdříve do očí”).

Můj prohřešek vůči organizátorům zmiňované diskuze na Arcibiskupském gymnáziu byl ten, že jsem na Facebookový profil debaty vložil jediný komentář a to následující:

“Dobrý den. Velice vítám studentskou aktivitu. Nicméně je mi líto, že se mladým lidem zprostředkovávají extrémistické a nenávistné názory jako jedny z mnoha legitimních názorů. Ne všechny názory jsou legitimní a ne všechny názory mají co dělat na půdě školy. Lukáš Lhoťan je člověk, který nedokončil maturitní studium a který na svých blozích píše nenávistným způsobem o všech muslimech bez rozdílu. Pozvat ho je stejně absurdní, jako organizovat diskuzi o Romech a pozvat na ní Vandase nebo Sládka. Co se týče M. Abbáse, tak tento člověk sdružuje ve své "Unii" asi 5 lidí a jeho názory jsou extrémní a nereprezentují vůbec nikoho, kromě jeho vlastního saláfistického vidění světa. K panu Doležalovi se ani nebudu vyjadřovat, nechápu, co ho kvalifikuje pro odbornou diskuzi o islámu. A paní Tachecí je něco jako Jílková na kokainu. Myslím si, že by bylo velmi snadné zorganizovat mnohem důstojnější debatu, ze které si studenti i něco odnesou, než tuto šarádu.“

Dále jsem této diskuzi nevěnoval už žádnou pozornost. Ono je vůbec příznačné a jedním z opakujících se rysů všemožných rasistů, xenofobů a islamofobů, že neustále kritizují údajnou přehnanou politickou korektnost a cenzuru a současně je o nich slyšet v různých médiích od rána do večera. Pod pojmem svoboda slova si zřejmě představují nelimitovanou možnost urážet a očerňovat celé skupiny lidí (sluníčkáři, muslimové, pravodláskaři, xenofilové…), jakoby zákony postihující právě takové chování neměly žádný důvod k existenci a nebyly jedním z pilířů liberálně demokratické společnosti, jejíž hodnoty tito křiklouni tak ostentativně brání. Připomenu jeden odstavec platného zákona:

„Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ (§ 356)

Ani v tomto svém druhém blogu se Martin Konvička věcně nevyjádřil k jedinému bodu mého článku v Respektu, namísto toho ale podle mých informací (Martina Konvičku mám již dlouho dobu na Facebooku zablokovaného) na svém profilu zasdílel jinou odpověď, která přišla z řad okruhu lidí s ním sympatizujících. Jakýsi František Krejčí sepsal na svém blogu delší text, ve kterém se mnou svým vlastním způsobem „polemizuje“. Zprvu jsem byl názoru, že pana Krejčího odpovědí nepoctím. Nakonec si ale myslím, že jeho text vlastně pěkně ilustruje myšlenkové pochody a argumentační techniky sympatizantů IVČRN a jeho rozbor může být užitečným doplňkem mého předchozího textu v Respektu.

Níže proto naleznete celý text Františka Krejčího (kurziva) a mnou vložené komentáře (tučně).

_ _ _

Šádí Shanaáh – mistr bludných výkladů

Po delší odmlce rozsáhlejší blog věnovaný jedné kuriózní figurce na scéně českého multikulturalismu. Pozor, dlouhé.

Nejprve věcně a fakticky pro ty, kteří se s osobou Šádího Shanaáha v médiích dosud nesetkali: Šádí je členem Strany zelených, hlasitým podporovatelem muslimské komunity a jedním z předních českých zastánců multikulturního pojetí EU. Syn palestinského otce a české matky, narozen v Praze, ročník 1982, sám sebe nejčastěji označuje jako nepraktikujícího muslima (po otci) s určitým odporem k církevnímu pojetí náboženství, zároveň je však Šádí známý díky legendárnímu výroku „já když jsem v zemi svého táty, v Palestině, tak říkám, že jsem muslim. Když jsem v Evropě, říkám, že jsem ateista“. Část svého dětství prožil v jordánském uprchlickém táboře, poté získal západní vzdělání v oblasti mezinárodních vztahů, na jehož základě bývá zván do médií coby analytik.

Věcně a fakticky: nejsem hlasitým podporovatelem muslimské komunity, ale hlasitým podporovatelem základních svobod, včetně svobody vyznání. Muslimům a islámu se věnuji specificky z toho důvodu, že se již delší dobu zabývám historií a politikou Blízkého východu a také z toho důvodu, že polovina mé rodiny je muslimského vyznání, tudíž útoky na ně pochopitelně reflektuji citlivě. Jsem také hlasitým odpůrcem všech lidí, kteří uplatňují princip kolektivní viny, šíří nenávist proti skupině obyvatel nebo schvalují fyzické útoky na skupinu obyvatel jen na základě jejich vyznání.

Nikdy jsem sám sebe neoznačil za nepraktikujícího muslima, protože jím nejsem. Na jednom svém starším blogu (mimochodem o islámu) uvádím, že alternuji mezi deismem a agnosticismem. To tak zhruba odpovídá. Věřím, alespoň většinu času, ve vyšší sílu. Což ze mně dělá třeba i Jediho, nikoli ale ateistu.

Legendární výrok, který je navíc uvozen jako citace, jsem nikdy neřekl ani nenapsal. Je inspirován rozhovorem v Respektu s Markem Švehlou, kde stojí:

„Jsem po tatínkovi z muslimské rodiny, takže když se mě takto někdo zeptá v arabských zemích, řeknu že ano. Většině mých příbuzných z arabské strany je ale jasné, že jsem k víře spíše vlažný. Já sám se považuji za věřícího, nemám ale rád, když za mě někdo víru interpretuje. Proto nejsem asociován s žádnou církví. Je mi v podstatě jedno, jestli jsem v kostele nebo v mešitě.“

Tehdy mě nenapadlo, že se v tomto výroku budou šťourat lidé jako je Konvička nebo Krejčí a tak bych býval požadoval během autorizace opravu. Celý rozhovor vznikl na základě několikahodinového povídání s Markem Švehlou, takže docházelo nezbytně k redukci. Panu Švehlovi jsem tehdy vysvětloval, že můj postoj k náboženství je natolik složitý, že když se mě zeptá třeba taxikář v Káhiře na vyznání (což je hned první otázka poté, co zjistí, že modrooký světlovlasý člověk mluví arabsky), nemám potřebu to složitě vysvětlovat a tak raději pro jednoduchost řeknu, že jsem muslim. Nejde o to, že bych nemohl říci například křesťan nebo žid nebo budhista. Jde o to, že takový taxikář by stěží pochopil, jak mohu žít bez víry nebo v mém případě s nějakou podivnou neinstitucionalizovanou vírou. I tak by mu to bylo jedno, ale proč dělat z jízdy v taxíku vyčerpávající polemiku o náboženství. Tu, jak jsem říkal panu Švehlovi, můžu vést a vedu s muslimskými příbuznými nebo přáteli, když je na to čas a prostředí. Kromě toho lze říci, že se v islámu dědí „muslimství“ patrilineárně (obdobně jako v judaismu, kde je to matrilineárně), bez ohledu na to, zda je daný člověk vůbec věřící. Takže jedna dimenze judaismu a islámu není o teologii a zbožnosti, ale spíše o kulturní nebo pseudo-národnostní identitě.

A nyní již subjektivně: ke sledování Shanaáhových veřejných projevů jsem se dostal v období po útocích na Charlie Hebdo a od té doby je se zájmem hltám (zřejmě určitá forma masochismu plus záliba v estrádách), neboť jde o ryzí zosobnění veškeré multikulturní pokřivenosti. Míra demagogie a nesmyslnosti jeho výpadů vůči názorovým oponentům dosáhla pomyslného vrcholu nedávným článkem Jak se šíří nenávist pod hlavičkou týdeníku Respekt, na jehož základě jsem se rozhodl reagovat a podívat se na osobu Šádího Shanaáha poněkud detailněji:

Shanaáhovi nepřátelé

Obecně lze říci, že Shanaáhovými nepřáteli jsou všichni lidé, kteří projevují jakýkoliv skepticismus či opatrnost vůči imigraci, islámu a jeho expanzi na evropském území. Momentálně se tedy Šádí Shanaáh pokouší názorově přetlačit většinovou českou společnost jako celek. Existují však určité osoby, které dráždí Šádího zažívání poněkud intenzivněji. Konkrétněji jsem vypozoroval 3 exempláře:

Slova „skepticismus“ a „opatrnost“ jsou opravdu pěknými eufemismy. To bychom také mohli říci, že Hitler byl vůči židům skeptický a že Dělnická strana je vůči Romům opatrná. Ne, opravdu mi nevadí skepticismus a opatrnost vůči imigraci a islámu, ale polévaní mešit a obchodů praseší krví, rozbíjení oken a démonizování všech muslimů je prostě něco radikálně jiného, než skepticismus. Mimochodem, neustále se tzv. sluníčkářům předhazuje, že jsou naivní a vše vidí růžově. Nikdy jsem ale neviděl žádného takového „sluníčkáře“, který by tvrdil, že všechno je v islámu v naprostém pořádku, nebo že se máme zcela otevřít migraci. Po čem volám(e) je racionální, na faktech založená debata o řešení problémů a příčinách problémů. Místo hysterie, šíření nenávisti a řinčení zbraněmi.

Případ první – Lukáš Lhoťan:

Nejznámější český exmuslim Lukáš Lhoťan je pro českou scénu unikátní tím, že může na základě intenzivní osobní zkušenosti poskytnout veřejnosti tzv. náhled za oponu –detailní a specifický popis fungování muslimské komunity v ČR. Že jde o pohled mimořádně hnusný je jasné zřejmě každému, kdo se setkal s Lhoťanovými texty. A poskytování nelichotivých informací o českém islámu je něco, co Šádí v žádném případě nepromíjí. Zřejmě právě proto se v minulém roce pokusil sabotovat Lhoťanovo hostování v Českém rozhlase pomocí nechutného bonzáckého hanopisu, ve kterém jej lživě označil za radikálního šiřitele nenávisti se silnými vazbami na extrémistické organizace.

Doporučuji projít si blogy Lukáše Lhoťana pro vytvoření vlastního úsudku. Osobně se domnívám, že hnacím motorem Lukáše Lhoťana je touha za každou cenu odlišit se a být viděn a uznáván, ať už jako muslimský fundamentalista, kterým byl, muslimský liberál, kterým byl, nebo jako křesťanský fundamentalista a protimuslimský „bývalý insider“, kterým je momentálně nyní. Stejně jako Martina Konvičku mám i tuto osobu na sociálních sítích zhruba dva roky zablokovanou a nijak ji neprožívám. Dokud se nezjeví na veřejnoprávním médiu. Je pravda, že v záplavě lživých nebo pokřivených a nenávistných informací, které Lukáš Lhoťan šíří, jsou i takové, které si zaslouží diskuzi, jenomže v rukou islamofobních aktivistů tyto záležitosti nabobtnaly do takových rozměrů, že si již žijí vlastním životem a slouží jako důkazy o zvrácenosti všech muslimů a celého islámu.

Jedná se například o výběr některých kázání v brněnské mešitě, například kázání, ve kterém se říká, že je povoleno udeřit dítě, pokud se nechce učit (náboženství). I když se v tomto případě jednalo o překlad jiného kazatele a o odkaz na středověké texty, bylo zodpovědností vedoucích brněnské mešity, aby se s textem seznámili dopředu a tuto pasáž prostě vynechali, neboť je jak historicky, tak teologicky nepodložená (viz. zde nebo zde). Můžeme také diskutovat o tom, jak (a zda vůbec) tato slova/věty vnímají samotní přítomní, kolik muslimů v Brně chodí do mešity, nebo jakou mají kazatelé v mešitě vůbec kvalifikaci a průpravu. Ale křičet, jak muslimská monstra bijí děti, není racionální diskuze. Také to můžou křičet jen lidé, kteří nikdy neviděli výchovu v průměrné muslimské rodině, kde jsou děti totálně rozmazlované a zbožňované, což tedy také není úplně výchovné.

Případ druhý – Martin Konvička

Momentální prim na Shanaáhově blacklistu drží bezpochybně lídr iniciativy IVČRN, Martin Konvička. Ačkoliv se Shanaáhovy zlostné výpady vůči tomuto muži objevují ve veřejném prostoru dlouhodobě, s nejnovějším blábolem Jak se šíří nenávist bylo dosaženo zcela nového dna. Shanaáh se v článku pokouší (mimo jiné) spojovat Konvičku s Breivikem na základě jakéhosi zpatlaného konstruktu – Konvičkova starší angažovanost v Czech Defence League (CzDL) se prý ideově vázala na odkaz britských English Defence League (EDL), stejně tak se k EDL hlásila norská Norwegian Defence League, ve které měl údajně jisté kontakty a známosti právě Anders Breivik.

Článek poukazoval na ideologické podhoubí, ze kterého vychází Martin Konvička a ze kterého se bezpochyby inspiroval i Anders Breivik. Czech Defence League založená Konvičkou není ideově vázaná na English Defence League a Norwegian Defence League „prý“, ale zcela určitě. Narozdíl od Breivika naštěstí nemusíme očekávat od docenta Konvičky fyzickou likvidaci „sluníčkářů“, nebezpečí ale tkví v možném zkratu labilnějších individuí vystavených masáži IVČRN.

Na základě obdobně stupidního myšlenkového slepence dokážu teoreticky „spojit“ samotného Shanaáha např. se zabijáky ISIS – díky jistému hacktivistickému útoku z roku 2013 je na základě zveřejněné korespondence známo, že Shanaáh žebral o finanční podporu u brněnského předsedy muslimů, Muneeba Alrawiho. Zároveň víme, že Alrawiho projekty jsou financovány saudskoarabskými investory; a jsou to právě saudskoarabští investoři, kterým je důvodně připisována finanční podpora vrahů z ISIS. Případně mohu míru výkladové stupidnosti posunout ještě o malý kus dál a spojit Shanaáhova otce s Chálidem Mašálem (vůdce Hamásu), neboť je oba spojují palestinské kořeny a islámská víra…v obou případech jde pochopitelně o bezbřehou blbost, nicméně zcela odpovídající Šádího myšlenkovým pochodům.

Ano, toto stupidní konstrukt skutečně je.

Jinak co se týče „žebrání“ u Alrawiho, jednalo se o email, ve kterém jsem se ho tázal, zda nezná někoho z arabské komunity, kdo by byl ochoten přispět na realizaci této výstavy fotografií. Ten, kdo se kdy pokoušel realizovat jakýkoli neziskový projekt, ví, co znamená fundraising. Nakonec výstavu finančně podpořilo hlavně americké velvyslanectví a zastoupení Evropské komise. Jediní Arabové, kteří přispěli finančně, byla libyjská ambasáda a to částkou 1000 EUR.

Zmiňovaný hackerský útok na můj email provedla skupina White Media, což je extrémně rasistická organizace sepisujícíc seznam lidí k likvidaci. Námahu s nabouráním do mého účtu si mohli odpustit, heslo bych jim dal, výměnou za to, že nebudu muset absolvovat anabázi s opětovným získáním kontroly nad vlastním účtem. White Media mimo jiné na základě mého emailu spolužákovi, kterého jsem familiérně oslovil „čau puso“, odvodili, že jsem frustrovaný homosexuální muslim. A z automatické odpovědi v nepřítomnosti amerického velvyslance, kterého jsem pozval tuším na filmový festival, odvodili důkaz o islamisticko-americké konspiraci. Tak asi tak.

Velmi vtipné je pak Shanaáhovo předstírané blbečkovství ve vztahu ke Konvičkovým výrokům; Šádí intenzivně šmíruje analyzuje veškeré Konvičkovy dostupné texty, které následně opatří svými výklady, přičemž však důsledně nepřipouští jakoukoliv možnost fabulace, trollingu či nadsázky (i přesto, že sám MK veřejně nesčetněkrát zmínil aspekt trollingu ve spojitosti s prací IVČRN).
Zvláštní oblibu našel Šádí ve výroku„vás, milí muslimové, nameleme na masokostní moučku“, přičemž tento výrok prezentuje jak jinak, než doslovně a staví tak Konvičku do pozice nebezpečného extremisty. Zde bych sladkému Šádímu nejprve rád doporučil kapku sebereflexe ohledně vlastní rétoriky (vzpomeňme třeba na jeho rozpačitou hlášku „cikáni kradou“ z pořadu Fokus VM) a zároveň bych se jej coby samozvaného arbitra extremistických výroků rád zeptal, kde že se vlastně nachází ta pomyslná hranice nebezpečí, kterou MK svým výrokem překročil? Aktuálně jsem např. v jedné fotbalové diskusi narazil na příspěvek „ty Kazachy rozdrtíme“ a nejsem si jist, zda takový výrok rovněž není přes multikulturní čáru… neměl bych jeho autora nahlásit?

Konvičkovy texty nešmíruji, stačí pět minut na Googlu. Zda jsou koncentráky pro muslimy nebo mletí muslimů na masokostní moučku „fabulace, trolling či nadsázky“, nechávám na čtenáři.

Hlášku „cikáni kradou“ (opět brilantní práce s uvozovkami), jsem nikdy neřekl. V pořadu Fokus VM jsem uvedl, že pořádat debaty na téma, zda jsou muslimové nebezpeční a islám zlý a zvát si na ně extremisty, jakoby to byl jen jeden z mnoha legitimních názorů, je stejně absurdní, jako pořádat televizní debaty na téma cikáni kradou nebo židé ovládají zahraniční politiku USA (a pozvat si na ně anticiganisty a antisemity, jako reprezentanty jednoho z mnoha legitimních názorů). Za slovem cikáni jsem uvedl, že jsem použil tento výraz z toho důvodu, že by to takto bohužel ještě navíc bylo rámováno/pojmenováno.

Srovnatelnou hysterickou klauniádu předvádí Šádí v souvislosti s tímto příspěvkem : Obraz znázorňuje jakéhosi Peršana během obcování s velbloudem a Shanaáh ve svém článečku zuřivě prská nad „zavádějícími informacemi“, neboť tato konkrétní malůvka má být zobrazením jakéhosi posedlého muže z legendy, nikoliv však islámského folkloru. Šádí tedy opět raději účelně přehlíží základní myšlenku příspěvku: posměch, provokace, trolling a zhnusení na základě rozsáhlých a prokazatelných sexuálních zvrhlostí v islámských zemích – konkrétně bych připomněl např. Rúholláha Chomejního (v 80.letech nejmocnější muž Iránu) a jeho výrok "Muž může mít sex se zvířaty, ale měl by zabít zvíře poté, co dosáhl orgasmu. Neměl by prodávat jeho maso lidem z jeho vlastní vesnice, ale je rozumné prodat maso vedlejší vesnici."

Administrátor IVČRN pod obrázek muže kopulujícího s velbloudem napsal průvodní text, ve kterém není pochyb o tom, co si myslí o muslimech. Opět, zda se jedná jen o „posměch“, nechám na čtenáři. Doporučuji přečíst si debatu sympatizantů IVČRN pod obrázkem. Ta se také vyznačuje vysokou mírou „nadsázky“.

Citát Chomejního je prokazatelně vymyšlený, což je i důvod, proč pan Krejčí nedokáže uvést zdroj. Tato fabulace pochází z pera Amira Taheriho, který byl velkým šáhovým stoupencem v Iránu a po revoluci v roce 1979, kdy byl šáh sesazen Chomejním, odešel do exilu. Následně napsal řadu knih, z nichž některé se staly oblíbeným zdrojem pro všelijaké islamofóbní weby a skupiny. Ve své knize, kde píše o sexu se zvířaty, se Taheri odvolává na neexistující Chomejního knihu. Také dál píše, že Chomejní doporučoval mužům sex s vlastními dcerami. Ať už si o Chomejním a celém iránském režimu myslíme cokoli, měli bychom kritizovat skutečnosti a ne smyšlenky. Je opravdu těžké i selským rozumem věřit, že by nějaké náboženství schvalovalo sex se zvířety nebo sex s dcerami (minimálně všechna tři abrahámovská náboženství něco takového považují za sodomii). A šířit takové dezinformace může pouze někdo, komu buď nefunguje už ani ten selský rozum, nebo kdo tak činí záměrně se špatnými úmysly.

Případ třetí - Vladimir Putin

Pokud se Šádího zeptáte na definici zla, s velkou pravděpodobností budete odkázáni na současného ruského prezidenta. Míra Šádího zášťi vůči Putinovi dosáhla takových výšin, že si ruský medvěd vysloužil čestné místo dokonce i v Shanaáhově volebním spotu ; nebohý ŠS je otřesen a zhnusen ze skutečnosti, že ČR musí Rusku PLATIT za dovoz plynu a ropy (ten, jehož jméno odmítá Šádí ve spotu vyslovit, by nám měl pravděpodobně distribuovat plyn i ropu zdarma). Následně se Shanaáh přepíná do polohy ekonom a hbitě přepočítává průměrnou denní českou platbu Rusku na cenu 4 ruských těžkých tanků. V zápalu svého spravedlivého hněvu ovšem jaksi přehlíží fakt, že platby za ropu a plyn slouží k poněkud jiným účelům, než je bezvýhradné a přímé financování ruské válečné mašinérie…

Ano, Putina opravdu nemusím.

Mimochodem, je zajímavé pozorovat ruskou politiku vůči jakémukoli evropskému hnutí nebo politické straně, která může potencionálně oslabit a destabilizovat Evropskou unii. V tomto ohledu se Putinův režim neohlíží na to, jestli jde o extrémně pravicovou, extrémně levicovou, nacionalistickou nebo islamofóbní organizaci – všechny jsou užitečné (viz. finanční pomoc Marine Le Pen a její Národní Frontě). Zde se projevuje pokrytectví ruského režimu, který ruským muslimům (jichž v Rusku žije nejvíce v Evropě) zprostředkovává obraz EU jako islamofóbní entity, ale druhou rukou islamofóbní hnutí vesele podporuje. Například hlásná trouba Kremlu v ČR rádio Hlas Ruska dává prostor českým islamofobům. Podívejte se také na profil islamofóbního zakladatele fiktivního Institutu mezikulturních studií Václava Janouška (který se spolu s Martinem Konvičkou objevil v pořadu Máte slovo M. Jílkové, a který je také fanouškem IVČRN).

Shanaáhovy příležitostné uštěpačné poznámky či vtípky na Putinovu (případně Putinovu-Zemanovu) adresu nepředstavují nic mimořádného ani významného, pouze dokreslují jakýsi celkový obraz. Za bližší prozkoumání však stojí jeho přístup k otázce homosexuality. Jakožto správný multikulturní a proevropský kádr se Shanaáh v této otázce pochopitelně angažuje a rád upozorňuje na ruské/putinovské diskriminační zacházení s jinosexuály (viz např. jeho FB profil: „Srdečně Vás zvu na promítání dokumentu o nelehkém údělu ruských homosexuálů…“). To by bylo samo o sobě jistě chvályhodné a zcela v pořádku, ovšem je třeba dodat, že Šádí zároveň taktně mlží a obchází tutéž problematiku v jeho islámském světě. Což je přinejmenším značně kuriózní - otevřené pranýřování ruské homofobie (diskriminace na pracovním trhu, bojkot homosexuálních sňatků…) versus trapné ticho a opatrné kličkování kolem homofobie islámské (nezapomínejme, že celá řada islámských zemí „odměňuje“ homosexualitu vyhlídkovým letem z věže).

Problematiku postavení LGBT komunity v muslimských zemích neobcházím a otevřeně říkám, že stejně jako v Rusku a dalších zemích to problém je. Toto téma ale primárně nesleduji, ani v Rusku (jedna pozvánka na dokument), ani jinde. Vyhození z věže, pokud se nemýlím, praktikoval islámský stát, což je extrémistická teroristická skupina. Je ale pravda, že v mnoha muslimských zemích je homosexualita různě postižitelná a i když se existující zákony někde vynucují více, jinde méně, je to téma pro legitimní kritiku. Ruku na srdce, které monoteistické náboženství nemá k homosexualitě konzervativní až odmítavý postoj? Musíme si uvědomit, že společnosti v Africe a v Asii jsou většinou společensky konzervativní, ať už jsou křesťanské nebo muslimské (i v Izraeli je obrovský rozdíl mezi liberálním Tel Avivem a Jeruzalémem). Nezbývá, než se snažit, aby vývoj v muslimských a jiných konzervativních zemí vedl směrem k liberálnějšímu postoji k LGBT. První LGBT-přátelské modlitebny a mešity v USA, Jihoafrické republice, Británii nebo Francii jsou snad příslibem lepších časů pro práva homosexuálů a jiných sexuálních menšin.

Šádího oblíbené pseudovýklady

„islám v ČR nechceme je jako židy v ČR nechceme“: Tuto hlášku Šádí s oblibou veřejně tasí, kdykoliv dostane mediální prostor. Pochopitelně jde o pokřivenou demagogii a srovnávání nesrovnatelného (islám = ideologie versus židé = etnikum; Šádí u svého přirovnání totiž zásadně nepoužívá slovo judaismus), Shanaáh se zde pokouší o vytvoření jakéhosi mediálního cejchu a nesmyslného spojení IVČRN s nacismem (rasismem, fašismem, xenofobií…obvyklá kolekce) čímž chce vytvořit z lidové obezřetnosti extremistický prvek. Fakt, že právě jím tolik milovaná muslimská komunita v Evropě momentálně systematicky přebírá otěže nenávistných výpadů vůči židům, ve svých výkladech Šádí důsledně ignoruje.

Opět uvozovky, bez odkazu na zdroj. Ale ano, v principu vykazuje islamofobie znaky společné i pro antisemitismus (židé jako nebezpečí pro národní stát, muslimové jako nebezpečí pro národní kulturu, údajné sexuální praktiky a vysoká porodnost, existence jednotné agendy pro ovládnutí Evropy, vypíchávání části náboženských textů jako nekompatibilních s konceptem národního státu/kultury...), ale totožné samozřejmě nejsou.

Ano, je pravda, že někteří muslimové jsou antisemité (hnáno především moderním konfliktem mezi Izraelem a Palestinci) a někteří muslimové útočí na synagogy a židy v Evropě. To je problém, který se řešit musí, stejně jako antisemitismus extrémní pravice. Ale opět, obviňujeme všechny Němce a Němky z antisemitismu jen proto, že se část německé (české, francouzské...) společnosti angažuje v extrémní pravici? Ne. Tak proč uplatňujeme kolektivní vinu u muslimů?

Islámský stát nemá nic společného s islámem: Oblíbené a značně rozšířené klišé islámských apologetů – ŠS se konkrétně opírá o světovou výkladovou rozmanitost, kterou se dlouhodobě zabývají nejlepší islámští učenci (citace: „Po staletí probíhají revize a spory, které nemají výherce…“). Zde bych Shanaáhovi rád připomenul káhirskou univerzitu al-Azhar; světově zřejmě nejvýznamnější místo islámského učení, přezdívané též "Vatikán islámu". Tamní učenci vytvořili náboženský edikt , jímž odmítli označit Islámský stát v Sýrii a Iráku za neislámský (námitky občasně projevují pouze směrem k jistým dílčím aktům ISIS – upálení jordánského pilota apod.). Mimo to ti samí vrcholoví učenci například sepsali a posvětili knihu Islámská vize pro boj proti AIDS, navádějící k zabíjení homosexuálů . Pokud nemá ani al-Azhar nic společného s islámem, co potom ano?

Zde je to opravdu vtipné. Za prvé, nejde o náboženský edikt, ale o prohlášení. Za druhé, pan Krejčí zřejmě nečetl vlastní odkaz (a asi ho nepochopili ani lidé z protimuslimského serveru Gates of Vienna). V textu se hovoří o tom, že Al Azhar odsuzuje chování Islámského státu (IS) jako kriminální a neislámské, nicméně odmítá praktikovat vůči bojovníkům IS takfír. A to z toho důvodu, že právě Al Azhar a většinová muslimská společnost dlouhodobě hanlivě označuje organizace typu IS za „takfírí“ – to znamená, že to jsou organizace, které neustále všechny kolem sebe označují za kafíra (odpadlíka od víry). IS v podstatě označil 99.9 % muslimů za odpadlíky a praxi takfíru používá proto, aby mohla zabíjet jakékoli své odpůrce. Kromě toho byla praxe takfíru, právě kvůli jejímu zneužívání (vzpomeňme na epizody evropské historie, kdy se neustále různé mocenské skupiny s pomocí církevních hodnostářů navzájem exkomunikovali), velmi kontroverzní dávno před vznikem IS. Al-Azhar tedy odmítla praktikovat stejnou metodu,jejíž používání kritizuje na skupinách jako je IS. Představitelé Al-Azhar jsou mimo jiné podepsáni pod dopisem téměř 200 muslimských duchovních a představitelů muslimských organizací adresovaném Islámskému státu, v němž kriminální činy IS jasně odsuzují jako neislámské a nelidské.

Co se týče knihy o boji proti AIDS, tak jejím autorem skutečně je učenec (ne „vrcholový“) z Al-Azhar. Al-Azhar, která zaměstnává desítky tisíc lidí a tradičně byla orientována na súfismus, čelí v posledních letech infiltraci tvrdých saláfistů (uvnitř al-Azhar je to v podstatě bitva o vliv a do nejvyšších kruhů se saláfisté zatím neprobojovali). Mahmoud El-Mokhtar Mohamed El-Mahdi, autor knihy, je právě jedním z těchto ultrakonzervativních muslimů. Jestli knihu vydala samotná al-Azhar a zda se podle ní učí se mi nepodařilo ověřit. Je pravda, že vrcholové náboženské orgány al-Azhar mají zásadně negativní postoj k homosexualitě, ale není jejich pozicí trestat homosexualitu smrtí. Stejně negativní postoj k homosexualitě bohužel zastává i koptská (křesťanská) církev. Co se týče otevírání tabu HIV/AIDS v regionu, doporučuji tento článek.

V souvislosti s ISIS je zajímavé sledovat určitou zkreslenost Shanaáhových měřítek. Šádí na jedné straně označuje Islámský stát za pouhou „partu narkomanů“ (klíčové slovo parta, viz březnový Fokus VM), zároveň se ale na svém FB profilu zhnuseně pohoršuje nad jakousi hybridní záložáckou armádou ze severu ČR. Všimněte si použité terminologie: radikální islámští militanti, kontrolující území o přibližné rozloze Anglie = parta; a proti tomu spolek několika volnočasových záložáků kolem Marka Obrtela = armáda. Jde o pouhou neúmyslnou špatnou volbu slov, či o záměrný pokus lakovat radikální islám na růžovo?

Opět vynikající práce s uvozovkami. Ne, v pořadu Fokus VM jsem neoznačil Islámský stát za „partu narkomanů“. Řekl jsem, že zakladatel předchůdce IS, Zarkáví, byl narkoman a kriminálník (implicitně tedy asi ten poslední, kdo by měl poučovat někoho o tom, co je islámské a co ne). Dále, když jsem vysvětloval rozdílné motivace lidí přidat se k IS, řekl jsem, že se jim líbí být v nějaké partě a směřovat k nějaké vizi (tedy zafungování skupinové dynamiky).

Volnočasový spolek záložáků statečně bránících naši zemi (sarkasmus) jsem „armádou“ nikdy nenazval. Na svém profilu jsem pouze zasdílel odkaz na reportáž o tomto spolku (armádou ho nazvala TV NOVA) a nad odkaz napsal „WTF?“ (What the fuck?).

Pegida odmítá islám a přitom má největší základnu v Sasku, kde je ale muslimská komunita nejmenší: Je zajímavé, že ačkoliv Shanaáh v otázce islámské na oko zastává odbornou diskusi a odmítá jednoduché nálepkování či snadné a jednoznačné závěry, v otázce protiislámské operuje přesně naopak – Sasko má nejméně muslimů, takže lidé z Pegidy pouze odmítají něco, co neznají a chovají se tudíž xenofobně…až na to, že skutečnost se má poněkud jinak.

Saské protiislámské/protiimigrační postoje mají několik aspektů:

• Sasko vzhledem ke své poloze do značné míry funguje jako hlavní imigrační průchod.
• Saské území představuje díky továrnám a výrobnám ekonomický motor a obyvatelé (resp. tamní dělnická třída) jsou tedy zcela přirozeně frustrováni – právě oni v těchto továrnách vytvářejí zisk a hodnoty, které následně dobroserové Shanaáhova formátu přerozdělují ve velkém do kapes příchozím imigrantům.
• Z plánů o umístění nejrůznějších krizových zařízení a ubytoven jednoznačně vyplývá skutečnost, že má Sasko posloužit zbytku Německa jako hlavní odkladiště problematických imigrantů. Ostatně tento model v mírně odlišné variaci známe i v ČR, viz problematika romských ubytoven na území Šluknovského výběžku apod.

Počet muslimů v Sasku je méně než 1%. Zda Sasko je hlavním imigračním průchodem nevím, pochybuji, autor by měl uvést zdroj. Plány na alokaci žadatelů o azyl/uprchlíků v Německu jsou zde. U Saska jde o 5%, u Bavorska 15% (Bádensko-Württembersko 13 %, Severní Porýní-Vestfálsko 21%). Úvaha o přerozdělování hodnot a zisků vytvářených dělnickou třídou do kapes imigrantů je demagogický a ekonomický blábol par excellence. Nicméně frustrace nižší a střední třídy v bývalém východním Německu (a v celém středoevropském prostoru) je skutečně horká stopa, když se ptáme po motivaci k takové vlně nenávisti k téměř neexistujícím muslimským spoluobčanům. Je na místě se ptát, z čeho tato frustrace opravdu pramení a kdo ji jako hromosvod používá pro své vlastní politické ambice. Když se PEGIDA snažila sejít mimo bývalé východní Německo, skončilo to fiaskem a mobilizací několikanásobně více Němců, kteří se postavili za své muslimské spoluobčany.

„Nemůžeme nakázat lidem, do jaké země mají chodit, nebo ne“: Šádího hláška z debatního klubu. Takový výrok je obzvlášť pikantní od hlasitého podpůrce imigračních kvót.

V debatním klubu jsem rovněž řekl, že současný systém, kdy si žadatelé o azyl nemohou vybrat, v jaké zemi o ochranu požádat, je nespravedlivý.

Vzorná Indonésie: Shanaáh ve svých výkladech opakovaně používá Indonésii coby ukazatel tolerantního (a.k.a. správného) islámu, viz např. jeho výrok „V Indonésii, nejlidnatější muslimské zemi na světě, je státním svátkem narození Buddhy.“ Připomínám, že Indonésie na sebe začátkem srpna celosvětově upozornila tím, že udělila cenu míru za boj s imperialismem Kim Čong-Unovi. Ve spojitosti s ČR se navíc loni vyznamenala indonéská ambasáda, která ostře kritizovala dubnovou policejní razii v mešitě (tradiční šíření nenávistných a rasistických textů). Tento zásah se pochopitelně nelíbil ani samotnému Shanaáhovi, neb prý „traumatizoval přes sto lidí shromážděných k modlitbě“.

Stát Indonésie nepředal cenu severokorejskému diktátorovi. Cenu předala jedna indonéská organizace, Sukarno Education Foundation, kterou vede dcera stejnojmenného bývalého indonéského prezidenta, jenž byl v čase studené války zapřísáhlým anti-imperialistickým levicovým nacionalistou. Odtud se bere přátelství této nadace k Severní Koreji.

Zásah v mešitě kritizovala indonéská ambasáda (jejíž diplomat byl mezi onou stovkou bezdůvodně šikanovaných věřících) zcela oprávněně. Razie kvůli knize, která byla v oběhu již zhruba dva roky, není dodnes uspokojivě vysvětlená a soudní proces stále není uzavřen. Policie mohla dotyčné(ho) zatknout kdykoli jindy, bez akčního divadla uprostřed největší modlitby v týdnu.

Šádího záliby:

Lov funkcí a vlivu: Nejnověji stojí za zmínění Shanaáhova spolupráce s Erikem Táberym, šéfredaktorem mediální žumpy Respekt. Dále např. loňská kandidatura do Europarlamentu, založení centra Insaan, tj. milionté variace dotačního vysavače, pracujícího s mezikulturním a náboženským dialogem. Rovněž je třeba uvést nejrůznější stáže na půdě senátu či ministerstva zahraničí, poskytování poradenských služeb - jmenovitě např. poradenství pro bývalého prznitele ministra školství Lišku. To je ten pán, který během své funkce stihl nacpat třetinu všech dostupných dotací do Zelených vzdělávacích ekoprogramů, (na úkor zbytečných vzdělávacích přežitků typu dějiny, tzv. malá domů) apod.

Ano, jsem aktivní ve veřejné sféře, kandiduji, přednáším, organizuji, mluvím. „Dotační vysavač“ zveřejňuje výroční zprávy a finanční uzávěrky, zatím je to spíše vysavač mého volného času a vlastních peněz. Článek v Mf Dnes o Ondřeji Liškovi považuji za součást tehdejšího politického boje. Pokud někoho zajímá, kde je pravda, prosím kontaktujte Ondřeje Lišku, například na Facebooku a zeptejte se ho sami.

Žebrota: Konkrétně již uvedené Shanaáhovo chrastění prázdnou kasičkou na Alrawiho koberečku, obecně pak tradiční multikulturní/zelený modus operandi – proč na své dobroúmysly využívat své vlastní finanční prostředky, když je mnohem snazší zacházet s penězi přerozdělenými. O mnohém vypovídá i Shanaáhův volební spot – v tříminutovém představovacím videu je aspekt peněz zmíněn cca jedenáctkrát.

Ano, ve videu mluvím o tom, kolik peněz zbytečně vyhazuje ČR za dovoz fosilních paliv zejména z Ruska. K „žebrání“ jsem se již vyjadřoval výše. Pan Krejčí zřejmě preferuje stát bez fungující občanské společnosti, nebo takové, která je odkázána pouze na privátní podporu. To je jistě jeho právo. Já se ale domnívám, že určitá míra přerozdělování v rámci sociální solidarity, stejně jako podpora neziskových aktivit občanské společnosti, jsou pro kvalitní fungování liberální demokracie v podstatě nezbytné. Navíc v ČR není žádná šance na to, že se tato funkce státu nahradí soukromými filantropy. A podle mého názoru spoléhat se pouze na soukromé filantropy není udržitelné, ani rozumné (z hlediska určité svobody ve výběru aktivit).

Cenzura: Výše zmíněný hanopis na Lukáše Lhoťana, dále dožadování se mediálního cenzurování protiislámských postojů v pořadu Fokus VM (zde Šádího umravňoval dokonce i veletolerantní Václav Moravec), v neposlední řadě angažovanost v nevyváženém, kontroverzním a jednostranně agitačním projektu Muslimové očima českých školáků.

V. Moravec mě neumravňoval, otázku o svobodě slova prostě jako moderátor položit musel a já jsem za to rád, neboť celá má pointa byla zamyslet se nad tím, kde ta hranice svobody slova končí.

Projekt Muslimové očima českých školáků posuďte sami zde.

Závěr:

Šádí Shanaáh je živým důkazem toho, že ne všichni místní dobroserové a imigrační posluhovači musí nutně působit jako sebenenávistní zapšklí psychopati. Imidž plachého hocha s dobrými mravy v kombinaci s +- sofistikovaným veřejným projevem může na celou řadu lidí zapůsobit kladným dojmem (vzpomeňme na lednový Hyde Park a culící se moderátorku B. Kroužkovu, jindy bestiální dravou saň). A právě díky určité schopnosti oslovit veřejnost (a následně z ní udělat stádo hýkavých multikulturních oslů) představuje lhář a demagog Šádí Shanaáh skryté riziko pro českou společnost a její existenci tak, jak ji známe.

Absence jakékoli sebereflexe ze strany protimuslimského hnutí poslední dobou dostává zcela novou dimenzi. Když se začne část společnosti (muslimové, sluníčkáři, nevládkáři, lidsko-právní aktivisté...) hanobit a označovat za riziko, není něco v pořádku. Když jsou zelení, kteří mají boj za svobodu v genech, označováni za fašisty, už to ani není úsměvné. Extrémisté si začali přivlastňovat slovník, který je původně dráždil a otočili ho směrem zpět. Je to svým způsobem pochopitelné a sociologikcy/politologicky zajímavé, ale obnáší to úplné konceptuální zmatení a významové vyprázdnění pojmů, které před tím pomáhaly určovat právě tu hranici mezi akceptovatelným a neakceptovatelným. Nová xenofobie už není o strachu a nenávisti k cizincům, ale o vzteku, který hledá zacílení. Nová xenofobie používá termíny jako jsou svoboda a demokracie, obléká se do obleku, neholí si hlavu, kandiduje ve volbách, úzkostlivě balancuje na hraně zákona, ale podniká výpady za hranici slušnosti, vytváří, poutá a směruje vášně veřejnosti a nezřídka má i akademické tituly.