Ani v globalizované a digitalizované ekonomice není nad osobní jednání a setkání přímo s obchodním protějškem. Každý národ má svá specifika a je obrovsky obohacující pozorovat, co platí na různých místech zeměkoule a čemu se naopak striktně vyvarovat. V posledních šesti měsících jsem měl to štěstí navštívit hned šest světadílů a mohl jsem si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké zvláštnosti čekají v jednotlivých zemích. Vybral jsem to nejzajímavější - zvyklosti nečekané, úctyhodné nebo z našeho pohledu jednoduše praštěné. Tak kde začít?

Japonsko

Japonsko je nejvzdálenější jak v počtu kilometrů, tak kulturně. Japonci si zakládají na slušnosti a úctě, kterou dávají (pro našince až příliš) často a jasně najevo. Pokud předáváte vizitku, zapomeňte na to, že ji automaticky strčíte do kapsy kalhot – je v Japonsku vnímána jako reprezentace vašeho protějška a je třeba se i k ní chovat s patřičným respektem. Ideálně ji položit na stůl před sebe. Japonec také nikdy neřekne ne – na vše kýve hlavou a chválí. Pozor, to však neznamená, že souhlasí, spíše to, že respektuje váš názor.
Japonci se po jednání umí i uvolnit a může velmi pomoci s nimi absolvovat i společenské příležitosti. A zde přichází na řadu ta praštěnost – Japonci MILUJÍ karaoke. A věřte nebo ne, když s nimi jedno absolvujete, hned vás vnímají trochu lépe.


Rusko

O Rusku a ruském byznysu stále koluje spousta mýtů a polopravd typu „no vodka – no business“. Upřímně však pochybuji, že pokud jdete na oficiální jednání, které se týká zahraničního obchodu, tak na něco takového narazíte. Podle mé zkušenosti jsou Rusové ohromně přímočaří, nepotrpí si na zdvořilostní tanečky a jdou rovnou k věci. Díky tomu jsou lépe srozumitelní a čitelnější než třeba právě Japonci. Chtějí vidět výsledek a chtějí vydělat peníze, takže samozřejmě jdou po co nejnižší ceně. S Rusy (ať chceme nebo ne) nás stále pojí jistá kulturní blízkost a možná i kvůli tomu se s nimi jedná velmi dobře.

JAR

Jihoafričané jsou velice přátelští a otevření jak při obchodním, tak společenském styku. Na to je třeba se připravit a nebýt zbytečně oficiální. Což je vcelku kontrastní vzhledem k bezpečnostním opatřením, která chrání téměř každé větší sídlo – kamery a vysoké ploty rozhodně nejsou výjimkou. Vzhledem k vysoké kriminalitě a historii národa plné násilí pak ani příliš nepřekvapí, že lidé v obchodu s auty dávají přednost větším společnostem a obchodníkům. Prodávat auto „na ulici“, jak je běžné například u nás, je mnohem méně časté – riziko, že protějšek odjede s autem, penězi a třeba i něčím navíc je prostě příliš velké.


USA

Extrémně konkurenční prostředí v USA dělá jednou z nenáročnějších částí jednání se k němu vůbec propracovat. Zvláště když prodáváte software. Na druhou stranu jakmile se probojujete ke správnému člověku, který je ochotný vás vyslechnout, čeká vás příjemné překvapení v podobě věcného a přímočarého jednání, do kterého minimálně vstupují osobní vztahy – Američané chtějí dělat byznys, vydělat a příliš jim nezáleží na tom, jaký vztah je k vám pojí. Jsou také velmi zdvořilí a vyhýbají se otevřeným konfliktům, i nepříjemné věci a nespokojenost vždy opíší slušně a bez velkých emocí. A dejte si velký pozor na datum, kdy jednání požadujete. Američané si volno velmi chrání a trefit se jim do svátků není zrovna vhodné.

Státy Blízkého východu

Pokud v USA osobní vztahy nehrají takovou roli, na Blízkém východě je tomu přesně naopak. Mnohdy až do takového extrému, že příliš nezáleží na tom, jak dobrý máte produkt. Může být sebelepší, ale pokud nemáte dobré vztahy s těmi správnými lidmi, z obchodu většinou nic není. Pokud chcete uspět, musíte se připravit na trpělivé budování důvěry běžnou konverzací a neformálními aktivitami, než přijde na řadu byznys. Ne každý je na to připraven, ovšem když už jednou důvěru získáte, dostane se vám zacházení takřka rodinného a obchod je tak nějak samozřejmý. Co vy, cítíte se na to?