Britské listy 19. února zveřejnily článek M. Dokulila kritizující již dlouhodobě trapnou situaci s (ne)užíváním anglického krátkého zeměpisného jména Česka, jímž je „Czechia“. Jsem přesvědčen, že i v této záležitosti by měla občanská společnost konat a probudit i v této záležitosti lhostejně hajající domácí věrchušku.
V posledních letech často slyšíme, že jsme si svůj život vlastně takto nepředstavovali. Věci se nám prostě nějak vymkly z rukou. Vždyť po revoluci v roce 1989 měl přece vzniknout spravedlivější demokratický svět, v našem případě spravedlivější Československá a později Česká republika, kde soudci budou rozhodovat spravedlivě, politici budou vybíráni v demokratických volbách a je tedy nemyslitelné, aby se jejich způsoby podobaly těm, které si osvojili jejich komunističtí předchůdci.
Jan Kalvoda, právní zástupce firmy Diag Human reaguje na blog advokáta Tomáše Sokola Diag Human, morytáty a legendy
Minulou neděli uplynulo pětašedesát let ode dne, kdy několik desítek amerických bombardérů svrhlo pumy na Prahu. Na Aktuálně.cz k tomu vyšlo několik textů (Před 65 lety na Pražany padaly bomby.Čtenáři vzpomínají, Blog Radkina Honzáka: To už je dávno, tak povídej..., Historik Filip Vojtášek: Před 65 lety připravil nečekaný nálet na Prahu o život na sedm set lidí). Své unikátní svědectví a zajímavé fotografie poslal i čtenář, který tehdy bydlel v domě zasaženém pumou. Libor Stejskal
Aktivity koalice Společně do škol, které se opírají o rozsudek Štrasburského soudu pro lidská práva a směřují k začlenění zejména sociálně vyloučených romských dětí do hlavního vzdělávacího proudu v ČR, se v praxi setkávají s velmi rozporuplnými reakcemi. Výrazem formujícího se odporu části pracovníků bývalých zvláštních škol, kteří se mnohdy neoprávněně stávají terčem kritiky některých aktivistů, je i otevřený dopis adresovaný MŠMT.
Devět minut trval šok, který Pražané do té doby nezažili. Devět minut vyplněných explozemi bomb a rachotem hroutících se trosek domů. Devět minut, během nichž zahynuly stovky lidí. Kalendář ukazoval 14. února 1945.
Česká média mají zase o čem psát. Díky Bohu na téma, kde se dá jen těžko kamuflovat, vymýšlet nebo psát o věcech nepodložených fakty či argumenty. Obsahově se to sice týká jen několika občanů, avšak pojatá koncepce způsobu řešení je nad rámec demokratické únosnosti s dopadem na širokou veřejnost.
Není mnoho věcí, které by mne ještě dokázaly skutečně překvapit. Snad mimozemšťané. Občas se ovšem vyskytne událost, která mne spolehlivě dokáže nadzvednout ze židle. Ve dnech nedávných tomuto jevu přispěly prasečí tanečky kolem mexické chřipky.