K následujícím řádkům mě inspirovala jedna kniha, kterou jsem právě dočetla a pan Dolejš.
Od počátku roku 2011 čelí nemocniční lékaři nebývalé mediální kampani, která způsobila pravděpodobnou ztrátu podpory veřejnosti akci Lékařského odborového klubu Děkujeme – odcházíme (D-O). Mediální prostor je přeplněn polopravdami, mýty a v některých případech zjevnými účelovými desinformacemi. Člověk nepracující ve zdravotnictví se v tomto informačním chaosu může lehce ztratit a bude těžko hledat pochopení pro lékaře podporující akci D-O. Jako nelékař, ale odborník pracující ve zdravotnictví bych rád čtenářům nabídl vlastní pohled na některé důvody vedoucí lékaře k odchodu.
V lednu roku 1969 jsem byl studentem 3. ročníku Střední ekonomické školy v Žatci a jedním ze zakladatelů SSM (Svaz středoškolské mládeže), který vznikl v lednu 1968 během školení v Novém Zámku na Náchodě, s pomocí bývalého tajmeníka ČSM Alešem Vaňkem. Dokonce se se nám podařilo zorganizovat I. Sjezd v České Třebové v říjnu 1968, kdy již venku stály ruské tanky.
Parlamentní politické strany se stále nemohou dohodnout na kompromisním řešení penzijní reformy. Podle mého názoru se situace s časem nelepší, ale spíše se zhoršuje.
Na základě obdržené pozvánky jsem se jako informatik a současně tiskový mluvčí Svazu pacientů ČR přihlásil na nadcházející setkání s Fredrikem Lindénem, koordinátorem projektu elektronického zdravotnictví epSOS Evropské komise. Druhý den jsem však obdržel mail od Mgr. Tomáše Staňka se sdělením, že „Vaši účast z důvodu Vašich výroků poškozujících společnost IZIP a trestnímu oznámení na Vás podanému musím odmítnout“.