A pak se to stalo. Hráz se protrhla. Najednou za mnou chodili úplně cizí, ale velmi známí lidé, a zvali mě na svoje představení a na své vlastní teprve rozezkoušené inscenace. Každý chtěl znát můj názor. Připomínky. To není u divadla nic tak neobvyklého. Prostě chtěli znát pohled někoho zvenčí, kdo je zároveň od řemesla.