Vážení čtenáři mých blogů. Dovolím si nyní pozvání osobnějšího charakteru.
Žijeme ve společnosti, která si ráda říká expertní. Máme koneckonců skoro na vše vědní disciplínu, disponujeme všeobecným vzděláním a nástroji, o kterých se badatelům před námi ani nesnilo. Máme experty na stravu, výchovu, měření cest fotonů a spinů subnukleárních částic, na ekonomiku, politiku a na co si vlastně vzpomenete. Ve skutečnosti se ale nacházíme v čím dál složitějším, namísto jednodušším, světě. Nerozumím počítači, na který píši tento text. Umím jej sice zapnout a ovládat, ale nerozumím mu. Vlastně jsme obklopeni tak složitým světem, že je to můj úděl u drtivé většiny věcí, které mne obklopují. Koneckonců výkřik nerozumím sobě je též pro pozdně postmoderního člověka charakteristický.
Když u nás byla milá sčitatelka lidu, vybavilo se mi jiné sčítání za krále Heroda, kdy Josef s Marií, zhruba před dvěma tisíci lety, se museli právě kvůli tomu vracet z velké dálky do Betléma. Krátce poté nechává král Herodes vyvraždit kluky nemluvňátka. To je obecně známo; co je známo méně, je to, že v Bibli je o sčítání lidu ještě jeden, zlověstnější příběh.
Po pondělním jednání NERVu máme důvod k radosti. Svůj návrh prezentovala skupina pro veřejné finance. Vytvořila pravidla, která co nejrozumněji zamezí rostoucímu zadlužování státu.
Když se vláda konečně po několika desetiletích více či méně marných diskusí dohoupá k jakémusi pracovnímu závěru ohledně důchodové reformy, dostane políček za to, že málo diskutuje. Kdyby diskutovala ještě více, mohla zas dostat od prezidenta políček za to, že se stále jen diskutuje, a závěr nikde. Takže, babo raď.
Navíc se to dělá jinak: pokud mi kvalita diskuse skutečně leží na srdci, tak se snažím do diskuse přispět, a to tak, že průběžně. Jestliže se mi nelíbí její úroveň, je slušností dříve než médiím své obavy sdělit soukromě premiérovi nebo danému ministrovi a navrhnout nebo požádat o nápravu.
Pokud by se mne někdo zeptal na to, co je tím úžasným motorem, který zajistil takový pokrok naší civilizaci, a směl bych použít jen jedno slovo, pak bych asi řekl, že motorem naší civilizace je nespokojenost.
Byl to vlastně pradávný ekonomický spor, který plál ve starém Řecku. Jak se vypořádat s diskrepancí mezi tím, co chci (demand), a tím, co mám (suply). Tady zeje velká mezera od dob, kdy se člověk oddělil od zbytku zvířecí říše. "Nabyl rozum, ale zvířata od něj utekla," popisuje Epos o Gilgamesovi proces polidštění divocha. Získává rozum, ale ztrácí harmonii s přírodou - tedy i harmonii se svými přirozenými touhami.