Politiky máme na případnou nenávist, sportovce, herce nebo umělce na případné obdivování. Je to tím, že jsou ti druzí pro lidi přijatelnější? Ne tak úplně: jistě sportovec či umělec musí (většinou) ovládat svůj obor a mít co nabídnout. Ale jejich hlavní výhodou je, že je lze zkrátka vypnout – tak se vám nemotají do života a už vůbec za vás nerozhodují.
Čteme-li, že musíme být efektivnější a konkurenceschopnější a že nás to zachrání před zlem krizovitosti, pak vězme, že zbankrotované Irsko vedlo žebříček konkurenceschopnosti v Evropě. I USA, kde krize začala, byly před jejím vypuknutím efektivní, jak se nám tu v Evropě ani nezdá.
Když se Stanley Kubrick a Arthur C. Clarke radili s odborníky, jak by asi mohl vypadat extraterestriální život, byli upozorněni, že naše představa o tělech, je, slušně řečeno, omezená. Je mnohem pravděpodobnější, že taková vyšší inteligence bude mít čistě duchovní princip.
Co se stane, když se proti nám vzbouří výtvor našich vlastních rukou? To je veliké téma nejen science fiction, ale i mýtů mnohem starších: Bůh stvořil člověka, člověk se vymkl z jeho rukou, člověk stvořil stroj, stroj se vymkl z jeho rukou.