Otázka, zda přijímat či nepřijímat pocty, dost záleží na tom, kdo ony pocty udílí. Pokud se prezident začne chovat svévolně (při jmenování velvyslanců, profesorů či premiérů), neměli by ti, kteří mají úctu k daným funkcím, tyto pocty z jeho rukou přijímat. Funkce velvyslance, titul profesora a členství ve vládě by měla být čest a tyto funkce by se měly těšit obecnému respektu (a to zejména u lidí, kteří o tyto pocty usilují nebo je zastávají). Pokud začne prezident bojkotovat parlamentní demokracii a hrát si na über-premiéra, nezbývá nic jiného než bojkotovat bojkot.
Kdyby to vše dobře dopadlo, byli by chyceni skuteční kmotři a podvodníci, kteří z našich daní žijí na mnohem luxusnějších jachtách, než je jejich přidaná hodnota. Z tohoto pohledu je paradoxně premiér jen malá ryba. Ty velké zatím plavou volně.
Současná ekonomicko-politická situace se dá mimo jiné číst i tak, že neumíme nakládat s odpuštěním. Víme, že odpouštět potřebujeme, ale nevíme, jak na to. Taky nás nutnost odpouštět trošku uráží a stydíme se za ni, neb na povrch vyplývá, jak svému vlastnímu (finančnímu a ekonomickému) světu nerozumíme. Nicméně nic naplat, kdybychom neodpouštěli, celý systém hrozil kolapsem.
Jinými slovy: kdybychom se neuměli na chvíli tvářit, v roce 2008 a částečně i dnes, že pravidla neplatí, nemohla by platit nikdy, neb by systém (systém není nic jiného než soubor pravidel) pravděpodobně zkolaboval, a to právě kvůli tomu, že by se pravidla držela.
Ať už s Keynesem souhlasíte, nebo ne, byl jistě jednou z nejvýraznějších postav soudobé ekonomie, ne-li přímo hlavní, a výrazně se podílel na formování ekonomické teorie i praxe. Už jen to, že proti Keynesovi stojí celá neoklasická škola, o něčem svědčí. Mimochodem je mnoho významných ekonomických jmen, která se k neoklasické či jiné tradici hlásí, ale po žádném z nich není pojmenována. A tak zde sice máme keynesianismus, ale nemáme zde hayekianismus ani friedmanismus. To, že se po někom pojmenuje v ekonomii myšlenkový proud, je celkem vzácné, z téměř třiceti různých proudů se to stalo jen u dnes relativně málo známých či vlivných škol: u (neo)ricardiánství, respektive u (neo)marxismu.